Jak se vám pracovalo s dětmi?

Hrozně hezky, bylo to příjemné, protože se ptají na věci, které jsou namístě.

Na co se vás ptaly nejčastěji?

To už vám neřeknu, protože je zajímalo tolik věcí, že už jsem měl vymletou hlavu.

Jak jde kreslení komiksů dohromady s faktem, že jste barvoslepý?

Lidi to asi neví, ale spousta umělců je barvoslepých. Při práci na Karlu IV. jsem kreslil tužkou a inkoustem a můj kamarád Matyáš Namai dělal barvy.

Obrazy aktů, které jste před dvěma roky vystavoval, jen hýřily barvami.

Ty obrazy jsem namaloval, když jsem byl s tátou ve Špindlu a v podstatě jsem neměl co dělat. On si zabral nahrávací studio, tím pádem jsem tam nemohl pracovat na svých věcech. Tak jsem se rozhodl, že namaluju pár obrazů, a protože jsem barvoslepý, používal jsem barvy, jak se mi zachtělo. Řekl jsem si, že nebudu nutně používat na kůži pleťovku.

A nevzal jste někdy pár tub a nezašel do studia za svým otcem přeptat se, jakou barvou vlastně malujete?

Ne, táty jsem se neptal, nejradši pracuju sám v klidu. Ale když jsem chodil na základku, ptal jsem se přesně na tohle spolužaček.

Na to, že je vám dvacet tři, máte za sebou hodně projektů: obrazy, kapelu, nebo komiks. Umíte se vůbec nudit?

To je divná otázka, existuje vůbec někdo, kdo se umí nudit? Nevím, ale nuda je hrozná věc, já pořád rád něco dělám.

Jak to vypadá s vaší kapelou Ray Band?

Kapela už je passé, rozpadli jsme se před třemi lety. Teď budu dávat dohromady novou, hraní mi strašně chybí. Poslední dobou jsem skoro pořád jenom kreslil, a když jsem zrovna nekreslil, cvičil jsem na kytaru a skládal písničky. Nevydržel bych bez toho, ale už bych si rád zahrál venku, nejen ve zkušebně.

Jste syn hudebníka, ale pokud vím, tak ve vaší rodině nikdo nekreslí. Považujete oba talenty za něco, co vám bylo prostě dáno?

Kreslil jsem odmalička a pořád, na rozdíl od všech ostatních děcek, se kterými jsem vyrůstal. A je to pořád stejné, kreslit jsem nepřestal, takže nevím, jestli je to talentem, nebo prostě zápalem. Pokud se něčemu opravdu věnujete, tak se zlepšujete.

Vaše rodina je veřejně známá a působí dost ukázkově. Je u vás opravdu taková idylka?

Zatím jo, musím to zaklepat. I vztahy v rodině máme úplně v klidu. Nikdy jsme neměli žádný konflikt, nebo takové ty věci, co se v rodinách dějí, když na děti přijde puberta.

Takže jste měl klidnou pubertu?

Vlastně na mě ještě nepřišla. Pořád na ni čekám.

Váš otec v jednom rozhovoru řekl, že by chtěl být svými dětmi, protože se s ním mají skvěle. Souhlasíte?

Je to asi pravda, my se máme skvěle, ale myslím, že i být jím je docela fajn.

Vaše sestra Ester je mistryně světa ve snowboardingu. Vy jste se mu dřív taky věnoval.

To ano, ale když vás začne předjíždět mladší sestra, řeknete si, že je na čase, abyste s tím sekl. Navíc jsem od malička věděl, že budu dělat výtvarné umění nebo kreslit komiksy. Hned jak mi maminka koupila první sešit. Myslím, že to byl Spiderman.

Musíte mít radost z toho, jak je teď komiksová kultura populární.

Samozřejmě. Teď je skvělý čas dělat komiksy. Ten boom ve filmu je neuvěřitelný, snad každý druhý je natočený podle komiksu.

Považujete se za nerda, česky by se dalo říct za šprta zapáleného do videoher, komiksů a fantasy?

Moje holka mi říká, že jsem. Na základce jsou ve třídě takové ty skupinky lidí. Jsou tam holky, které se baví o těch dospělejších holčičích věcech, kluci, kteří jsou sportovci, a potom jsme tam byli my a všichni jsme četli Pána prstenů, hodně komiksů a hráli jsme na game boyi.

Jonáš namaloval sérii aktů, když byl s otcem Jankem Ledeckým ve Špindlerově Mlýně.

Jonáš namaloval sérii aktů, když byl s otcem Jankem Ledeckým ve Špindlerově Mlýně.

FOTO: Profimedia.cz

Vytváříte si vlastní příběhy?

K projektu Karel IV. Pán světa napsal scénář Zdeněk Ležák, ale jinak si rád píšu příběhy sám. Pro mě osobně to funguje líp. Tady v Česku mě nenapadlo oslovit nikoho, kdo by mohl psát komiks, který bych kreslil. Ale na podzim chceme s kluky odjet do Ameriky prezentovat práci, kterou děláme. Pojedeme do New Yorku, kde jsou sídla všech důležitých studií. Samozřejmě, kdyby mi tam nabídli spolupráci na jakékoliv sérii komiksů, kterou bude psát někdo jiný, vezmu to.

 O čem jsou vaše příběhy?

Kromě Karla jsem vydal soubor stripů (velmi krátký komiks o dvou až šesti políčkáchpozn. red.), jmenoval se Kiwi a je o nelétavých ptácích. Začal jsem s nimi, když mi bylo třináct. Kreslil jsem hodně ve škole během vyučování a spolužáci si to o přestávce četli.

Jeden kámoš si vzal nějaké věci k sobě domů. Shodou okolností je jeho máma majitelka nakladatelství Primus a řekla, že mi vydá knížku. Takže mi první knížka vyšla v patnácti. Mimo to chci rozjet projekt komiksů z řeckých bájí a pověstí. S rodinou jezdíme každý rok na měsíc do Řecka, tudíž mám k tématu osobní vztah.

Váš otec je u nás známá osobnost. Otevírá to mladému kreslíři a hudebníkovi dveře?

Naopak, kapela se prostě jmenovala Ray Band a já jsem nikde nezmiňoval, že jsem syn Ledeckého. V některých situacích to dveře spíš zavírá. Když jsem přišel do komiksových vydavatelství, tak mě znali jenom jako toho autora stripu Kiwi a říkali si: Ty jo, syn Ledeckého se tady bude s něčím prezentovat. Nevěděli, že umím kreslit.

Když se ale Zdeněk Ležák podíval na moje zpracování starých řeckých bájí a pověstí, byl nadšený a chtěl, abych kreslil Karla IV. No a já chtěl zase na projektu spolupracovat, už proto, že je neuvěřitelné, co udělal pro České království.