Hlavní obsah

Tenistka Andrea Hlaváčková: Bez rodičů za zády by to určitě nešlo

Novinky, Dana Sokolová

Patří mezi nejlepší světové hráčky v tenisové čtyřhře. I když procestovala téměř celý svět, tenistka Andrea Hlaváčková (28) je ze všeho nejraději doma v Plzni. V letošním roce udělala hned několik důležitých rozhodnutí, a to jak v soukromém, tak v profesionálním životě. Po čtyřletém vztahu se zasnoubila s Italem Fabriziem Sestinem (32), manažerem světové organizace ATP, a po roce odloučení se vrátila ke své dlouholeté spoluhráčce ve čtyřhře Lucce Hradecké. Obě tak byly součástí finále ve Fed Cupu a zažily tu obrovskou euforii z opětovného vítězství českého týmu.

Foto: archív Andrey Hlaváčkové

Andrea Hlaváčková

Článek

Tenis byla vaše volba? Nebo vás k němu přivedli rodiče?

Tatínek hrál tenis, ale především také moje o pět let starší sestra Jana, kterou jsem odmala napodobovala. Místo na hřiště jsem tak chodila za ní na tenisové kurty a sbírala jí míčky, a jakmile mi ve třech letech dali do ruky raketu, začala jsem už sama hrát na zdi. Tenis byla tedy velmi přirozená volba. K tomu jsem ale ještě do 11 let dělala krasobruslení, které mě moc bavilo, ale tehdy pro něj nebyly u nás dobré podmínky. Tenis tedy nakonec vyhrál.

Chodila jste na tréninky ráda, anebo vás museli vaši občas nutit?

Myslím si, že kdyby mě tenkrát rodiče nenutili, tak bych určitě nebyla tam, kde jsem dnes. Přijde mi, že je naprosto normální, že malým dětem se často nechce na trénink a raději by si šly hrát tzv. za zeď. Alespoň tak jsme tomu říkali u nás v Plzni. Moc ráda vzpomínám, jak jsme hned po trénincích odbíhali na pískoviště či za zeď nebo na zeď a neustále si na něco hráli. Ten trénink byl pro nás v podstatě takové vyrušení ze hry. Postupně mě sice začal tenis víc a víc bavit, ale vždycky tam museli být rodiče tzv. za zády, jinak by to určitě nešlo.

Foto: archív Andrey Hlaváčkové

Od malinka šla ve šlépějích své starší sestry Jany.

Záviděla jste někdy svým spolužákům, že zatímco vy musíte na trénink, oni jdou ven?

Asi ano, ale až kolem puberty. Do té doby jsem měla kamarády hlavně na tenise, takže jsem ani nic jiného neznala. Až kolem těch patnácti šestnácti se člověku otevřel svět a začal víc vnímat lidi i mimo tenis, kteří navíc neustále někam chodili po škole, ale i večer na nejrůznější akce. A já nikdy nemohla. Moc dobře jsem tedy

pocítila, jak ztrácím kontakt, už jen proto, že jsem minimálně doma. Nepředstavitelné bylo i zkoordinovat čas, abych mohla jít na rande. V ten okamžik jsem těm ostatním dětem opravdu chvíli záviděla. Naštěstí jsem si ale potom uvědomila, že do budoucna pro mne bude lepší, když budu dobrá v tenise, než když budu jednou z nich.

Foto: archív Andrey Hlaváčkové

Tenis začala hrát ve čtyřech letech.

Nastal někdy okamžik, že jste chtěla s tenisem skutečně skončit?

Ano, kolem šestnácti jsem měla podobné myšlenky, ale nešlo o to, úplně skoncovat s tenisem, jako že bych si udělala chvilku pauzu, kdy bych nemusela dělat všechny ty věci s tenisem spjaté. Tenkrát mi na to táta řekl: To samozřejmě můžeš. Což mě natolik překvapilo, že může být tak lehké s tím vším skoncovat, že jsem si řekla: Tak to tedy ne. Kdo by za to co dal, kdyby měl ty podmínky, které mi rodiče umožnili. Takové štěstí jednoduše nemá skoro nikdo, takže jsem si pomyslela, že to všechno

prostě nemůžu zahodit.

