Šestapadesátiletý Christoph Waltz, který hrál třicet let převážně role bídáků v německých televizních seriálech, dnes už s přehledem poráží americké těžké váhy, jako je například Robert De Niro.

Po velkolepém úspěchu v Hanebných panchartech (2010), za které dostal Zlatý globus a Oscara, se letos situace v modrém opakuje. Za vedlejší roli v akčním westernu Nespoutaný Django má druhý Zlatý glóbus a druhého Oscara.

Za vedlejší roli v Tarantinově filmu Nespoutaný Django dostal Zlatý glóbus i Oscara.

Za vedlejší roli v Tarantinově filmu Nespoutaný Django dostal Zlatý glóbus i Oscara.

FOTO: Profimedia.cz

A jak reaguje na svůj úspěch? „Za léta v herecké profesi jsem se naučil nic nečekat, nečekal jsem ani tuto cenu. Když tedy vyvolali mé jméno, podlomila se mi kolena. Bylo to neuvěřitelné. Pracovat s Quentinem byla divoká jízda, hodně divoká jízda, a nemyslím tím zdaleka jen jízdu na koni. Bylo to fantastické,“ svěřuje se.

„Také mu za svůj velkolepý úspěch nikdy nebudu moci být dost vděčný. Bez něho bych možná dodnes hrál v německých kriminálkách, tak jsem si ale svou kariéru nepředstavoval. Celá léta jsem dělal kompromisy a už jsem o sobě začal pochybovat. Pak se nečekaně ozval herecký bůh v podobě Quentina. Teprve ten mi připomněl, proč jsem se chtěl stát hercem,“ říká s uspokojením.

„Vznikl mezi námi zvláštní druh přátelství a porozumění, protože máme stejné umělecké zájmy. S ním se cítím jako čtyřletý kluk, který čeká na svou oblíbenou sladkost. Takže mě zajímá, co píše."

Jako nájemný lovec lidí dr. Schultz s hrdinou Nespoutaného Djanga Jamiem Foxxem.

Jako nájemný lovec lidí dr. Schultz s hrdinou Nespoutaného Djanga Jamiem Foxxem.

FOTO: Falcon

"Zajímá mě i to, co píší další autoři, jakmile prostě vyjde zajímavá knížka, koupím si ji a čtu. S Quentinem je to ale zajímavější. Setkáváme se pravidelně a on mě informuje o tom, o čem přemýšlí a co se chystá psát,“ pochvaluje si oscarový tandem.

A jak Tarantino na Waltze vůbec přišel? „Jsem známý jako filmový maniak, a když jsem hledal typ pro geniálního sadistu v Hanebných panchartech, začal jsem lovit i v evropských a německých vodách."

Jeho oscarový geniální nacista a polyglot Hans Landa v Hanebných panchartech.

Jeho oscarový geniální nacista a polyglot Hans Landa v Hanebných panchartech.

FOTO: Profimedia.cz

"Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že podle mé představy tuto postavu není schopen zahrát nikdo. Pak jsem ale objevil Christopha Waltze. Teprve ten dodal té odporné zrůdě nutný potrhlý šarm. Bez něho by pravděpodobně Hanební pancharti, na které jsem čekal deset dlouhých let, nikdy nevznikli. Okamžitě mě pak napadl, když jsem přemýšlel o postavě německého zubaře dr. Schultze, ze kterého se v Nespoutaném Djangovi stane nájemný lovec lidí,“ prozrazuje geniální Tarantino.

Když se pak Christopha ptali, jestli nelituje, že se stal slavným až po padesátce, odpověděl: „Myslím, že střední věk vůbec není špatný čas pro zlom v kariéře. Výhoda byla, že jsem v showbyznysu vyrůstal a neidealizoval jsem si ho. Ostatně být hercem je podle mě stejné jako být otcem. Není složité se jím stát, ale žít s tím je velká výzva.“

S Quentinem Tarantinem vytvořili už podruhé velice úspěšný filmový tandem.

S Quentinem Tarantinem vytvořili už podruhé velice úspěšný filmový tandem.

