Námitky by se vlastně daly shrnout v konstatování, že dnes už je očkování zbytečné. Proto je zbytečná i nadměrná zátěž, již představuje pro dětský organismus. Nehledě na možné vedlejší účinky a rizika s nimi spojená. Začněme ale popořadě.

1. Je očkování zbytečné? Čísla jsou jasná, není!

Zásadní námitkou je, že v současné době nemá žádný význam a při životě ho udržuje pouze nenasytnost farmaceutických firem. Prakticky všechny problémy s infekčními chorobami vyřešila dle tohoto názoru zvýšená hygiena, včetně izolace nemocných, karantény, dezinfekce atd. Vakcíny v tom údajně nehrály žádnou zásadní roli.

Všední praxe ukazuje, že tomu je naopak. Hygiena určitě pomohla v boji s infekcemi, ale zásadní roli hrály vakcíny. Všude, kde klesla proočkovanost dětí pod určitou úroveň, začal znovu stoupat počet chorob. Ty způsobily některým vážné následky a děti také umíraly.

MUDr. Alena Šebková, praktická lékařka pro děti a dorost, upozorňuje, že epidemiím lze předejít, pokud proočkovanost v dětské populaci dosáhne u velice infekčních chorob, jako jsou třeba spalničky, 95 procent. Odborníci pak mluví o takzvané kolektivní imunitě. Pokud proočkovanost klesá pod tuto úroveň, začínají se objevovat problémy.

Konkrétní příklady

Například v Německu se v roce 2006 snížila proočkovanost proti spalničkám na 91 procent. Vypukla tam místní epidemie a touto chorobou onemocnělo 1200 dětí. Tři z nich postihla encefalitida, tedy zánětlivé onemocnění mozku se závažnými následky. Ve Francii poklesla proočkovanost na tuto chorobu na 90 procent a spalničky tam propukly u 10 000 lidí, přitom dvě osoby těmto problémům podlehly.

Na Ukrajině klesla v roce 2016 v důsledku válečného konfliktu a také rozpadajícího se systému veřejného zdravotnictví na 31 procent. A jen za prvních šest měsíců letošního roku tu zaznamenali kolem 25 000 případů spalniček. Problémy, i když menší, se objevily v Srbsku a v Řecku.

Ale také u nás. Proočkovanost proti spalničkám začala klesat k 90 procentům. A za prvních šest měsíců letošního roku onemocnělo touto infekcí 146 lidí, tedy jako za celý loňský rok.

Pozor na stará očkování

Nárůst případů spalniček ovlivnily i další věci. U řady lidí středního věku se po 20 letech od jejich očkování snížilo množství ochranných protilátek a vzrostlo riziko infekce. Tito lidé by měli zvážit přeočkování, zvláště tehdy, pokud je u nich vyšší pravděpodobnost nákazy, třeba kvůli práci, kterou dělají.

To, jestli mají dostatek protilátek v krvi, nebo už ne, zjistí snadno většina zdravotních laboratoří. Zájemcům udělají test i bez doporučení lékaře a za rozumnou cenu.

2. Zátěž řeší očkovací kalendář

Dalším častým argumentem je to, že očkování, při kterém se navíc sdružují antigeny více nemocí do jedné vakcíny (tři nebo šest), představuje pro imunitní systém dítěte nesmyslnou zátěž. Zvlášť pro velmi malé děti. Proto se řada rodičů snaží o posunutí doby, kdy lékař začne dítě očkovat, na později, až bude imunitní systém dítěte zralejší a lépe se vyrovná se zátěží, jakou podle nich vakcinace představuje.

Lékaři naopak poukazují na to, že už velmi malé děti musí reagovat na milióny různých bakterií a virů a třeba očkování v prvním roce života využije zhruba 0,1 % z obrovské kapacity imunitního systému. A případnou zátěž navíc kalendář bezpečně rozkládá.

Ovšem infekční choroby s možným vážným průběhem a následky jsou něco jiného než běžné nemoci. Obranné mechanismy malého dítěte nejsou ještě vyzrálé, takže riziko, že u něj infekce bude mít dramatický průběh, je velké. Kvůli tomu je riskantní očkování odkládat.

Příkladem může být černý kašel. Pro dospělého člověka je to velmi nepříjemné, ale zvládnutelné onemocnění. Pro kojence je to infekce, která snadno ohrozí jeho život.

