Michael Douglas: Jsem bojovník. Nic mě neodradí od rozhodnutí nemoc porazit

„Prognózy jsou více než dobré a já jsem optimista a bojovník. Nic mě neodradí od rozhodnutí nemoc porazit. Nejsem na to sám. Mám až dojemnou podporu rodiny a přátel. Právě s nimi se těšíme, že 18. listopadu oslavíme společně desáté výročí mého šťastného manželství s Catherinou Zetou,“ říká s odhodlaným výrazem ve tváři, poznamenané agresívní léčbou.

Celou dobu ji vážně nemocný herec hrdinně zvládal a snažil se žít normálně. Denně vodil do školy dcerku Carys, zúčastnil se i premiéry nového filmu, o svém stavu otevřeně mluvil na nedávné show Davida Lettermanna, kterou sledovala snad celá Amerika. Potvrdil i fakt, že čtvrté stadium nádoru jícnu je způsobeno přílišným pitím, kouřením, částečně i virovou infekcí přenášenou orálním sexem a stresem.

„Vše mohu přičíst na vrub jen sobě. Až příliš dlouho jsem si užíval života plnými doušky, ale jsem si jistý, že v mém případě může za nastartování rakoviny především stres,“ vysvětluje s krátkými přestávkami. I když se nádor zmenšuje, bere mu sílu. Každé polknutí mu působí ostrou bolest v hrdle, po chemoterapii ztratil chuť, v sázce je i jeho medový baryton.

Otázkou je, proč Douglasovi nezjistili nemoc dříve. Už na začátku léta si totiž lékařům stěžoval na potíže při polykání a nepříjemné pocity v krku. „Šel jsem na vyšetření, ale krevní testy byly údajně v pořádku. Až po dovolené, kdy už jsem skoro nemohl polykat, mi udělali biopsii a nádor objevili.“

Uznávaný britský chirurg Joseph Valentino, odborník na rakovinové nádory v hlavě a v krku, to vysvětluje následovně: „Tyto nádory jsou zrádné tím, že potichu rostou a rozšiřují se přes tekutinu v cévách do lymfatických uzlin v krku. V mnoha případech se skutečně projevují jen bolestí připomínající angínu, ani další příznaky nenaznačují, že by šlo o zhoubný tumor, proto se často objeví až v rozvinutém stadiu. I ten už dnes ale umíme z osmdesáti procent vyléčit,“ dodává optimisticky.

Tento rok byl pro Douglase noční můrou. Vše začalo v dubnu, kdy jeho nejstaršího syna Camerona, těžce závislého na drogách, odsoudili na pět let do vězení.

„Federální zákony o drogách jsou u nás totiž strašně přísné. Tresty jsou málem takové jako za zabití. Cameron sice přiznal, že v jednatřiceti je plně odpovědný za své činy, ale ani já nemohu smazat vinu na tom, že se do této situace dostal. S první ženou Diandrou jsme byli špatní rodiče a on v tomto problémovém manželství jako jedináček vyrostl. Jako otec jsem tehdy totálně zklamal,“ přiznává s těžkým srdcem.

Problémy s drogami mají bohužel v rodině. Na předávkování zemřel v šestačtyřiceti letech jeho mladší nevlastní bratr Erik, stejné problémy měl i Michael, který se jako herec celých dvanáct let nemohl vymanit ze stínu svého slavného otce Kirka.

„Nejhorší to bylo po dokončení Základního instinktu (1992). To už jsem byl populární, měl jsem i druhého Oscara za Wall-street (1987), další slávu jsem neunesl. Denně jsem chodil po podnicích kde víno, vodka a tequila tekly proudem, o drogách nemluvě, a málem jsem se zničil. Tehdy jsem šel na léčení, ale s pitím jsem ani potom nepřestal. Do toho ze mě udělal nějaký britský pisálek závisláka na sexu a to jsem si nesl jako cejch celá léta.“

V posledních letech žil už Michael klidněji, zcela změnil priority. „Konečně jsem mohl napravit chyby a plně se věnovat našim dětem - Dylanovi (10) a Carys (7), dal jsem také prostor manželce, aby dělala kariéru. Nejen proto, že je o pětadvacet let mladší, ale i proto, že Catherine-Zeta je výborná herečka,“ vysvětluje.

Roli úspěšného finančního podvodníka v dalším dramatu o Wallstreetu si ale ujít nenechal.

V prvním filmu byl jeho záporný hrdina Gordon Gekko mocný finanční dravec na vrcholu, kterého nezákonné podvody s penězi dostaly do vězení. Teď se na scénu vrací znovu. Otázkou zůstává, jak dalece tak zkorumpovaného člověka může pobyt ve vězení změnit.

„Právě to se mi zdálo v této době zajímavé. Znovu jsem si totiž uvědomil, že chamtivost je stejná jako droga. Někteří lidé prostě nikdy nemají dost. I já jsem byl celý život kapitalista a nemám nic proti zisku vydělanému tvrdou prací. Ale stydím se za to, když vidím, jak roste hamounství a korupce, jak mnozí nedělají nic jiného než peníze pro peníze, aniž by něco vraceli. A na to jsem chtěl upozornit. Peníze přece nemohou být jediným smyslem života,“ říká šestašedesátiletý Douglas a dodává: „Hlavní je, aby člověk měl pro co žít. Já mám, a to mi také dává tu nesmírnou sílu bojovat.“