Hlavní obsah

Bechtěrevova nemoc potřebuje aktivitu

Právo, Petr Veselý

Takzvaný „Bechtěrev“ je záludná choroba. Tuhnou při ní klouby a lékaři přesně nevědí, co je její příčinou. Ale vědí, že trvá v průměru neuvěřitelných devět let, než ji pacientovi diagnostikují. Přitom včasná diagnóza by naprosté většině pacientů pomohla zpomalit rozvoj choroby nebo ji zastavit.

Foto: Profimedia.cz

Jedním z prvních příznaků bývá bolest v kříži, přesněji řečeno v místě, kde se páteř spojuje s pánví. Ilustrační foto

Článek

Proč trvá tak dlouho, než na tuto chronickou zánětlivou chorobu kloubů lékaři přijdou? Důvodů je hned několik. Nemoc se obvykle rozvíjí postupně, často pomalu, a hlavně u každého pacienta trochu jinak. Nemá jeden jasný příznak, ale hlásí se několika různými projevy. Bolestivé ataky u ní nejednou vystřídá úleva, a chvíli trvá, než pacient pochopí, že byla pouze dočasná. Projevy nemoci mohou navíc lidé snadno zaměnit za příznaky jiných zdravotních potíží nebo chorob.

Nemoc je třeba zabrzdit

Ukrojit co největší část z oněch devíti let a zachytit nemoc už v počátku je důležité i proto, že změny, ke kterým dochází na páteři a na kloubech, jsou nevratné. Lékaři sice umějí brzdit její rozvoj (v nejoptimističtějších případech ji téměř zastaví a tím předejdou vážným degenerativním změnám), ale neumějí chorobu vyléčit. Proto je tak důležité, aby si pacienti co nejdřív všimli změn, které se jim budu snažit popsat. A co nejrychleji s nimi zašli k lékaři.

Užitečné je, když si uvědomí podstatu nemoci. Dochází při ní k tuhnutí kloubů, přesněji řečeno k nahrazování měkkých a pružných tkání tuhými a zvápenatělými tkáněmi, které v posledních stadiích připomínají kost. Dochází pak i ke srůstům nebo třeba ke vzniku můstků mezi obratli páteře.

Bolest v kříži je začátek

Jedním z prvních příznaků bývá bolest v kříži, přesněji řečeno v místě, kde se páteř spojuje s pánví (sakroiliakální skloubení). Odtud často vyzařuje do hýždí nebo do zadní strany stehna. Je nejhorší, pokud pacient zůstává v klidu, zmírňuje se při fyzické aktivitě.

Objevuje se v klidu, po dlouhé jízdě autem, delším sezení v kině nebo na koncertě, ale často i v noci, kdy člověka budí ze spánku. Pacienti ji často definují jako pocit bolestivé ztuhlosti. Ale dá se rozcvičit, což je jeden z jejích typických projevů.

Příznaky se v horizontu týdnů a měsíců stupňují. Pak je vystřídá různě dlouho trvající úleva. Ta je však jenom dočasná. V každém případě střídání bolestivých a nebolestivých období přispívá k tomu, že pacient přijde za lékařem později, a někdy výrazně později, než kdyby ho záda bolela pořád.

Bambusová páteř

Nejviditelnějším symptomem však bývá u většiny pacientů tuhnutí páteře. Ta se kvůli tomu často ohne, takže začnou chodit shrbení a předklonění. Nedosáhnou si rukama na kolena, později se nemohou vůbec předklonit.

U někoho vznikne takzvaná bambusová páteř, kdy obratle zatuhnou jak prkno a nedovolují nemocnému pohyb. K tomu však dochází pouze u menší části pacientů. Ale i to, než se choroba rozvine do pokročilých stadií, trvá několik let, obvykle kolem 14 roků.

Často také dochází k tuhnutí chrupavčitého připojení žeber k hrudní kosti. To snadno vyvolává potíže s hlubším dýcháním. Navíc bolest, která se objeví na hrudi, může vést k domněnkám, že postižený člověk má problémy s plícemi nebo se srdcem.

Častý příznak: velká únava

Lékaři sice nerozumějí úplně přesně vzniku této choroby, ale vědí, že jde v každém případě o nemoc autoimunní. Lidská imunita při ní začne napadat vlastní buňky, jako kdyby to byly buňky cizí a nepřátelské. Proč k tomu dochází, to zatím netuší.

Při tomto procesu dochází v postižených místech k zánětu, podobnému jako třeba u chřipky. Proto pacienta trápí únava, bolesti nebo teplota. Je třeba zdůraznit, že těžká chronická únava je dalším příznačným rysem nemoci.

Pokud jde o bolesti zad, jsou sice typickým příznakem, ale to neznamená, že se problémy nemohou objevit i jinde. Zánět se někdy šíří spolu s bolestmi po celém těle. Snadno pak postihne i velké klouby, třeba v kolenou a kyčlích, nejrůznější úseky páteře nebo klouby na prstech.

Další varovné signály

Signálem nemoci může být i zánět oční duhovky a řasnatého tělíska. Trápí zhruba 40 procent postižených. Projevuje se bolestí oka a zvýšenou citlivostí na světlo.

Pacientům může ztrpčovat život i plicní fibróza, tedy zvýšená tvorba vaziva v plicích. Nebo odlučování nehtů od nehtového lůžka, takzvaná onycholýza.

