Článek
Jak zdůrazňují místní činitelé i média, Čína čelí velkým ekonomickým a mezinárodním výzvám, a proto potřebuje silného vůdce, který by ji bouřlivým obdobím provedl.
Si sleduje už delší dobu jedno klíčové, nejenom politické téma: boj s korupcí. Hned po stranickém konkláve se zavázal reformovat „normy politického života“.
Pro tisk to komentoval slovy, že „hrstka vyšších partajníků, vedená politickými tužbami a bažící po moci, se uchýlila k politickým konspiracím, kdy na jedné straně poslušně pracuje – a na straně druhé vytváří frakce k prosazování sobeckých zájmů“.
A okamžitě zmínil několik pohlavárů potrestaných kvůli korupci, včetně bývalého bezpečnostního šéfa Čou Jung-kchanga. Toho státní média předtím obvinila z pletichaření proti nejvyšším představitelům.
Mizí mušky i tygři
V síti Siovy protikorupční kampaně uvázlo do dnešních dnů, zdá se to až neuvěřitelné, už přes milión úředníků, a to od takzvaných mušek až po „tygry“, několik armádních generálů nevyjímaje. Tažení proti všudypřítomné korupci je v Číně skutečně vděčné téma, na které pověstný lid slyší. Jak však někteří analytici upozorňují, u Sia může jít i o pokus odstranit potenciální mocenské rivaly. Za vznešená hesla se lehce schovávají pragmatické mocenské cíle. Nový stranický titul mu navíc rozvazuje ruce a poslední dobou nervózně rozeznívá politické kuloáry.
Čína si velmi potrpí na symboliku a také termín „řídícího jádra“ nespadl z nebe, je tu precedens. Pojí se s obdobím nepokojů na náměstí Tchien-an-men v roce 1989, kdy Maův nástupce Teng Siao-pching, autor významných hospodářských reforem, potřeboval zajistit autoritu pro narychlo vybraného generálního tajemníka Ťiang Ce-mina. Teng tehdy sám sebe i Maa označil za „jádro“ střídajících se generací.
Ťiang šéfování Číny v kritickém období ustál, takže panteon „jádra“ logicky rozšířil. Jeho následník Chu Ťin-tchao, někdejší svazácký bos a funkcionář působící dlouho v Tibetu, už takové štěstí neměl. Ne že by udělal nějakou zásadní chybu, ale jak se říká, byl neslaný, nemastný.
To velká, ambiciózní země nepotřebovala. A nynější lídr nevýrazná pápěrka v žádném případě není. Do čela strany byl zvolen v roce 2012 a prezidentem se stal půl roku nato. Rád chodí mezi „obyčejné“ lidi. Nyní je téměř jisté, že klíčový sjezd mu příští rok na podzim pětiletý mandát prodlouží – to znamená až do roku 2022.
Zahraničí, obvykle stíhané většími či menšími skandály předvolebních klání, může Pekingu takovou jistotu a „klid na práci“ jen závidět. Na doplnění: sjezd nebude volit jen příštího šéfa téměř 90miliónové strany, ale také nový řídící orgán – sedmičlenný stálý výbor politbyra.
Kvůli neoficiálnímu stropu důchodového věku z něj musí pět členů odstoupit, čímž zbývají jen dva vyvolení – Si Ťin-pching a premiér Li Kche-čchiang. Je jasné, že Si s novým titulem bude mít při výběru nastupující politické garnitury rozhodující slovo.
Stále se hledá korunní princ
Když reformátor Teng opouštěl politickou scénu, nestanovil pevná pravidla volby nové politické jedničky. Pokud vůbec existují, jsou uzavřená v trezoru a okolní svět je nezná. V případě posledních dvou nástupnictví ovšem jméno pravděpodobného dědice začalo prosakovat už pět či deset let dopředu. Konkrétně si postoupil do grémia politbyra v říjnu 2007 a v březnu 2008 byl zvolen viceprezidentem ČLR. To jasně signalizovalo, že bude střídat Chua. Kdo je ale příštím tzv. korunním princem Číny? Jeho jméno stále neznáme.
Související témata:
Nynější viceprezident Li Jüančchua je o tři roky starší než Si, tudíž zřejmě vypadá ze hry. Spekulační směrovka z pera zpravodaje The New York Times zní rozumně: sledujte, kdo bude v přípravách na 19. sjezd KS Číny povýšen do čela měst a provincií. Taková funkce totiž bývá odrazovým můstkem právě pro nástup do politbyra a jeho stálého výboru.