Muzikálová zpěvačka Marie Křížová: Moravané umějí pít, znají svou hranici

Ano, je to tak. Moje maminka hrála volejbalovou ligu ve Veselí nad Moravou, Liberci a Brně, vždy tam, kde studovala. Pak se provdala do Kyjova. Táta byl fotbalista, takže jsme se sestrami už odmalička byly vedené ke sportu. Od osmi let jsem hrála závodně tenis, pak jsem šla na sportovní gymnázium v Brně a tam jsem také vystudovala fakultu tělesné výchovy. Bydlela jsem přes týden u tety, na víkendy jsem se vracela domů.

Dvě. Šárce je 32, pracuje jako manažerka exportu a importu hraček, cestuje po celém světě. A Evě je 36 let, je vystudovaná herečka a převážně točí seriály a zahraniční reklamy. Obě bydlí jako já v Praze. V Kyjově zůstala jen maminka, má rok do důchodu a pak se přistěhuje za námi. Zase budeme pohromadě.

Moc. Natrefila jsem na úžasné trenéry – dvojčata, Ludvíka a Oldu Pinterovy. Hrála jsem závodně do patnácti let. Teď už sportuju jen rekreačně, občas zajdeme na kurty s manželem, hrajeme víc s přáteli plážový volejbal a běháme. Vyrazila bych i na kole, ale loni mi ho v Praze ukradli, takže si musím koupit nové. Za rok snad dostavíme domek kousek za Prahou, tam bude příležitost k projížďkám na cyklostezkách.

Kyjov je známý folklórem a my jsme se sestrami chodily do lidového kroužku Kyjovánek, prošly jsme přípravkou a souborem. V Kyjově jsem žila do šestnácti let. Každý pátek jsme měli zkoušku, pořádala se různá pásma s tanci a zpěvem. Miluji lidový tanec, je to podle mě základ. Každá máme několik krojů, do našeho sklepa se nic víc nevejde. Moje sestra Šárka byla dokonce i stárka.

Stárka. U nás se lidové tradice stále dodržují po celý rok. Největší svátek je Slovácký rok, a to jednou za čtyři roky, ale každý listopad na svatého Martina jsou hody. Volí se dva stárci a ti si vyberou své stárky. Hody začínají tak, že stárci s krojovaným průvodem zavítají na radnici požádat starostu o povolení tři dny se radovat. Potom jdou pro své stárky.

Sobota patří nejprve té vyvolené, která připravuje hodový věnec. Ten se na večerní zábavě rozprodává. Je ozdobený papírovými květy a praporky, jablky, ořechy. V neděli průvod navštíví druhou stárku. Ta má na starosti „káčera“, který se potom u radnice „mlátí“.

Ano, krojovaní muži tančí v kruhu, uvnitř stojí „Martin“ – hlídač. V ruce má cep na obilí a hlídá živého kačera v košíku na ozdobené židli. Civilisté se ho snaží ukrást. Vždy se to ale nepovede a to ho potom krojovaní můžou upéct. Na večerní zábavě se také draží.

Chvíli jsme bydleli na zámku v Miloticích. Stojí tam tři překrásné staré stromy. Už jako dítě jsem je objímala. Pokaždé, když se tam dostanu, zajdu k nim a cítím silnou energii.

Moravané umějí pít, znají svou hranici, kdy končí chuť na víno a nastává popíjení.

Maminka. Je nejstatečnější, nejsrdečnější a nejhodnější žena, jakou jsem kdy poznala, a doufám, že jednou budu stejná máma jako ta moje. Je otevřená, chápavá, vstřícná, vždycky se snaží najít východisko.

Po gymnáziu šla na vysokou školu strojní a pak na pedagogickou fakultu. Chtěla být kostýmní výtvarnicí, pracovala pro Divadlo Rubín a Pidivadlo, ale doma měla tři dcery, tak své přání potlačila. Šila hlavně na nás, chodily jsme v krásných modelech. Obětovala se pro nás, jezdila s námi na kroužky, na soutěže, vozila mě na hodiny zpěvu do Brna a do Prahy, ve všem nás podporovala a já jsem jí za to nesmírně vděčná.

Popravdě nevím. Asi něco jako blaho, že se kdysi ta rodina měla dobře.

…obor animátor tělesných aktivit.