U mladých lidí někdy choroba začíná tím, že jim otečou kolena nebo další velké klouby na nohou či rukou. A postižení páteře se začne projevovat až později.

Pět výmluvných příznaků

Aby lékaři usnadnili postiženým lidem včasné rozpoznání choroby, stanovili pět kritérií, která signalizují, že je podle všeho začala trápit Bechtěrevova choroba:

  • Věk pacienta bývá nižší než 40 let. Nemoc se nejčastěji objevuje u mladých lidí ve věku 18 až 35 let.
  • Potíže mají pozvolný začátek.
  • Problémy se mírně zlepší poté, co se je postižený pacient snažil rozcvičit.
  • Klid ničemu nepomáhá, nenastává při něm žádné zlepšení, spíš naopak.
  • Bolest se často objevuje v noci a nemocného člověka probudí. Jamile se začne hýbat, jeho stav se lehce zlepší.

Pokud pacient splní aspoň čtyři kritéria z uvedených pěti, je dost vysoká pravděpodobnost, že ho trápí nemoc nazvaná po slavném ruském neurofyziologovi Vladimíru Michajloviči Bechtěrevovi.

Široký arzenál léků

Lékaři používají na nemoc široké spektrum léků:

  • Na bolest, zmírnění zánětu a otoky (nesteroidní antirevmatika).
  • Na potlačení reakce imunitního aparátu (imunosupresiva).
  • Na potlačení zánětu i nežádoucí autoimunní reakce (kortikoidy).
  • Cíleně proti určitým látkám způsobujícím zánět (biologika).

A tak bychom mohli pokračovat. Nejúčinnější jsou biologické léky, ale ty jsou zároveň nejdražší, takže je obvykle dostávají nejtěžší pacienti, kterým přinášejí největší úlevu a prospěch.

Cvičení jako lék

Dobrou zprávou pro postižené lidi je to, že oni sami mohou zpomalit rozvoj nemoci a ovlivnit její další průběh. Pokud budou dvakrát denně cvičit určité rehabilitační cviky. Dobré je to dělat pod dohledem odborníka, alespoň jednou týdně. Ten pacienta masíruje a sleduje ho. Cvičení totiž musí být přesné a správně dávkované. Součástí rehabilitace jsou dechová cvičení.

Důležitý je také nácvik správného držení těla a udržování jeho pružnosti i obratnosti v té míře, ve které se to jeví možné. Podstatné bývá i to, aby pacient spal ve správné poloze. Bolesti může zmírnit cvičení ve vodě. Voda člověka nadnáší, zmenšuje zátěž na přetížené obratle a klouby, snižuje napětí svalů a cvičení v ní může zlepšit rozsah pohybu.

Příkladem, že i tato nemoc se dá dobře zvládat a můžete s ní úspěšně pracovat i žít, je osud našeho předního rehabilitačního lékaře prof. PaedDr. Pavla Koláře, Ph. D.

Klub Bechtěreviků

Nemocný se toho může hodně naučit i na rekondičních pobytech. Víc se o nich dozvíte třeba na webu Klubu Bechtěreviků ČR (www.klub-bechtereviku.cz). Jeho prostřednictvím se navíc pacienti mohou setkávat s lidmi, kteří řeší podobné problémy jako oni, a dokážou jim proto v mnoha věcech poradit nebo i pomoci.

Příběh sportovce s Bechtěrevem

Atletika byla pro Milana Dzuriaka láskou a vášní. Ve skoku vysokém vyhrál například mistrovství ČR. Byl na nejlepší cestě uskutečnit svůj sen, startovat na olympijských hrách.

Jednoho dne však zjistil, že ho při běhu lehce píchá v kyčlích. Nepřisuzoval tomu velkou váhu. Vyšetření ukázalo, že má nedovyvinuté kyčelní střešení a špatně narostlé kloubní hlavice. Kvůli tomu se mu dře a ničí kloubní chrupavka. To u tak mladého člověka není běžné.

Foto: ČTK

Milan Dzuriak s cenou Nadace Via, která podporuje dobročinné projekty v ČR.

Protože se bolest stále stupňovala, začal navštěvovat lékaře po celé republice. Po třech letech napadlo jednoho z lékařů, že by Milanovy netypické potíže mohly souviset s Bechtěrevovou nemocí. Nechal mu udělat vyšetření krve. A to jeho podezření potvrdilo. Pro pana Milana to byl šok. Zhroutil se mu jeho svět.

„Atletika pro mě byla všechno,“ říká. „Nic jiného jsem do té doby neměl.“ Svou na první pohled bezvýchodnou situaci začal řešit pitím. „Najednou jsem si připadal bezcenný a alkohol mi pomáhal v tom, abych na to nemusel myslet,“ vysvětluje.

Po půl roce si uvědomil, že tímhle způsobem života nic nevyřeší. Doktoři mu doporučili plavání a cyklistiku. Ta ho bavila. Přemýšlel, jak ji spojit s pomocí druhým. A tak za podpory města Jirkova vznikl nadační fond Cesta proti bolesti. Organizuje různé kulturní akce, ale také akce pro hendikepované děti a charitativní plesy.

Martin se díky biologické léčbě, která zlepšila jeho stav, a také za pomoci fondu vydává každý rok na samostatnou sportovní pouť, třeba kolem ČR na kole. Chce ukázat pacientům, kteří se potýkají se zdravotními obtížemi, že není nutné se vzdát a přijít o své sny a cíle.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám