Hlavní obsah

Plastová víčka pomáhají čtrnáctileté Zuzaně s bojem se závažnou nemocí

Novinky, das

Zuzana se narodila ve třicátém týdnu těhotenství a vážila pouhých osm set gramů. Ačkoliv vypadalo, že ten časný příchod na svět zvládne bez větší újmy, ve dvou měsících jí byla diagnostikována dětská obrna spastické formy. Přestože jí lékaři předpovídali špatnou budoucnost, rodiče nic nevzdali a dívka dnes přes svůj handicap chodí do školy a i po fyzické stránce dělá neustále pokroky. Za vším ale stojí neuvěřitelná dávka dřiny a odhodlání rodičů i Zuzany.

Foto: archív rodiny Lavičkových

Zuzana skrz tablet ráda komunikuje s přáteli.

Článek

Rodiče si Zuzaninu nemoc zprvu vůbec nepřipouštěli. I když téměř od narození s ní cvičili Vojtovu metodu, brali ji jako naprosto zdravou holčičku. Problém si začali uvědomovat až při jejích prvních narozeninách. V té době již řada stejně starých dětí již chodila, zatímco Zuzana ještě ani neseděla, natož aby se pokoušela stoupat.

Rodiče se nikdy nesmířili s tím, že by jejich dcera byla jen ležící dítě, a tak dělali vše proto, aby se pohyblivost Zuzany zlepšila. Třikrát týdně dojížděli na cvičení do Arpidy do Budějovic a zbylé dny cvičili doma.

Když byly Zuzaně tři roky, tak se celá rodina usnesla, že potřebuje mezi děti a bude fajn, když se začlení do společnosti. Začala tak jednou týdně chodit do mateřské školky. Děti ji mezi sebe výborně přijaly. Nedělaly žádné rozdíly mezi sebou a Zuzana se od nich začala spoustu věcí učit a děti od ní. Víc mluvila a snažila se dětem vyrovnat, bylo znát, že jí školka svědčí. Paní ředitelka jim později zařídila asistenci na čtyři hodiny denně a matka si tak mohla udělat řidičský průkaz, protože autobusem to začínalo být neúnosné.

Protože školku dívka zvládala skvěle, rozhodli se rodiče i pro školu, kam chodí zdravé děti. Ačkoliv to nebylo jednoduché integrovat zdravotně postižené dítě do základní školy, Zuzana je ve škole šťastná. Ve škole má svou asistentku a učí se podle individuálního plánu. Umí číst, psát na tabletu, ale i to musí neustále pilovat. Ve škole ji nejvíce baví přestávky a hudební výchova.

Foto: archív rodiny Lavičkových

Usilovné cvičení Zuzance pomáhá v dosahování dalších cílů.

„Zuzanka nám navzdory svému postižení, dělá velkou radost. Její diagnóza byla hrozivá, jako miminko neměla ani úchopové reakce, byla na tom hodně špatně. Vojtovu metodu jsme cvičili hodně dlouho a poctivě, po té jsme objevili Bobathovo cvičení a nespočet dalších terapií. Nyní jezdíme cvičit do Arpidy České Budějovice. Dvakrát do roka absolvujeme rehabilitační léčbu v lázních Klimkovice, která jí jako jediná viditelně pomáhá zlepšit zdravotní stav a však tato terapie stojí bez mála 100 000 Kč," vysvětluje Jana Lavičková matka Zuzany.

„Tuto pohybovou terapii doposud nehradí žádná pojišťovna v ČR. Pokud však schválí revizní lékař lázeňský návrh, tím pádem pojišťovna zaplatí ubytování a stravu, potom terapie stojí 50 000 Kč. Již pětkrát se nám podařilo na léčbu sehnat finanční prostředky díky rodině a hodným lidem. Dnes si Zuzanka po těchto terapiích dokáže přesunout z vozíku na záchod, poposednout ve vozíku, dokonce svléknout horní část oblečení a to je právě to, o co nám jde, aby byla v životě samostatnější," dodává.

Zuzana doma jezdí na rehabilitační tříkolce, která pomáhá rozpohybovat ztuhlé nohy a snaží se stát ve specializovaném stojanu, alespoň dvacet minut denně. Také se snaží cvičit podle instrukcí fyzioterapeuta a tím vším ulevit křečím a udržet svůj zdravotní stav.

Foto: archív rodiny Lavičkových

Zuzanka

Sbírka plastových víček

Peníze se nyní snaží rodina získat na základě sbírky plastových víček. Ve výkupně za ně dostanou 5,50 Kč za kilogram. Pokud se jim podaří nasbírat kolem devíti tun víček, bude moct Zuzana znovu podstoupit rehabilitační léčbu.

I pro tento účel rodiče utvořili stránky na Facebooku Sbíráme víčka pro Zuzanku z Jižních Čech, kam rodiče vkládají i videa a fotky z rehabilitace, ale i další úspěchy ze života.

„Většina lidí se ptá, jestli se Zuzanky zdravotní stav zlepšil nebo dokonce jestli bude chodit. Já většinou odpovídám, že to je stejné, protože vysvětlovat Zuzančin posun kupředu například uvolnění křečí v nohách, den bez afektu, vzteku či apatie, udržení se v tureckém sedu na pár minut, vypití vody ze sklenice bez polití je pro nás zlepšení, ale pro druhé normální běžné úkony, nad kterými nemusí vůbec přemýšlet. Toto vše není u nás samozřejmostí a stojí za tím hodně práce a úsilí," dodává matka.

Zuzana je velmi cílevědomá, milá slečna, která si umí každého naklonit na svoji stranu. Baví jí keramika, výtvarné činnosti, sledování seriálu Ulice a největší její zálibou je psaní s kamarády. Píše na tabletu, kde si může velikost písma změnit a podsvítit, jinak by totiž nemohla nic přečíst, protože má neurologickou vadu. Informace, které se přenáší z očí do mozku, přichází popletené.

Rodiče pro ni dělají maximum. Se Zuzanou chodí plavat, do divadla, na koncerty, do kina, do zoologické zahrady, na výlety. Nejvíce totiž jejich dceru baví být mezi lidmi a navštěvovat divadla a různé akce, pobyty, návštěvy. Zuzanino přání by bylo setkat se s představiteli seriálu Ulice. Veliká nevýhoda je v nemožnosti pořízení drahých pomůcek a zdolání bariér, dalo by se dělat daleko více věcí.

Více informací o Zuzaně včetně adresy, kam zasílat víčka se dozvíte na https://www.facebook.com/obrna?fref=ts

Dále pak můžete Zuzaně pomoci v podobě finančního daru na ověřené konto u Asociace rodičů dětí s DMO a přidruženými neurologickými onemocněními ČR - 2100501848/2010.

Foto: archív rodiny Lavičkových

Zuzanka

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám