Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na pár věcí ohledně desetileté vnučky. Je to moc hodná holka, jen se nedokáže sama vůbec rozhodovat. Její nejčastější odpověď je: „Nevím, jak chceš, zeptám se mamky.” Maminku moc hezky poslouchá, neodporuje jí, ale také se bez ní nedokáže rozhodnout, pomalu ani obléknout, vše chce jednoduše konzultovat s ní. Nevídáme se tak často, tak nedokážu říct, jak to vypadá u nich v domácnosti, ale když je vnučka u nás, mám pocit, že je to holka bez názoru a sebevědomí. Nerada bych dělala zbytečné rozbroje, proto bych se chtěla nejprve zeptat, zda je to normální a zda to lze ještě nějak změnit.

Vnímám, že vám velmi záleží, aby z vaší vnučky vyrostla mladá, sebevědomá a nezávislá slečna. Nabídnu vám jak otázky k přemýšlení, tak samozřejmě spoustu tipů.

Děti si vytvářejí vztah s každým člověkem zvlášť, v rozdílných prostředích se chovají různě. Podpořím váš názor, že nechcete dělat zbytečné rozbroje ve vztazích v rodině. Nemůžete ovlivnit, jak se chová vnučka, když je se svou matkou. Můžete však udělat spoustu dobrých věcí pro váš vztah s vnučkou.

Nechtějte měnit vnučku, vytvářejte důvěrný vztah s ní

Chápu, že vyvstávají pochybnosti, když se vnučka místo svého rozhodnutí nebo vyjádření odvolává na mámu. První, co vás nejspíš napadá, je, že jsou na sobě závislé a vnučka se chce mámě zalíbit a nemá svůj názor. To je jedna z možností.

Za nesebevědomým chováním vnučky může být ale taktéž strach, aby ani jedné straně neublížila, protože vnímá, že máma vidí věci jinak než babička. Zkrátka v tomto věku to nemusí znamenat ještě žádnou abnormalitu.

Stejně tak může být i nezdravě fixovaná na potvrzování svých názorů autoritou (mámou) a důvodem může být cokoli. Příliš ochranářská výchova, autoritativní výchova, časté nezdravé chválení a odměňování, nepřiměřená opičí láska, ve vztahu chybí otcovská role. Vyjmenovat toho dokážu spoustu, užitečné to pro vnučku a pro vás ale nebude.

Jednoznačně užitečnější je, abyste podporovala sebeúctu a sebevědomí vaší vnučky, a tím pomáhala rozvinout krásný důvěrný vztah mezi vámi. Je velmi důležité, jak o vnučce přemýšlíte. Pokud ji budete chtít měnit, intuitivně to ucítí a propast mezi vámi se zvětší. Bude si vámi připadat nepřijímaná taková, jaká je. Nechtějte měnit vnučku, vytvářejte důvěrný vztah s ní.

Je fajn, když babičky nevychovávají, ale podporují

Jaká babička chcete pro vnučku být? Obecně je moc fajn, když babičky nevychovávají a spíš podporují a nabízejí vnoučatům své dlouholeté zkušenosti. Vy nejste zodpovědná za její výchovu, tu nechejte na rodičích.

Aby mohla vnučka projevit svůj názor a být přirozená, potřebuje se cítit bezpečně a přijímána.
K tomu jí pomůžete, když ji budete co nejvíce oceňovat. Všímat si drobností a vnučce je říkat. „Vidím, že sis odnesla talíř do kuchyně. Mně se dnes moc líbilo, jak jsme pekly bábovku. Všimla jsem si, jak si všechno pečlivě připravíš. Jsem pyšná, že mám vnučku, která za mnou přijde. Jéé, to se mi líbí, co sis dnes oblékla. Co by ti ode mě udělalo radost? Líbí se mi, jak pečlivě děláš úkoly.“ To jsou příklady, jak vnučku oceňovat. Žije-li s vámi i děda vnučky, ať ji oceňuje také.
Pokud bude stát vnučka před rozhodnutím a opět nebude chtít vzít zodpovědnost za své rozhodnutí, pomozte jí. „Je to pro tebe těžké? Jak ti s tím můžu pomoct? Maminka tady není, ale kdyby byla, co by ti řekla? Nebo jí nabídněte hru, že teď se na chvíli její maminkou stanete vy a ona se jednodušeji rozhodne. Když víte, že je rozhodování těžké, zbytečně ji tím nezatěžujte. Pomozte jí v tom. Chceš vědět, co bych udělala já? Jak by to vymyslela tvoje kamarádka?” Je možné, že budete překvapená, jak rychle vnučka zareaguje.
Nabídněte jí ujištění, že ať se rozhodne jakkoli, nebudete její rozhodnutí hodnotit, pouze respektovat, že se tak rozhodla.
Vaše vnučka může být už ve svých 10 letech velmi citlivá na hodnocení a nálepkování. Z toho nejčastěji plyne nízká sebeúcta. Nepoužívejte nikdy věty začínající: „TY JSI nějaká nerozhodná, zase nemáš svůj názor, šikovná holka, závislá na mámě...” Tyto věty označí, onálepkují a rozhodně k sebevědomí nepomohou, jsou to ničitelé důvěrných vztahů.
Přemýšlejte, co všechno byste chtěla své vnučce ze svých zkušeností a schopností předat. Začíná pomalu vyrůstat z dětských střevíčků a pomalu se přijímat jako žena. Většina dětí miluje příběhy svých prarodičů, když byli malí. Můžete si povídat při svíčce, na procházce, při prohlížení fotografií. To jsou nádherně prožité chvíle v bezpečí a náručí babičky, na které se nezapomíná.
V čem se vidíte, že jste dobrá, na co v životě jste pyšná? Sebeúctě se děti učí i modelem od lidí, se kterými jsou si blízcí. Pokud máte ráda přírodu (květiny, bylinky, houby), umění (divadlo, film, hudba, knihy, hudební nástroj), sport (lyže, brusle, tenis), ruční práce, radost z profesního povolání. To vše můžete vnučce nabízet, a co si vybere, to ji naučit. Tím si rozšíří repertoár svých schopností, a to vede k sebevědomé slečně.

Moc vám přeji, abyste prožívala radostné chvíle s vnučkou, které zůstanou v srdcích vás obou.

Řešíte doma podobný problém, nebo vás trápí jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.