Přitom podle historičky Ludmily Cvrčkové Porkertové „během necelých dvaceti let dokázal vybudovat z malého podniku oděvní fenomén oslovující nejširší masy, aniž využil jakýkoliv převratný objev či vynález ve strojovém vybavení“ (Obuv Baťa, oděv Rolný, Pivo, zbraně i tvarůžky, Podnikatelé meziválečného Československa ve víru konjunktur a krizí, Maxdorf 2014).

Arnošt Rolný své povolání zdědil po otci. A začátky nebyly jednoduché.

Firma Rolný měla své filiálky.

Firma Rolný měla své filiálky.

FOTO: Reprofoto Pivo, zbraně i tvarůžky, Maxdorf 2014

Nabízeli střihy i brali míry

Arnošt se narodil v roce 1887, kdy už jeho otec, vyučený krejčí František Rolný, od roku 1862 pracoval pro prostějovskou firmu Mandl, první konfekcionářský podnik svého druhu v Evropě. Přešíval uniformy i staré šaty, vkládal do nich zbytky látek a pod jeho jehlou se rodilo oblečení podstatně levnější než oděv na zakázku. Postupně se osamostatňoval a získával i objednávky z Vídně, Haliče či alpských zemí, hlavně přičiněním své cílevědomé a šikovné manželky Františky.

Zakázky obstarávali obchodní cestující - nabízeli zájemcům střihy, brali míru a hotové šaty dodávali zákazníkům. Krejčovská dílna se změnila v podnik, v roce 1894 řádně zapsaný do rejstříku protokolovaných firem. František Rolný se tak stal slovy Cvrčkové Porkertové „prvním prostějovským konfekcionářem české národnosti a nežidovského vyznání“. Své nové pozice si neužil dlouho, protože v roce 1902 náhle zemřel. Zanechal po sobě ženu a čtyři děti.

Svým potomkům však zajistil výborné vzdělání. Starší synové studovali na právnické fakultě, dcera Hedvika navštěvovala pražskou konzervatoř. Patnáctiletý Arnošt dokončoval čtvrtý ročník prostějovské reálky a jako jediný chtěl pokračovat v otcově díle. A to se mu také podařilo.

Místo koruny i pohlavek

„Vždy v sobotu jsem dostával jako odměnu jednu korunu. Když se však stalo, že obchod v uplynulém týdnu nebyl valný, nedostal jsem nic. Byla-li maminka rozhněvána, dostal jsem místo koruny i pohlavek,“ vzpomínal Arnošt Rolný na dobu, kdy fungoval jako obchodní cestující spolu s ostatními zaměstnanci své maminky Františky.

Předtím, po absolvování reálky, se vypravil za zkušenostmi do Vídně, tam dopoledne studoval na obchodní akademii a zbytek dne trávil jako praktikant u velké vídeňské obchodní firmy Neumann.

Po návratu do Prostějova v roce 1907 začal pracovat v rodinné firmě s názvem Františka Rolnýho vdova. Jako obchodní cestující dostával nejen korunu či pohlavek od maminky, ale získal nepřeberné zkušenosti. Největší množství smluv uzavřel ve Vídni, Budapešti a Innsbrucku.

Žehlicí stroje ve firmě Nehera, podobné využíval i Rolný.

Žehlicí stroje ve firmě Nehera, podobné využíval i Rolný.

FOTO: Reprofoto Pivo, zbraně i tvarůžky, Maxdorf 2014

V roce 1914 už vedl sedmadvacetiletý Rolný podnik prakticky sám, i když oficiálně patřil matce. Poptávka po oblecích nebyla zatím nijak vysoká: v roce 1913 nakupovalo konfekci deset procent obyvatel monarchie, roku 1933 ale už sedmdesát pět procent obyvatel Československa.

Velká válka vyřadila Arnošta z chodu podniku, narukoval totiž na frontu. Jeho matka však statečně vedla firmu dál.

Šití uniforem

Paní Františka podnik udržela díky státním zakázkám na šití uniforem. „Byla to škola, ale drahá škola,“ prohlásil později o válečném hospodářství Arnošt Rolný. Po návratu z bojiště se opět vrhl do obchodnické činnosti. Vedl si opatrně, každou inovaci pečlivě promyslel. Nejraději využíval ve své firmě to, co už jinde úspěšně vyzkoušeli. Vzorem se mu stal Tomáš Baťa. Jako on se obklopil schopnými, loajálními lidmi. V roce 1920 odevzdala Františka Rolná podnik synovi.

A Arnošt hodlal podnikat ve velkém. K tomu bylo ale zapotřebí peněz, proto si vybral jako vhodného kandidáta pro partnerství ředitele prostějovské pobočky Živnobanky Antonína Jaroše, který vložil do firmy 400 000 korun. Navíc podle Rolného pro ni „žil a dýchal“ (v roce 1933 odešel do penze a Arnošt zůstal jediným majitelem závodu).

Mladý podnikatel řídil produkci konfekce tradičně, skoro manufakturně. Výroba sice probíhala v typické tovární hale, ta však sloužila především jako administrativní centrum, sklady zboží a střihačská dílna, kde se tvořily s pomocí strojů základní střihy. Každou sobotu si je vyzvedávali krejčí, kteří šaty zkompletovali doma na vlastním šicím stroji. Rolný tak nemusel v nákladných továrních sálech platit ani topení a světlo.

Výrobu zmodernizoval až v polovině třicátých let, kdy stoupala poptávka po jeho zboží. Tehdy založil po vzoru Henryho Forda a Tomáše Bati v továrně v Brodku u Konice pásovou výrobu. Zvýšila se i konkurenceschopnost firmy, jeho největším rivalem se stal prostějovský oděvník Jan Nehera. Rolný vlastnil také síť filiálek - v roce 1935 jich bylo v ČSR více než sto. A vyvíjel další aktivity.