Ano, mohla. Byli jsme s manželem (zpěvák Jan Kříž – pozn. red.) na svatební cestě na Krétě a tam jsme si s animátory zacvičili. Pracovali asi pět hodin denně a vydělali si hezké peníze. Jedna Češka tam trávila už třetí léto, jak byla nadšená.

Jak kdy. Dva roky jsem učila v mateřské škole, půl roku jsem byla ředitelkou a dodělávala jsem si dálkově mimoškolní a předškolní pedagogiku. Když dětem dáte to, co potřebují, a nedělají to, co potřebuje dospělý, jde to s nimi velmi dobře. Mám je moc ráda.

Asi před sedmi lety jsem založila v obci Svatobořice-Mistřín tenisovou školu. Tehdy souběžně probíhal casting na televizní show Robin Hood aneb Cesta ke slávě. Moje nejstarší sestra nechtěla jet sama, a tak přihlásila i mě.

Do finále mě sice vybrali, ale nevyhrála jsem, a tak jsem se chtěla dál věnovat tenisu. Pak najednou zavolali z Divadla Kalich, že by pro mě měli roli v muzikálu Robin Hood. A už to začalo. Přestěhovala jsem se do Prahy a školu převzali kolegové.

Byl to docela šok. Přišla jsem mezi lidi, kteří byli velice nenucení, mluvili dost „bezprostředně” a já jsem jen koukala. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, jak vedle nich fungovat. Brzy jsem ale zjistila, že to je parta skvělých, citlivých, veselých lidí, byli na mě hodní, vzali mě mezi sebe. Nejvíc mi pomáhal Honza, říkal si se mnou texty, vysvětloval mi jevištní pravidla a zvyky. Myslím, že jsem zapadla rychle.

Jak kdy. Honza je skromný a Saya je gaučák, nepotřebuje každodenní čtyřhodinové procházky v poli. Navíc ráda spí.

Krásně. Jsme spolu už sedm let, ale brali jsme se před rokem. Bydlíme spolu od počátku, manželství náš vztah hezky utvrdilo.

Narodil se v Liberci, vyrůstal v Českých Budějovicích, studoval v Brně a teď je Pražák. Jeho tatínek je operní pěvec, byl dvacet let sólistou ve Státní opeře, Honzova babička zase byla operní divou v Liberci.

Hezky, všichni jsou moc milí. Honzova maminka má zlaté srdce, je inspicientkou v Divadle v Dlouhé.

Kéž by!

Ne, tvorbu hraček a dekorativních předmětů a pak si vybral divadelní scénografii. Ale od dětství vyrůstal v divadlech. Pomáhá mi dodneška. Honza mě zaujal hlavně svou osobností a zpěvem, ale nenapadlo mě, že bychom mohli být spolu.

Měla jsem v očích spíše sportovce a on úplně sportovně nepůsobil. Ale brzy mě okouzlil svou inteligencí, klidem, který z něj vyzařoval. Už během castingové show přeskočila jiskra.

Jsme naučení a užíváme si to jinak než doma. V Divotvorném hrnci a ve Zpívání v dešti v Českých Budějovicích i v Liberci jsme byli pár, v Kalichu nás spolu moc nenasazují, i když nám to nevadí.

No, nejdřív mě to zarazilo, ale po všech těch naivkách a trdlech, které v Kalichu hraju, je to příjemná změna. V té roli se projevuje moje moravská nátura. Ta postava je rázná, s ničím se moc nemaže. Hraje se to krásně.

Dostala jsem se do svojí barvy hlasu, uklidnila jsem se a také moje dcery na jevišti jsou skvělé. Genny Ciatti na šestnáct opravdu vypadá a Kateřina Šildová, ač je starší než já, to skvěle zahraje.

Pořídili jsme si do pracovny vitrínu, jsou to hodně těžké vázy, tak nechceme, aby se rozbily, a vážíme si jich.

V dohledné době myslíme na rodinu. Moje nejstarší sestra Eva má už tři děti, tak mě inspirovala. Ale ještě stihnu nový muzikál Rocky, který má premiéru v březnu v pražském Kongresovém paláci a hlavní roli Agnes v Krysaři, který se v září vrátí do Divadla Kalich. Nerada bych divadlo opustila, takže ani moje případná mateřská nebude dlouhá.