Hugh Jackman: Pomluvy mě nijak nevzrušují

„Líbila se mi představa, že do světa cti, zvyků a tradic vpadne outsider s anarchistickými sklony a začne si v něm razit vlastní cestu. Navíc mě čekal střet se samuraji, o kterých jsem tušil, že mi nakopou zadek, i když nejsou mutanti,“ přiznává Hugh.

Role mu dala neuvěřitelně zabrat. Na to, aby se z vyhublého galejníka Jeana Valjeana z Bídníků (2012) převtělil zpět do svalnatého mutanta, měl sice čas, přesto ho to stálo velké úsilí.

„Šlo totiž o víc, než aby si diváci jen řekli, že mám pěkné tělo. Wolverine je brutální, živočišná postava, a když je připraven k souboji, musí z něho jít strach. Věřte, že od muže mého věku už to chtělo velkou odhodlanost. Zahájil jsem striktní dietu a po dobu osmnácti měsíců denně několik hodin tvrdě trénoval v posilovně, denně jsem dostával nakládačku. Musel jsem to ale absolvovat, abych byl ve výborné formě,“ prozrazuje čtyřiačtyřicetiletý Jackman.

Jak ovšem říká, v roli Wolverina nešlo jen o fyzičku. „Abych si navodil rozzlobený výraz, každé ráno jsem před natáčením skočil do ledové vody oceánu v Bondi Beach v Sydney. To by nabudilo každého,“ směje se.

„Také jsem začal vždy před záběrem dělat kliky, aby to na plátně vypadalo, že nemohu popadnout dech. Dřív jsem dělal chybu, když jsem to jen předstíral a hned nato málem zkolaboval. Bylo to ale, opakuji, daleko těžší, než když jsem v roce 2000, tedy před třinácti lety, hrál Wolverina poprvé,“ konstatuje.

Proč má ale tuto drsnou postavu tak rád? „Wolverine mi otevřel dveře do Hollywoodu, touto postavou jsem řešil i osobní problém. Devět z deseti charakteristických znaků Wolverina sice nesdílím, společný však máme jeden – a tím je agresivita. S tou vnitřní bojuji stále a hrát opakovaně Wolverina je pro mě svým způsobem terapií. Jako mladší jsem byl hodně výbušný. Tehdy jsem to vybíjel ve fotbale. Dnes na to mám nelítostného mutanta,“ směje se.

A jaké jsou reakce na Wolverina? „Je to mezinárodní film, hrají tam herci z celého světa, Wolverina znají všude. Navíc moje postava doznala poměrně radikální změnu. Současný mutant je jak citově, tak fyzicky daleko zranitelnější, je jiný i po vizuální stránce – od účesu po oblečení. V obleku od Armaniho ho ale určitě uvidíte naposledy,“ dodává s úsměvem.

A proč u Hugha herectví zvítězilo nad novinařinou? Nejmladší z pěti dětí anglických rodičů byl stejně jako bratři vychováván otcem Christopherem. Do péče mu děti byly svěřeny poté, co se rodiče rozvedli a matka Grace se se dvěma dcerami vrátila ze Sydney zpět do Anglie. Otec, úředník, odchovanec anglické Cambridge, dal všem synům vysokoškolské vzdělání a Hugh začal studovat novinařinu.

Ve dvaadvaceti však dal přednost akademii reprodukčního umění, kde se věnoval herectví, tanci a zpěvu.

„Kdybych si sám měl odpovědět na otázku, proč jsem začal hrát, řekl bych asi, že v herectví jsem se cítil volnější. Věděl jsem, že jsem v řadě věcí, jako jsou tanec a zpěv, docela dobrý, a nejspíš jsem potřeboval pozornost. Pak se dostavila touha být respektován a herectví pro mě bylo velkou výzvou. Díky němu jsem si začal uvědomovat, kdo vlastně jsem.“

Talentovaného protinožce si pro jeho všestrannost chválí snad každý režisér, který s ním v průběhu jeho dvacetileté kariéry natáčel. Například Stephen Sommers, režisér a autor Mumií a Vana Helsinga, o něm řekl:

„Jackman byl jediný herec, který si chtěl tuto náročnou roli zahrát. Je s ním radost pracovat. Když se učil v divadelní škole, prošel úplně vším – od shakespearovské klasiky přes moderní tanec, cirkusovou školu, šerm a zápasení. A kolik chlapíků s jeho vzezřením ve středních letech takovou praxi má?“ svěřuje se.

Pyšný na to, že Hugh kývl na roli Jeana Valjeana, je i oscarový Brit Tom Hopper. „Jackman je neskutečný. Klidně vymění populárního mutanta za postavu v muzikálu a teď se vtělí zpět do Wolverina. Málokomu dojde, jaký je to borec,“ říká s úctou.

Pohledný, 190 centimetrů vysoký Jackman, který vyhrál v roce 2008 anketu časopisu People za nejatraktivnějšího muže roku, je i přes snahy miliónů fanynek jen jednou ženatý.

Svou ženu, o třináct let starší australskou herečku Deborru-Lee Furnessovou, poznal v roce 1995 při natáčení svého prvního televizního seriálu Corelli. Rok nato si ji vzal. Po dvou potratech se rozhodli k adopci, dnes mají třináctiletého Oscara a sedmiletou Avu. I když se snaží maximálně chránit soukromí, je Hugh terčem mnoha bulvárních útoků, stále se přetřásá jeho sexualita, což Deborru znepokojuje.

Při jednom ze společných vysílání Jackman řekl: „Mě tyto pomluvy nijak nevzrušují, ale vadí mi, že to frustruje Deborru kvůli dětem. Je to zbytečné. Někomu zřejmě vadí, že jsme spolu v pohodě už sedmnáct let.“

Možná platí i za to, že je, jak říká Shawn Levy, režisér Ocelové pěsti, nejpříjemnější člověk v branži. „Zdá se, jako by mu nikdy nikdo neřekl, že je neuvěřitelně pohledný a současně že je fenomenální filmovou hvězdou. Na někoho takového je zkrátka až příliš milý.“