Jednotné ceny pro všechny

Arnošt vyráběl kvalitní pánské i chlapecké oděvy ve třech velikostech, patnácti barvách a v několika střizích za přijatelnou cenu: od sportovních a vycházkových až po klasické společenské obleky. V roce 1931 zavedl jednotné ceny. Baťa je kalkuloval tak, aby končily číslicí 9, u Rolného končily šestkou. V prodejnách si tak zákazník mohl koupit zboží za 66, 166, 266 a 366 korun. Tenhle tah přinesl velký úspěch a zasloužil se o něj také slogan: Jsme levnější než Baťa.

V roce 1933 zavedl podnikatel ještě tzv. veřejnou kalkulaci, visačku, která obsahovala veškeré položky k výrobě oděvu. A to nejen výdaje na materiál, ale také na platy zaměstnanců. Stejně puntičkářsky a pečlivě se Rolný choval i ke svým zaměstnancům.

Musí i založit rukávy

Sepsal tzv. Etický kodex, podle kterého by se prodavači měli řídit. Dobrá služba zákazníkům značila skutečnost, že prodávající uměl základy krejčovského řemesla a ovládal zbožíznalství. Na požádání dokázal zkrátit kalhoty i založit rukáv, jestliže si sám všiml, že se koupěchtivému zájemci utrhl knoflík, nabídl mu, že jej zdarma přišije. Také doprava pořízeného zboží byla zdarma.

Arnošt Rolný se do ničeho nevrhal po hlavě.

Arnošt Rolný se do ničeho nevrhal po hlavě.

FOTO: Reprofoto Pivo, zbraně i tvarůžky, Maxdorf 2014

Prodavač se podle Rolného chová uctivě, ale ne podřízeně a servilně. A to je třeba si vštípit. Proto se také rozhodl založit stejně jako Baťa a Nehera svou školu - v roce 1938 učňovskou (krejčovskou) a obchodní. O čtyři roky později do ní nastoupily i ženy. Za druhé světové války zde studovalo 600 frekventantů. Arnošt Rolný je soustředil ve firemní internátní budově přímo proti své soukromé vile. A zajímal se o ně.

Okamžitě mu věnoval nový oblek

S manželkou Justou měl syna Arnošta (1927 až 2003), kterého velice miloval. A také se staral o „své mladé“ ve škole. Učitelé jim předávali vědomosti, manželé Rolní zase vštěpovali etické hodnoty, zkušenosti, povzbuzovali je k zájmu o divadlo, hudbu, sport. Pro ně i zaměstnance zřídili sportovní areál.

Učňovská škola byla sice soukromé zařízení, ale rodiče žáků neplatili školné, ubytování ani stravu. Za průběžnou praxi v továrně ovšem studenti nedostávali nic. Podnik jim zato věnoval pracovní šaty i vycházkové oblečení včetně spodního prádla. Do tříd nosili uniformy - tmavomodré sako, světlejší kalhoty, košili a vázanku.

Zvlášť se dbalo o úhledný zevnějšek učňů. Pamětníci uváděli, že „jakmile pan rada (Arnošt Rolný) zahlédl kohokoli ze studentů či zaměstnanců neupraveného, následovalo minimálně pokárání, viděl-li však, že látka je již obnošená, neváhal a okamžitě mu věnoval nový oblek“. Obecně o zaměstnance všestranně pečoval.

Pracuj pro úspěch

„Pracuj pro úspěch, ne pro peníze. Pamatuj, že peníze nejsou vše. Zdraví je víc. Kdo je zdravý, má kapitál,“ prohlašoval Rolný často mezi zaměstnanci. Poskytoval jim pojištění, zajišťující zaopatření v penzi. Čím déle člověk dělal pro závod, tím vyšší důchod obdržel. Dále získával úrazové pojištění a jeho rodina mohla čerpat pomoc z nadačního fondu, např. při tragickém úmrtí pracovníka nebo živelní pohromě.

Roku 1940 koupil Rolný areál zámku Nový Světlov, kde hodlal zřídit zaměstnanecké rekreační středisko. To už se mu však nepodařilo.

Největším konkurentem Rolného byl Jan Nehera.

Největším konkurentem Rolného byl Jan Nehera.

FOTO: Reprofoto Pivo, zbraně i tvarůžky, Maxdorf 2014

V Prostějově nezapomínal pan Rolný ani na charitu. V roce 1942 za ni dokonce dostal titul komtura rytířského řádu Řehoře Velikého, který převzal od papeže Pia II. V té době rozšířil výrobu na Slovensko, kde v Púchově nad Váhom (pozdější Makyta Púchov) založil továrnu.

A našel si čas také pro zábavu. Skoro každý večer po práci zašel s Justou na večeři, do divadla, k přátelům, na ples. Bavil ho rovněž sport, jezdil na koni, hrál fotbal, běhal. Do politiky nezasahoval, podnikatel se podle něj měl starat hlavně o ekonomiku.

Arnošt Rolný udržel firmu při životě také za druhé světové války, i když zde fungoval německý dozor, protože tehdy museli šít uniformy pro německou armádu. Po ní se sice obnovila konfekční výroba, ale už v říjnu 1945 byl celý podnik na základě zákona o znárodnění klíčových podniků převeden pod státní správu.

O rok později byl začleněn do národního podniku OP Prostějov. Rolný tak ztratil celý rodinný majetek a propadal stresu i beznaději. Zemřel předčasně 24. července 1950, v třiašedesáti letech.