Podle výzkumu dětské lékařky Maureen Blackové z Marylandské univerzity mají děti vyrůstající s aktivními otci lepší jazykové znalosti a jejich chování není tak problematické.

„Je zajímavé, že to platí i v případě, pokud otec nežije ve stejné domácnosti s dítětem. Důležité tedy není soužití s matkou, ale aktivní vztah k samotnému dítěti,” vysvětluje pro odborný magazín Parent doktorka Blacková.

Podle jiné studie z University of Illinois děti otců, kteří se každodenně zajímají o to, co se jejich děti nového učily ve škole, jak si užívaly své kroužky či čas s kamarády, měly ve škole také lepší výsledky. Není tedy důležité, zda je otec biologický či ne, ale že se dítěti věnuje a zajímá se o něj.

K podobnému závěru dospěli i vědci z Oxfordské univerzity, kteří sledovali úspěch ve škole a vztah s otci u 17 000 britských školáků.

„Pokud si tátové čtou se svými dětmi, chodí s nimi na procházky, zajímají se o jejich vzdělání, pak hrají v životě dítěte stejně důležitou roli jako jejich matky. Navíc je i větší předpoklad, že jejich děti budou ve škole úspěšné,” vysvětluje závěry studie psycholožka Eirine Flouriová.

Vztah otce se syny

Otec je zvláště pro chlapce významným vzorem k napodobení. Je jakýmsi prototypem správného muže, minimálně do té doby, než se syn zhlédne v Supermanovi. Velmi ale záleží na matce, zda chlapci svého otce přijmou jako model chování.

Výzkumy prokázaly, že chlapci vyrůstající bez otce nebo v rodině, kde otec funguje jen zcela formálně, mají potíže se začleněním do skupiny vrstevníků, jsou celkově méně asertivní, více závislí na svých spolužácích, vyhýbají se skupinovým sportům. V pozdějším věku pak tito chlapci častěji mívají sklony k nemorálnímu jednání, projevují nedostatek odpovědnosti, nedokážou se vcítit do ostatních.

Otcové mají na své syny velmi pozitivní vliv i co se týče přijmutí zdravé pohlavní identity a schopnosti projevit své pocity a emoce.

Osamělé matky sice mohou najít alternativní vzory pro své chlapce v dědečkovi, strýci nebo v dobrém příteli, ale otcové stejně jako matky nebudou nikdy zcela nahraditelní.

Vztah otce a dcery

Mezi otci a dcerami se často vytvářejí užší vazby než mezi matkami a dcerami. Vědci například přišli na to, že pokud mají tátové v prvních pěti letech velmi pozitivní vztah se svými dcerami, pak dívky dosahují později puberty.

Tátův obdiv a chvála pak napomáhají k tomu, aby z dívek vyrostly nezávislé a sebevědomé ženy, které lépe navazují vztahy s chlapci a jsou i úspěšnější v partnerských vztazích.

Pokud jsou ale vztahy mezi otcem a dcerou komplikované a ne příliš funkční, pak je velký předpoklad, že dívky budou v dospělosti hůře čelit psychickým problémům.

Den otců má stoletou historii

Třetí červnová neděle již tradičně patří všem tatínkům. Přestože ve světě se Den otců slaví již přes sto let, u nás stále není uznán jako oficiální svátek, a je tak na okraji zájmu. A je to velká škoda.

Počátky svátku můžeme hledat v roce 1908, kdy v Západní Virginii zorganizovala Grace Claytonová 5. června Den otců na počest 210 otců, kteří zahynuli při neštěstí v dole.

O dva roky později, v roce 1910, se zrodila dnešní tradice oslavy svátku Dne otců. Američanka Sonora Smart Doddová uspořádala první veřejnou oslavu na počest svého tatínka, který po smrti své ženy sám vychoval šest dětí. Sonora byla jedním z nich – dcera, která mu takto chtěla poděkovat za všechno, co pro ně udělal. Tato oslava se konala 19. června, v den narozenin jejího otce. Oficiálně se pak Den otců začal slavit až v roce 1972, kdy jej uzákonil prezident Richard Nixon.

Kromě Dne otců se v mnoha zemích slaví také Mezinárodní den mužů, konkrétně 19. listopadu.