Byli na vás rodiče přísní? Tolerovali vám nějaké neúspěchy ve škole?

Ve škole jsem si sama nasadila dost vysokou laťku, hodně jsem se stresovala, v tomto ohledu už na mě rodiče být přísní nemuseli. V tenise to bylo jiné. Tam na mě maminka byla vždy hodně přísná. A je i doteď, takový ten „tenisový“ rodič, i když už je to výrazně lepší, ale bez toho to bohužel taky nejde. Tatínek je ten, kdo tomu víc

rozumí, chápe úspěchy i neúspěchy nebo slabé chvilky a je celkově větší kliďas.

Kde jste trávila v dětství nejraději čas?

U babičky a dědečka. Pivovarnický dědeček se mi hodně věnoval, stejně jako druhý dědeček, přesto jsem s ním byla nejraději.

Foto: Profimedia.cz

Andrea Hlaváčková s Lucií Hradeckou jako stříbrné medailistky na Letních olympijských hrách v Londýně (2012)

Je nějaké místo kdekoli na světě, kam se ráda vracíte?

Domů. Bohužel je to tak, že se sem vracím. Doma jsem ale ze všeho nejraději.

Jak trávíte volný čas?

Moc ráda jdu na večeři s kamarádkami. Už to není žádné do ranních hodin, jelikož některé už mají děti anebo jsou vdané. Takže si víceméně povídáme o plenkách a manželech, partnerech či snoubencích. Já se sice na nic takového zatím nechystám, kromě toho, že jsem čerstvě zasnoubená, ale mám tahle setkání moc ráda. Nebo si jdeme sednout do restaurace k mé nejlepší kamarádce, kde vždy posedíme u vína, ovšem nejpozději v půl dvanácté jdeme domů.

Foto: archív Andrey Hlaváčkové

Andrea Hlaváčková se svým snoubencem Fabriziem Sestinem.

Vaříte?

Včera jsem se zrovna bavila s jedním zdejším kuchařem, že dělá také kurzy vaření, a tak to bych jednou chtěla skutečně zkusit. Vařit neumím, tedy kromě přípravy salátů, těstovin či kuřete, což ale není skutečné vaření. Toužím to umět, protože mám jídlo opravdu moc ráda. V tenisovém světě se mi všichni smějí, mě totiž vždy strašně moc zajímá, kam půjdeme na oběd, večeři a co bude konkrétně k jídlu, zatímco ostatním je to v podstatě jedno. Jídlo je pro mě prostě důležité.

A kterému tedy těžko odoláváte?

České kuchyni a na cestách italské kuchyni. Miluji italské předkrmy a pak také japonskou kuchyni v podobě sushi. Když ale přijedu domů a babička mi udělá segedín anebo ovocné knedlíky, tak to je prostě úplně nejvíc.

Foto: Profimedia.cz

Andrea Hlaváčková se svou dublovou partnerkou Lucií Hradeckou ve finále Fed Cupu 2014

Čemu dáváte přednost – pivu, nebo vínu?

Tím, že jsem vyrůstala v pivovarnické rodině, jsem měla samozřejmě odmala možnost ochutnávat pivo. Teď si jej dávám občas při turnajích – malé pivo, abych dobře spala, a navíc jde o dobrý doplněk minerálů a béčka. Víno si taky občas dám, ale spíše bílé a sladké.

V létě jste se zasnoubila. Plánujte už i ten další krok?

Zrovna jsme se s přítelem domluvili, že to necháme asi až na rok 2016. Protože se mi svatbu teď v sezóně nechce úplně řešit. Navíc neplánuji ještě konec kariéry, abych se například poté přestěhovala k partnerovi. Proto s tím vším nechci spěchat. Pokud navíc vyjde olympiáda v Riu, pak se bude muset svatba odložit i na později.

Foto: Profimedia.cz

Úspěšný Fed Cupový tým zleva: Andrea Hlaváčková, Lucie Hradecká, Klára Koukalová, Lucie Šafářová, Petr Pála a Petra Kvitová.

V čem jsou Italové jiní?

Přítel je napůl Belgičan, což je podle mého dobře – jelikož Italové jsou více dramatičtí, neustále rozhazují rukama a snižují či zvyšují hlas, což já nemusím. I když se mi partnerův temperament líbí. Fabrizia spíš považuji za takového univerzálního cizince, protože dlouho žije v Americe. Je komunikativní, velmi otevřený a pozitivní, což mi u Čechů trošku chybí. Dost často to vnímám i u českých fanoušků, kteří se hodně stydí. Přitom mají možnost nás potkat jednou za čas, a vůbec toho nevyužijí, bojí se nás na cokoli zeptat, často jen tak stojí a dívají se. S čímž se v zahraničí moc nesetkáte. Pravděpodobně je ostýchavost dána i dobou, která tu dlouho byla, kdy lidé nechtěli vystupovat z davu, snad se to ale s novou generací změní.

Přemýšlíte už o tom, kde byste chtěla jednou s přítelem žít?

Já bych chtěla zůstat v Evropě, tak abych mohla sednout do auta a dojet domů do Čech, případně absolvovat velmi krátký let. Protože mám tady rodinu i přátele, a až jednou budu mít třeba děti, tak bych chtěla, aby s nimi měly stále kontakt. Přítel má také rodinu v Evropě, tudíž moc doufám, že ho sem z té Ameriky jednou dostanu.

Je něco, na co teď nemáte čas, ale ráda byste se tomu v budoucnu věnovala?

Určitě mediální aktivity v Česku, moc by mě bavilo dělat na nějakých projektech v televizi spjatých s tenisem, případně komentovat turnaje apod. Zároveň bych se asi věnovala i více svému nadačnímu fondu, i když už teď si myslím, že v rámci možností dělám maximum.

Foto: archív Andrey Hlaváčkové

S partnerem upřednostňují aktivní dovolené.

Je nějaká meta, na kterou byste ještě chtěla dosáhnout v tenise?

Chtěla bych se dostat na turnaj mistryň do Singapuru a pak na olympiádu do Ria. Po Londýně jsem s tím už vůbec nepočítala. Tehdy jsem si říkala – vždyť nám bude už třicet let, ale čím víc se turnaj blíží, tím roste chuť, i když teď to stále ještě za svůj cíl nepovažuji. Teď je pro mě stále aktuální Masters příští rok a užít si rok 2015 ve zdraví, což je pro nás sportovce největší štěstí.

Už víte, kde budete letos trávit Silvestra?

Ano, to vím naprosto přesně. Na Novém Zélandu, a bude to noc před mým prvním zápasem nové sezóny, takže půjde o velmi sporé slavení, navíc s posunem času. Půjdu tedy brzy spát a pak se možná probudím kvůli ohňostrojům o půlnoci, ale rozhodně to nebude žádný bujarý večírek.

Foto: archív Andrey Hlaváčkové

Tenis je jejich společnou vášní.

Andrea Hlaváčková

:: narodila se 10. srpna 1986 v Plzni.

:: pochází z pivovarnické rodiny, její táta je emeritní sládek v plzeňském pivovaru a je už tak třetím členem generace Hlaváčků, kteří se pivu věnovali.

:: na profesionální ženský tenisový okruh WTA vstoupila v r. 2004.

::nyní patří mezi nejlepší deblové hráčky planety a prosazuje se i ve dvouhře.

::v r. 2003 se stala poslední oficiální mistryní světa juniorů ve čtyřhře.

::během své kariéry dokázala zvítězit na 14 turnajích WTA ve čtyřhře, v rámci okruhu ITF pak vyhrála sedm titulů ve dvouhře a 18 ve čtyřhře.

::mezi její největší úspěchy patří v r. 2012 finále ve French Open, Wimbledonu a pak stříbrná medaile na olympiádě v Londýně. V r. 2013 získala hned dva grandslamové tituly na US Open – v deblu s Lucií

Hradeckou a také v mixu.

::od r. 2012 je součástí českého týmu Fed Cupu, zúčastnila se tedy i vítězného finále se Srbskem. V r. 2014 slavila s tím samým týmem úspěch i ve finále s Německem. Celý tým byl pak oceněn vítězstvím v anketě týmů Sportovce roku 2014.

::vedle tenisu má Andrea svou nadaci, prostřednictvím ní pořádá charitativní aukce sportovního vybavení a výtěžek z nich poskytuje potřebným.

Více informací na www.andreahlavackova.com.

Reklama

Výběr článků

Načítám