To ale neznamená, že kalendář je slovo boží, o kterém se nediskutuje. Mění se v průběhu let na základě sledování epidemiologické situace, tedy výskytu chorob. A třeba k dětem se závažně sníženou imunitou nebo k těm, které trpí některými těžšími i chronickými nemocemi, přistupují lékaři individuálně. Stejně tak přihlížejí k akutnímu stavu dítěte při očkování.

3. Jak je to s vedlejšími účinky

Vakcíny samozřejmě mohou mít i vedlejší účinky, jako téměř každý léčivý přípravek. V naprosté většině případů bývají malé. Zarudnutí v místě vpichu, mírná bolestivost, horečka apod. Během krátké doby obvykle odezní.

Závažnější reakce musí lékař hlásit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (mohou to udělat i rodiče). Pokud by se opakovaly častěji, musel by SÚKL reagovat. Představa, že by je mohl a chtěl úmyslně utajovat, je zbytečně paranoidní. To by popíralo smysl jeho existence.

Farmaceutické firmy navíc vyrábějí moderní vakcíny pomocí stále vyspělejších technologických postupů. Jsou tedy čistší, obsahují méně balastních látek a účinkují cíleněji. Díky tomu mívají i méně vedlejších účinků. Například vakcíny proti chřipce obsahovaly kdysi usmrcený virus. Později jen jeho částečky a dnes už pouze určitou bílkovinu, která se vyrobí podle zadaného klíče.

To, že některé moderní vakcíny mají méně nežádoucích účinků, však může v některých případech znamenat, že jsou slabší a nechrání člověka tak dlouho jako starší typy vakcín. To je příklad třeba očkování proti už zmíněnému černému kašli. Pacienty je pak nutné očkovat častěji, samozřejmě už v dospělém věku.

Lépe to medicína zatím neumí

Skutečně vážné poškození zdraví dítěte, ke kterému může dojít v důsledku očkování, je vzácné. Odborníci mluví o jednom případu na milión vakcín. Problémy nevyvolává samotná vakcína, ale nešťastná souhra několika dalších nepříznivých okolností. Špatná imunitní reakce je pouze jednou z nich.

Pro srovnání: vážné krvácení z trávicího ústrojí, které se objevuje při užívání léků s kyselinou acetylsalicylovou (acylpyrin, aspirin, anopyrin...) a které může skončit až smrtí pacienta, se podle analýzy řady studií objevuje až v 3,64 případech na 1000 pacientů léčených po dobu 1 roku. Jeden pacient z deseti tisíc léčených po dobu jednoho roku zemře na krvácení do mozku.

Na druhou stranu podávání kyseliny acetylsalicylové zabrání až u pětiny léčených pacientů vzniku infarktu myokardu. „Ani špičková medicína neumí zatím objevovat léky, které by vedle pozitivních účinků neměly i ty negativní,“ říká PharmDr. Josef Suchopár ze společnosti Drug Agency.

Někteří rodiče se myslí, že pro dítě je lepší, když určitou nemoc prodělá, než když proti ní bude očkované. Nesmyslnost téhle představy dokládá historie lidstva, kdy infekční choroby kosily tisíce lidí, aniž by to pro ně bylo lepší. Tenhle přístup může mít smysl u některých lehčích chorob, ale ne u těch, které ohrožují zdraví a život dítěte. Dětí by prostě umíralo víc.

4. Vášně kolem hliníku a rtuti

Jednou z věcí, kolem kterých se rozpoutaly velké polemiky, byla přítomnost sloučenin hliníku a rtuti ve vakcínách. Přitom ani jedna z použitých sloučenin není toxická, navíc se využívaly v minimálních dávkách. Ty první se přidávají do očkovacích látek proto, aby zlepšily jejich účinky. Umožňují použít slabší vakcínu s nižším výskytem nežádoucích reakcí a zachovat její efekt.

Ty druhé ji pomáhaly chránit před mikroorganismy, ale od jejich používání se postupně ustoupilo.

To, co hodně zneklidnilo některé rodiče, byla studie britského lékaře Dr. Andrewa Wakefielda z roku 1998. Otiskl ji odborný časopis Lancet. Snažila se dokázat souvislost mezi autismem a vakcínou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, která obsahovala sloučeninu hliníku. Ukázalo se, že doktor Wakefield upravoval zjištěná data, a podle všeho záměrně. Jeho studii proto vyškrtli z Lancetu a on přišel o licenci. Obavy a pochybnosti spousty lidí to však nerozptýlilo.