FOTO: Profimedia.cz

Waltz patří do čtvrté generace divadelní rodiny. Je synem kostýmních výtvarníků, Němce Johanese Waltze a Rakušanky Elizabethy Urbanci. Jeho dědeček z matčiny strany Rudolf von Urban sice byl známý psychiatr a psycholog, ale babička Maria Mayen hrála v rakouském národním divadle. Nevlastní dědeček Emmerich Reimers byl rovněž známým hercem. Divadelníky byli i jejich rodiče.

Počáteční herecká studia Christopha byla proto tradiční vídeňská. Po maturitě studoval ve Vídni zpěv a operu na Univerzitě hudby a múzických umění. V sedmdesátých letech se vydal do Ameriky, kde se učil u vynikajícího herce a pedagoga Lee Strasberga a v hollywoodské Divadelní škole Stelly Adlerové. Zdokonalil se i v angličtině. Zpět v Evropě začínal jako herec ve Vídni, v Zurichu, později v Kolíně a Hamburgu.

Roli kardinála Richelieua ve Třech mušketýrech (2011) si užil s půvabnou Mylady de Winter v podání Milly Jovovichové.

Roli kardinála Richelieua ve Třech mušketýrech (2011) si užil s půvabnou Mylady de Winter v podání Milly Jovovichové.

FOTO: Profimedia.cz

Na konci osmdesátých let se s první americkou manželkou Jackie a třemi dětmi přestěhoval do Londýna, kde dostal lukrativnější nabídky na miniseriály. „Tehdy jsem byl odkázán na pravidelnou mzdu, abych zabezpečil rodinu, proto jsem i tady pracoval nejvíc pro televizi. Celou tu dobu jsem ale toužil po něčem, kde bych mohl vyniknout, a můj pocit marnosti se zvyšoval…,“ svěřuje se po letech a vrací se k filmu Nespoutaný Django.

„Byl jsem hned v začátku přizván, abych pozoroval vytváření celého příběhu, a jako přítel jsem se snažil celou tu věc pochopit. Jinak jsem do toho Quentinovi nemluvil. Když mám perfektní scénář, jsem disciplinovaný herec a maximálně se snažím naplnit režisérovy představy.

S oscarovou Britkou Kate Winsletovou v drsné komedii Romana Polanského Bůh masakru (2011).

S oscarovou Britkou Kate Winsletovou v drsné komedii Romana Polanského Bůh masakru (2011).

FOTO: Profimedia.cz

Na otázku, čemu se z role dr. Schultze přiučil, odpovídá: „Jako herec se učím z každé postavy, v tomto případě jsem se dozvěděl víc o tom, co znamenalo otroctví. Ke svému údivu jsem zjistil, že je to i dnes problém, že stále žije v myslích a hlavách některých Američanů. Sám jsem si totiž myslel, že je to pro ně stejně jako pro mě už dávno historie.“

Christoph, který má německé a rakouské občanství, žije teď převážně v Berlíně se svou druhou ženou kostýmní návrhářkou Judith Holsteovou a společně vychovávají malou dcerku. A jak vidí svou budoucnost nyní, kdy už má amerického agenta a momentálně se rozhoduje mezi třemi nabídkami scénářů?

Při slavnostních příležitostech se vždy rád pochlubí s druhou manželkou Judith Holsteovou.

Při slavnostních příležitostech se vždy rád pochlubí s druhou manželkou Judith Holsteovou.

FOTO: Profimedia.cz

„Jistě bych mohl mít lukrativní kariéru, kdybych hrál bídáky v hollywoodských thrillerech. Tuto éru mám však naštěstí za sebou. Vzhledem ke svému jazykovému vybavení jsem ochoten hrát kdekoli, ale ne cokoli. Velká věc je, že mám konečně možnost výběru,“ říká s úsměvem.

„A ještě něco mám na srdci. Víte, co je na mém příběhu nejcennější? Je to ponaučení pro moje herecké kolegy: Nikdy nezoufejte. Podívejte se na svého druha Christopha a vězte, že nikdy nejste příliš staří na to, abyste si nemohli zahrát hlavní roli,“ dodává.