Článek
Manželé kdysi její domov, francouzskou Provence, navštívili a rádi by se tam podívali znovu. „Vzhledem k tomu, že máme sezónu zhruba ve stejnou dobu, je nyní návštěva fialových polí v Provence nereálná,“ litují.
Začátky jejich podnikání byly skromné. „V roce 2007 jsme poté, co jsme se přestěhovali na Podřipsko, zakládali okrasné záhony kolem domu. Díky příhodné poloze a místním podmínkám jsme vysadili levanduli. Časem se ukázalo, že se jí u nás skvěle daří, a tak jsme začali postupně sázet další rostliny a rozšiřovat plochu záhonů. Ze záhonů se stala políčka a z původního koníčka pořádný kůň,“ vypráví Anna Nová. Dodává, že ačkoli jde o nenáročnou rostlinu, vyžaduje péči.
„Celý rok se nezastavíme,“ vysvětluje a dodává, že farmářů, kteří se věnují pěstování této vonné léčivky, u nás moc nenajdete.
Největší zájem je o sušené kytice a čaje z levandule.
Půda jako v Provence
Farma v Židovicích se začala rozšiřovat v době, kdy byla Anna na mateřské dovolené a měla více času se věnovat zahradě. Připouští, že právě podnebí bylo rozhodujícím faktorem úspěchu.
„Nízké srážky, vysoká vlhkost vzduchu díky nedalekému Labi, teplo,“ vypočítává klady Podřipska. „Půda je tu nápadně podobná té v Provence, snad jen s tím rozdílem, že vápenec nahrazuje opuka. V rámci Čech zde máme pro pěstování levandule optimální polohu.“
Fialový kultivar je nejznámější.
Na své rostlinky z čeledi hluchavkovitých jsou pyšní, jejich kvalita se odráží například v levandulovém esenciálním oleji a hydrolátu (vedlejší produkt destilace - pozn. red.).
„S tím se Petr skutečně mazlí,“ směje se Anna Nová. O sirup, džemy, ale zejména o sušené a čerstvé kytice je stálý zájem. „Pouze fialová - to pro levanduli neplatí,“ upozorňuje Anna Nová. „Je sice nejoblíbenější, ale mimo širokou škálu fialových odstínů můžeme narazit na květy čistě bílé i růžové.“
Voňavé květy však mohou být i bílé.
Kromě krásy má i léčivé účinky. „Je to přírodní antidepresivum a antiseptikum. Protože máme malé děti, často doma využíváme olej na bodnutí hmyzem nebo hydrolát na zklidnění podrážděné pokožky,“ podotýká Anna.
Dodává, že rozšiřovat farmu se nechystají. Vše dělají ručně, a tak jim třetina hektaru bohatě stačí. Kromě farmaření mají manželé i svá povolání. Anna pracuje v pojišťovnictví a Petr je archeolog.
„Jak to jde dohromady? Bez rodiny a dobrých přátel by to zkrátka nešlo, obzvlášť teď, v období sklizně!“