Lékaři proto udělali metaanalýzu pěti studií. Ale nezjistili, že by hlinité soli ve vakcínách způsobovaly nějaké závažné nebo dlouhotrvající reakce. Navíc počty autistických dětí narůstají i tam, kde je proočkovanost na velmi nízké úrovni.

Hliník je i v mateřském mléce

Pokud jde o diskutovaný hliník – je to prvek, který se běžně vyskytuje kolem nás. Obsahuje ho například i mateřské mléko. Kojenec ho z něj získá mnohem větší množství než z vakcín.

A když si vezmete lék na pálení žáhy, spolknete mnohem vyšší množství hliníku, než je ve všech očkovacích látkách dohromady.

Tento prvek se vyskytuje i v krvi a jeho množství se tam dá změřit. Lékaři vědí, že se toto množství očkováním nijak nezvyšuje.

Pokud vakcína dítě poškodí

Co ale mají rodiče dělat, když jsou přesvědčení, že očkování dítě poškodilo? Třeba že se u dítěte objevila po vakcíně proti spalničkám encefalopatie, tedy určitá porucha vyvolaná onemocněním mozku?

V současné době se lze obrátit pouze proti lékaři nebo zdravotní instituci, jež dítě očkovala. I v případě, že nejsou za závažný následek trestněprávně odpovědní, případné odškodnění leží na jejich bedrech. Ministerstvo zdravotnictví se to snaží změnit. Připravuje zákon, který chce do konce roku předložit vládě. Měl by dát rodičům šanci, aby se mohli obrátit na komisi odborníků sestavenou ministerstvem.

Komise nahlédne do zdravotní dokumentace a vypracuje odborný posudek. Pokud se prokáže, že problémy dítěte mohly alespoň pravděpodobně vzniknout kvůli očkování, budou mít šanci na to, aby jim stát vyplatil odškodné z fondu založeného speciálně pro tyto účely. Tato instituce by měla nabídnout rodičům šanci, aby se vše vyřešilo bez soudního řízení, které je pro ně náročné finančně, časově i psychicky. Navíc jim nebere možnost soudit se i pak.

Co když rodiče očkování odmítnou

Děti v ČR se musí povinně očkovat proti devíti základním chorobám. Jejich rodiče mohou očkování odmítnout z náboženských důvodů nebo z důvodů svědomí (třeba kvůli negativní osobní zkušenosti). To má ale své důsledky.

Dítě nemá přístup do kolektivních zařízení, jako jsou třeba mateřské školky, a nemůže se zúčastnit kolektivních akcí, jako jsou třeba školy v přírodě, sportovní soustředění a podobně. Když rodiče odmítnou očkování dítěte, mohou být povoláni k odpovědnosti hygienickou službou a dostat citelnou pokutu.

Pokud jde o přijetí neočkovaného dítěte do školky nebo o účast na hromadné akci, posudek o zdravotní způsobilosti, kde je požadována i informace o očkování, potvrzuje lékař, ale samotné rozhodnutí je na ředitelce nebo řediteli daného školního či předškolního zařízení.

Povinná očkování

Rodiče mají povinnost dát děti očkovat proti několika infekčním chorobám:

  1. zarděnkám
  2. spalničkám
  3. příušnicím
  4. záškrtu
  5. černému kašli
  6. tetanu
  7. dětské obrně
  8. hepatitidě B 
  9. onemocněním vyvolaným bakterií Haemophilus influenzae typu b

Doporučená očkování pro děti i dospělé

Nejsou ze zákona povinná, ale zdravotní pojišťovny na ně výrazně přispívají. Pro děti jsou velice přínosná a některá do té míry, že se uvažuje o jejich zařazení do systému povinného očkování.

Jedná se o vakcíny proti:

  • pneumokokům
  • lidským papilomavirům
  • rotavirům
  • meningokokovým infekcím
  • klíšťové encefalitidě
  • planým neštovicím
  • chřipce
  • žloutence typu A

Pokud se chcete o očkování dozvědět víc, klikněte na stránky České vakcinologické společnosti: www.vakcinace.eu/otazky-a-odpovedi-blue.

Může se Vám hodit na službě Firmy.cz: