Hlavní obsah

Norman Ohler: Navenek byl Hitler abstinent a vegetarián. V soukromí se propadal do říše drog

Právo, Lenka Hloušková

Za rychlými vítězstvími německé armády ve 2. světové válce stojí desítky miliónů dávek pervitinu podávaných vojákům. Adolfu Hitlerovi – vegetariánovi a budovateli „čisté“ rasy – denně píchali stimulanty. A jeho lékař takto pečoval i o protektorátního prezidenta Emila Háchu. „To je třetí říše, kterou zachycují archívy,“ líčí spisovatel Norman Ohler.

Foto: Archív nakladatelství Host

Kniha Totální rauš. Drogy ve třetí říši Normana Ohlera ve světě proslavila. Na snímku na pražské autogramiádě.

Článek

Jeho kniha Totální rauš. Drogy ve třetí říši vzbudila před rokem světovou senzaci. Německý novinář ji psal pět let. Mluvil s pamětníky, vojenskými historiky a lékaři. Procházel archívy v SRN a ve Spojených státech. Obraz Hitlerova Německa, ve kterém drogy rozhodovaly o válkách, ničily svobodné státy a výrazně zasahovaly i do chodu vazalských zemí, včetně Protektorátu Čechy a Morava, veřejnost šokoval. Kniha je nyní přeložená do téměř třicítky jazyků. Bestsellerem se stala v Německu, ve Spojených státech i u nás.

Normana Ohlera zjištění o nadužívání nejrůznějších drog v třetí říši zaskočilo. Stejně téma evidentně zapůsobilo po vydání knihy také na veřejnost. Stalo se z něj silné téma

Představujete Hitlerovo Německo jako zemi plnou drog, které ničily jeho nejvyšší představitele. Jak tohle všechno šlo dohromady s nacistickou ideou „čistého“ národa?

Špatně. Ano, nacistická ideologie opravdu usilovala o čistou árijskou rasu, do čehož ovšem od 30. let výrazně zasahovala velká spotřeba drog napříč společností. Třeba pervitin byl všudypřítomný. Přidával se i do čokoládových bonbónů. Němci si ho oblíbili jako látku, která jim dodá energii, zlepší náladu. Byla navíc velmi levná, dokonce levnější než alkohol. Dá se říci: pervitin byl během 30. a 40. let pro lidi důležitější než nacistická ideologie. A to před ním ministerstvo zdravotnictví neustále varovalo. Nikdo mu ale zpočátku nenaslouchal.

Chápu dobře, že Německo pervitin oficiálně povolilo podobně jako alkohol?

Spíše než jako alkohol ho Němci vnímali na úrovni kávy. Místo šálku si prostě dali dávku stimulantu, který je nabudil. Díky pilulce mohli déle zůstat vzhůru, bavit se či pracovat. Pervitin se díky tomu stal populární mezi masami. Dostala jste ho v každé lékárně. Hojně se inzeroval…

Foto: ČTK

Březen 1939. Hraniční sloupy padají. Miliónům československých Němců se plní jejich sen: být součástí třetí říše.

Takže jste k jeho výdeji nepotřeboval ani recept?

Mnoho let vůbec ne. Prostě jste přišla do lékárny a koupila si dávku. Jak jsem říkal, šlo o legální, velmi levnou drogu, levnější dokonce než alkohol nebo káva. Na výrobu pervitinu totiž nepotřebujete drahé suroviny, složité postupy, což se v tehdejší ceně odráželo. Až v listopadu 1939 uspělo ministerstvo zdravotnictví se svými výhradami a recepty se zavedly.

To už byla válka a droga mířila jinam, že?

