Lilia Khousnoutdinová: Na rituály jsme zapomněli

„Kněžka je provokativní slovo, viďte?“ prohodí štíhlá hnědovláska původem z Tatarstánu, když se sejdeme k vytvoření rituálu Královny.

„Podíl na tom má policejní termín kněžka lásky, určený prostitutkám. Ale původně jde o vyjádření autority, která bývá problematická, jakmile se ocitne v rukou ženy. Kněžka je jednoduše žena-kněz. Na knězi nám nic divného nepřipadá, naopak, je to uctívaná a mocná postava. U žen to společnost ale vnímá jinak. Proč?“

Mockrát se setkala s kontroverzními reakcemi. Na svou práci, ke které se dostala přes zájem o ženská témata, i na soukromý život. To když se přede dvěma lety v Bhútánu vdala při buddhistickém obřadu za tehdy ještě ženatého miliardáře Karla Janečka.

Jejich vztah si prošel mnoha úskalími, nyní se však společně těší z jejich roční dcery Isabely. Lilia vychovává ještě v domácnosti s Karlem syna Lea z předchozího manželství, zatímco Karel Janeček má ze svých dvou dosavadních svazků dvě dcery a syna.

„Když jsme všichni pohromadě, je to báječné,“ shrnuje Lilia. Dodává, že to byl právě rituál pojmenovaní dcery Isabely (obdoba křtin, ale bez církve), který obrousil hrany v tehdy ještě ne příliš stabilizované rodinné situaci.

„Pojali jsme ho ve velkém stylu, na zámku. Karlova rodina se ho zúčastnila, ačkoli doposud náš vztah vnímala kriticky. Během rituálu však jakoby zázrakem otočila a náš vztah začala poprvé podporovat. Netvrdím, že by to bylo rituálem, ale stalo se to tam. Možná měl harmonizační přesah.“

Mísa s ovocem, svíčka, vyvýšená židle s ovčí kůží, květiny a miska vodou. Pomůcky pro obřad jsou připravené a k nim přicházejí dvě ženy ve fialových rouchách.

„Obřad Královny je trochu zapomenutý. Je pro ženy na vrcholu života, které již nejsou zcela mladé, ale nejsou to ani stařeny. Během dosavadního života něco vytvořily, často vychovaly děti a dosáhly i nějakých pracovních úspěchů. Nyní jsou ve fázi, kdy o své království nejen pečují, ale jsou připravené z něj čerpat i nějaké ty dividendy,“ přibližuje psycholožka Kateřina Slezáková Kramolišová.

Již bezmála dvacet let vede terapeutické akce s ženskou tematikou. Své místo na nich mají obřady pro dívky, jež vstupují díky měsíčkům do světa žen, nebo pro ty, které se staly matkami. Posledních osm let spolupracuje s Liliou Khousnoutdinovou, předtím devět let pracovala také s Ivanou Megovou, která v civilu učí matematiku a filozofii na gymnáziu.

„Provázíme také lidi na pohřbech, svatbách, při křtinách. Zájem je obrovský. Naší společnosti totiž rituály chybí. Vánoce jsou jedním z posledních, a jak na nich lpíme! Uctít cykličnost roku i běhu lidského života zůstává i v dnešní době silnou potřebou lidské duše,“ tvrdí psycholožka.

„Na mnohé rituály se v průběhu času téměř zapomnělo,“ myslí si Lilia Khousnoutdinová, která po studiích historie a politologie v britském Oxfordu objevila v jižní Anglii poblíž města Glastonbury komunitu žen, jež tu oživovaly keltskou tradici.

Na místě spjatém s legendami o králi Artuši, mágovi Merlinovi a kněžce z Avalonu Morganě Le Fay se jim podařilo vybudovat novodobý Chrám bohyně, oficiálně uznávaný státem.

Město Glastonbury se stalo oblíbeným poutním místem a Lilia se pokouší podobnou tradici obnovit i u nás. Avšak místo keltského dědictví se zaměřuje na to slovanské.

„Rituály nás provázejí po celou lidskou existenci. Existovaly i v dobách před psaným písmem. Zbylo nám jich jen málo, a ty si nechceme nechat vzít. To proto, že nás propojí s emocemi, které jinak často potlačujeme, stejně jako s našimi blízkými. Rituály posilují a propojují komunitu, společně prožívané emoce dávají okamžiku důležitost a význam. Pomáhají nám dobře projít důležitými životními mezníky – ne o samotě, ale s podporou ostatních.

Neprojevené emoce při velkých životních změnách se mohou stát zdrojem vnitřního napětí, nebo dokonce zdrojem dlouhodobějších psychických potíží. Někteří si před pohřbem blízkého člověka raději vezmou pilulku, aby se nedojali, a to je špatně. Truchlení ke ztrátě člověka patří, stejně jako dojetí ke svatbám,“ upozorňuje psycholožka Kateřina Slezáková Kramolišová.

Netuším, že za pár desítek minut budu také dojatá. To když shromážděné ženy, tři kněžky a mé dvě blízké kamarádky, se dekádu po dekádě ohlížejí za svými, často nelehkými životními osudy, které je dovedly až sem, do přítomné chvíle. Květiny, jimiž je prostor vyzdoben, při tom dovedně spletly do věnce.

Když promluvily o tom, co na mně jako Královně oceňují a co mi přejí do další životní fáze, mi ho slavnostně posadily na hlavu. Kolik příjemných emocí umí vyvolat laskavé slovo a ocenění schopností druhého! Psychologové pro to mají odborný výraz: otvírání pozitivního duševního potenciálu.

„Při obřadech nevycházíme z učení žádné církve. Naším záměrem je vyjít vstříc konkrétnímu člověku, jemuž je obřad určen. Někdo ho chce úplně civilní, jiný touží po vyjmenování celého božského pantheonu. Rádi vše splníme. Připadám si často jako služebnice, v tom nejkrásnějším smyslu tohoto slova,“ vysvětluje Ivana Megová.

I když v pragmatické současnosti pro mnoho rituálů není místo, dodržují se i nadále křtiny neboli pojmenování dítěte, narozeniny, pohřby a svatby. Jiné přechody do nových životních období však zůstávají opomenuty.

Přitom si jen stačí všimnout, jak pánové, kteří absolvovali vojenský výcvik, o něm často hovoří, protože pro ně byl důležitý.

„Přechod chlapce v muže je velmi významný,“ potvrzuje Lilia. „Kolik domorodých kmenů mu věnuje velkou pozornost, často za pomoci drastických metod. Pobyty o samotě v divočině, ulovení divokého zvířete, strčit ruku do mraveniště plného jedovatých mravenců a udržet ji tam delší dobu, to vše se u některých kmenů stále děje.

Přechodové momenty pro ženy stanovila sama příroda, ať je to první menses, nebo porod dítěte. Je škoda, že se v našich zemích po porodu dávají dárky jen miminku. Vždyť matka právě vykonala také něco velikého! Přivedla na svět dítě! Myslím, že podobné chvíle v životě ženy stojí za projevení vděku a úcty,“ říká Lilia, která se nedávno vrátila z cesty po Francii, kde se skupinou žen navštívila několik poutních míst.

„Na závěr se k nám přidal i Karel. Jsem moc ráda, že tuhle složku svého života s ním mohu sdílet a že ji respektuje, i když je to pro něj zcela nová oblast. Kdo ví, třeba nás za čas potká nějaký neopohanský svatební obřad podle místní slovanské tradice!“