O vlasy svých zákazníků pečuje nepřetržitě už padesát let a ani v budoucnu na tom nehodlá nic měnit. „Já a jít na odpočinek? Ani náhodou. Budu česat, pokud to půjde, tedy pokud mě nebudou bolet nohy a nezradí mě zdraví,“ říká přesvědčivě čerstvá sedmdesátnice, která se stala během své hvězdné kariéry sedminásobnou mistryní republiky v účesové tvorbě a trojnásobnou mistryní Evropy. Ač sama bezdětná, vychovala postupně rekordních 14 mistrů republiky.

„Myslím si, že mám ještě co těm mladým předat, ani si nedovedu představit, že bych to v tuhle chvíli všechno odstřihla a svoje klienty odsunula,“ dodává.

Třeba v Německu a Francii je evidentní, že se o vlasy starají víc. Ženy navštěvují svého kadeřníka mnohem častěji, spousta z nich si doma hlavu ani nemyje.

Girardotka milovala plzničku

Češe nejen hlavy normálních smrtelníků, ale také hlavy „pomazané“. K těm nejvěrnějším patří například Magdalena Dietlová, Jitka Zelenková, Hanka Křížková, z pánských zákazníků Jiří Krampol, Milan Drobný, ale také kamarádi a věkem souputníci Jan Kodeš a Ladislav Štaidl. Ti letos oslavili stejné jubileum jako paní Lída.

„S Láďou jsme se poznali, když nám bylo pětadvacet. Od té doby ho také stříhám. Vzpomínám si, jak mě zhruba o další čtvrtstoletí později oslovil s prosbou, zda bych se nepostarala o mladou zpěvačku Ivetu Bartošovou,“ dozvídám se. Nakonec byla paní Lída její dvorní kadeřnicí, vizážistkou, ale i důvěrnicí a trochu mámou třináct let.

Lída Štinglová byla v tu dobu na roztrhání. Běhala mezi svým salonem i spoustou zakázek mimo něj. Třeba na Barrandov. Její nejoblíbenější zahraniční klientkou se stala prý francouzská herečka Annie Girardotová. O její vlasy pečovala po celou dobu natáčení snímku z lékařského prostředí pro francouzskou televizi.

„Patřila k nejpohodovějším herečkám, s jakými jsem se kdy setkala. Netrpěla žádnými hvězdnými manýrami, naopak trpělivě čekala na další natáčení, prostě až na ni přijde řada. Dala si nohy na židli, zapálila si svou oblíbenou cigaretku, poprosila mě o pivo, zachutnala jí plznička, ani k tomu nechtěla sklenku. Když šla na plac, byla vždy perfektně připravená,“ vzpomíná kadeřnice.

Zavřete oči, odcházím

Vyučila se v oboru kadeřník, vlásenkář a vizážista. Právě poslední profese nebyla u nás ještě příliš známá a rozšířená, dnes už si tak říká kdekdo, ale tenkrát, před padesáti lety, se stala jednou z průkopnic. Její doménou však zůstaly po celý profesní život vlasy. „A také největším koníčkem,“ dodává paní Lída. Vysvětluje mi, že se tehdy nerozlišovalo, zda se stane dámskou nebo pánskou kadeřnicí. Muže prý česala se stejným nasazením jako ženy a tak je tomu i dnes.

„Začínala jsem v centru Prahy, v Panské ulici, a měla jsem štěstí na zajímavé zákazníky. Kristián, tedy herec Oldřich Nový, byl jedním z prvních. Gentleman každým coulem, promlouval k nám přesně s oním zasněným výrazem jako ve filmech a my s ženskými jsme z toho byly vedle,“ líčí zážitky.

Ke hvězdným zákazníkům patřil i Oldřich Nový.

Ke hvězdným zákazníkům patřil i Oldřich Nový.

FOTO: ČTK

Pro mladou holku, která právě začínala budovat svou kariéru s kadeřnickými nůžkami v ruce, byla pravidelná návštěva prvorepublikového seladona příjemným zpestřením. Zatímco později přicházely u pánů ke slovu „kotlety“, u dam frčelo mocné tupírování, vysoko vyčesané drdoly a trvalá. Tak šel čas.

„Bez trvalé se žádná zákaznice neobešla. A v drdolech chodily dámy i do práce. Letělo také afro. Co se změnilo ve srovnání s dneškem? Hlavně technologie a materiály, to je takřka neporovnatelné. V začátcích jsme používali jen trvalou a henu,“ vzpomíná paní Štinglová. „Samozřejmě účesová móda se mění, vždy přišlo něco nového, ale po letech se to znovu vrací. Právě teď jsou aktuální opět drdoly,“ upozorňuje.

Každou sobotu vodová

„Jsem válečné dítě. Narodila jsem se v Praze a vyrůstala na Letné, v rodině se čtyřmi bratry. Tak si dovedete představit, jakou školou jsem asi v dětství prošla,“ směje se známá kadeřnice. Rozhodně má pro strach uděláno. Asi jako první u nás si vyvzdorovala svůj vysněný salon ještě před revolucí, pak následovaly postupně další tři. Vypracovala se také na členku Mezinárodní organizace kadeřníků se sídlem v Paříži a dodnes usedá několikrát do roka v kadeřnických soutěžích v evropských metropolích. Cestování nabízí pochopitelně srovnávání. Věnují ženy v zahraničí péči o vlasy víc pozornosti než u nás?

„Jak kde, ale třeba v Německu a Francii je evidentní, že se o vlasy starají víc. Ženy navštěvují svého kadeřníka mnohem častěji, spousta z nich si doma hlavu ani nemyje, i to nechávají na profesionálech. Vzpomínám si, že naše maminka také chodila na vodovou každou sobotu, neexistovalo, aby vynechala. A zákaznice mi to potvrzují, že jejich maminky a babičky to dělaly stejně,“ srovnává paní Lída.

Kadeřnice Ludmila Štinglová

Kadeřnice Ludmila Štinglová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Lebkouni, česká specialita

Ale abychom se nestrefovali jen do žen, vraťme se ještě jednou k mužům, jejichž hříva bývá propírána daleko méně než ženská. Není to tím, že česat pány je tak trochu nuda? Pořád stejně dokola? „Vůbec ne,“ opáčí důrazně odbornice.

„Když má zákazník vlasy, tak můžu dělat nejrůznější variace, vytvořit mu na hlavě svou fantazii. Dnes je bohužel spousta mužů holohlavých, ale uměle. Je to divná móda, tyhle vyholené lebky, nechápu to a hrubě se mi to nelíbí. Je to česká záležitost, když přijedete do Itálie nebo Francie, tak nevidíte, že by byl zdravý mladý muž holohlavý. Vždyť kolikrát ani nevíte, kdo je kdo, ti muži vypadají jeden jako druhý. Vlasy přece dotvářejí obličej. Mám spoustu zákazníků, kteří mají třeba jen vlasy po stranách, ale i s tím se dá pracovat,“ bere si na paškál řadu českých mužů paní Lída.

A když už jsme u pánů, který módní hit či výstřelek jí v minulosti příliš k srdci nepřirostl?

„Když frčely ,máničky‘. Bylo to sice období vzdoru, ale ti chlapi to nechávali jen tak odrůstat, bez jakékoli úpravy, mnozí vypadali hrůzostrašně. Ne, to se mi opravdu nelíbilo,“ nezapře svou profesi mistryně kadeřnického řemesla.

Láska na břehu Atlantiku

Vždy upravená, jemně nalíčená a hlavně dobře naladěná. Nikdy si na nic nestěžuje. „Když ráno vstanu, vím, že na mne čeká osm zákazníků. Koho by bavilo poslouchat, že mě něco bolí, píchá, trápí… Kdybych začala spílat, že už mě to nebaví a že bych raději okopávala zahrádku, tak to můžu rovnou zabalit. Spousta zákaznic se vám svěřuje s událostmi a pocity, na něž musíte reagovat, je třeba povzbudit je, ale zároveň to neroznášet dál. To je zásada číslo jedna,“ podotýká paní Štinglová.

A když nepracuje, má ještě jednoho velkého koníčka, cestování. S manželem vyrážejí nejčastěji autem. Oblíbili si Švýcarsko, jejich srdeční záležitostí se však stala Francie. „Doslova jsme se zamilovali do jednoho místa na břehu Atlantského oceánu – do městečka Lacanau v Bordeaux, do místních úchvatných pláží i vynikajícího vína. Do přímořského kempu, kde si pronajímáme malý mobilní domek, jezdíme už od roku 1986,“ vypráví paní Lída. Stále vitální, čilá, šik dáma, která ctí své celoživotní krédo: kadeřník musí mít nejen talent a zlaté ruce, ale být zároveň stále pozitivně naladěný, pokaždé na vlně svého zákazníka.