Fronta měla přednost. Když Němci v roce 1940 vtrhli do Francie, měli vojáci wehrmachtu k dispozici třicet pět miliónů dávek pervitinu. Byl jedním z důvodů, proč postupovali tak rychle. Záznam o jeho konzumaci najdete v dopisech. Jenže časem přinášel i problémy. Vojáci na něm po týdnech získávali závislost. Pomáhal jim překonávat únavu, stresy, výčitky svědomí…

Následovaly drobné vzpoury, případné nerespektování příkazů a povelů. Postupně se množství plošně podávaného pervitinu výrazně snížilo, ale tam, kde k němu měli lidé v ozbrojených složkách přístup, zůstal. Teď mluvím o velení, důstojnících a tak dále.

Drogy a třetí říše. Jak jste na tohle téma vůbec přišel?

Náhodou. Jeden můj kamarád objevil starý balíček pervitinu ze 40. let, který se kdysi prodával. A jelikož je svobodné povahy, vyzkoušel ho.

Prosím?

(Smích) No, on je vážně volnomyšlenkář, dýdžej, s drogami má jisté zkušenosti. Překvapila ho ovšem síla zmíněné dávky. Mě zas zaujalo to téma, že byl kdysi levný pervitin v lékárnách… A víte, co je zajímavé?

Ne.

Vy, Češi, jste jediní, kteří stále říkají pervitinu pervitin, což byl jeho dřívější obchodní název. Ve světě je spíš známý jako metamfetamin. Ale u vás se droga znovu prosadila pod původním jménem v 70. letech, kdy si recept na výrobu do Prahy – říkejme jim bohémové – přivezli právě z Německa. Podle starého receptu začali drogu vařit. Což, jak vím, stále pokračuje.

Mluvil jste s pamětníky, procházel archívy. Měl jste od začátku pocit: tohle je bomba?

Tušil jsem to, už když jsem začal procházet archív v Berlíně, kde jsem se dostal k materiálům firmy, která pervitin před 2. světovou válkou vyráběla. Tam jsem se do toho ponořil naplno. Odjel jsem také do Washingtonu, kde jsem procházel tamní archívy. Američané hodně dokumentů po válce z Evropy odvezli, patřily k nim i Hitlerovy osobní poznámky. Bylo ovšem poměrně těžké něco vůbec v tomhle směru dohledat. Do vyhledávače nejde prostě zadat kombinaci slov Hitler a drogy… Musel jsem jít na to jinak. Zvolil jsem jméno jeho osobního lékaře Theodora Morella (funkci vykonával od poloviny 30. let – pozn. red.).

Byl to právě on, kdo udělal z Hitlera drogově závislého?

Ne, tím se stal sám. Morell vycházel jen vstříc jeho žádostem. Navenek byl Hitler abstinent a vegetarián. Nicméně v soukromí se postupně propadal do říše stimulantů, drog, vitamínů, léků a hormonů, koktejlu, bez něhož nedokázal žít. V zimě 1944, když nařídil poslední ofenzívu, nebyl čistý ani jeden den. A koncem války byl již díky tomu naprosto odtržený od reality.

Morell, co vím, řadu stimulantů vyráběl v Olomouci, že?

To je pravda. Šlo o podnik zabavený židovským majitelům (Milo Olomouc – pozn. red.). On v něm ale drogy nevyráběl. Firma produkovala spíš spotřební věci, včetně neúspěšného prostředku proti vším, které německá armáda odebírala ve velkém. Dále vitamínové tablety. Soustředil se i na produkci hormonálních prostředků. Suroviny pro ně – tuny zvířecích zbytků, od žaludků po varlata až k vaječníkům – se svážely až z Ukrajiny. Hodně to smrdělo.

Foto: ČTK

Prezident pomnichovské Česko-Slovenské republiky Emil Hácha, smutný hrdina rozbité země.

Tvrdíte, že Morell pomáhal i našemu prezidentovi, Emilu Háchovi. Jak přesně?

Šlo konkrétně o 14. březen 1939 (německá okupace Čech, Moravy a Slezska – pozn. red.). Poznámku si zapsal sám Morell. Popisuje, jak ho zavolali – myslím, že to byl konkrétně Göring (Hermann Göring, zástupce Hitlera – pozn. red.), který ho povolal na místo schůzky s dalšími vysoce postavenými nacisty.

Když dorazil, byli v místnosti také Ribbentrop (Joachim von Ribbentrop, Hitlerův ministr zahraničí – pozn. red.), Hitler a několik Čechů, včetně Háchy. Nacisti na Háchu tlačili, aby podepsal okupaci Československa, tedy de facto jeho zánik. On stále odmítal. Následně zkolaboval. Göring přesvědčil Morella, aby mu cosi podal. Jisté je, že to Háchu probralo.

Drogu?

To už nikdo nezjistí. Možná šlo jen o vitamíny. Kdo ví. Morell si zrovna tuhle poznámku neudělal. Hácha byl nemocný, starý člověk. Jisté ale je, že se na něj i v dalších letech s důvěrou obracel, o čemž svědčí jeho poznámky. Lze bez nadsázky říci: Hácha a Hitler měli stejného lékaře.

Proč Hitler Morellovi tak věřil?

Potkali se v polovině 30. let, už tehdy Hitler trpěl těžkými zažívacími problémy. Nikdo mu s nimi nedokázal pomoci. Uspěl až Morell, podal mu probiotika a nařídil dietu. Dnes je to běžná věc, ovšem tenkrát neznámá. Hitler byl samozřejmě nadšený. Navíc Morell vypadal jako typický milý domácí lékař, což Vůdce uvítal. Doktory specialisty přímo nesnášel. Nechtěl, aby o něm moc věděli. Nevěřil jim.

Spolupráce s Morellem skončila až koncem války, kdy ho Hitler vyhodil z bunkru. V tu dobu měl rozpíchané tělo od injekcí, brával dvě až tři denně… Někteří svědci tvrdí, že na něj křičel něco ve smyslu: Dáváš mi jen drogy. Vypadni odsud a vrať se na berlínské předměstí, odkud jsi přišel.

A vypadl?

Samozřejmě. Odletěl jedním z posledních letadel, která vzlétla z Berlína před jeho dobytím. Mířil do Mnichova, do malé laboratoře, která mu patřila. Tam jej Spojenci zatkli (květen 1945 – pozn. red.). Při té příležitosti jej vyzpovídal také americký deník The New York Times. Byl pak i roky vězněn, ale nikdy nebyl ani souzen. Zemřel krátce po propuštění na jaře 1948.

Odhadnete, kolik dávek pervitinu se ve 30. a 40. letech ve třetí říši prodalo nebo podalo?

Miliardy, bez nadsázky. Ještě když válka končila, jely linky farmaceutických firem naplno. Chrlily milióny dávek pervitinu. Ale nemohu vám říci, kolik se přesně čeho vyrobilo. Stejně tak neřeknu: pervitin zkusila třeba polovina dospělých Němců. Nechci spekulovat.

Skočme do současnosti. Myslíte si, že drogy z vrcholné politiky zcela vymizely?

Co vím, tak váš prezident také holduje alkoholu…

Foto: Archív nakladatelství Host

Norman Ohler, spisovatel

Ale to je legální droga.

No je, ale také byste ji měla přece mít pod kontrolou. A k tvrdým, nelegálním drogám. U nás v Německu se v nejvyšších sférách vyskytují. Podívejte se na aféru našich Zelených. Zatýkalo se, zabavoval se pervitin. A co americký prezident J. F. Kennedy a jeho stimulanty? Dokonce mu je podával Němec, žid. Před holocaustem sice stačil včas utéct z Evropy, ale používal stejně ničivé koktejly jako Morell. V USA mu pro ně říkali Dr. Dobrý pocit.

Obecně věřím, že hodně vrcholných politiků cosi bere, čímž zvládají ten neuvěřitelný tlak okolí. Zaměřme se na Donalda Trumpa. I o něm je známo, že denně spolyká spoustu tablet. Jistě, je nemocný, je mu přes sedmdesát. Ale potřebuje skutečně všechny? O jaké jde látky? Jak mění případně jeho chování? Zároveň je ovšem znám tím, že nepije alkohol… Ale podobně to měl přece i Hitler.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám