Článek
Pandemie byla „poslední kapkou, která bohužel učinila z Kosova jedinou zemi bez tištěných novin v Evropě, možná i šířeji,” říká novinář Imer Mushkolaj.
Šéfredaktor Koha Ditore Agron Bajrami by se rád k tištěné verzi vrátil: „Mnozí, spíše zřejmě starší generace, by chtěli číst tištěné noviny, aby se mohli dotýkat papíru. V tuto chvíli to ale není ekonomicky možné.”
Internetové noviny mají jiný obchodní model, než který testoval Koha Ditore. Deník svádí namáhavý boj o to, aby „vysvětlil lidem, že musejí platit za zprávy, které konzumují”, říká Bajrami.
Důsledek karantény
Byl to lockdown, který tisk novin v Kosovu ukončil. Celé měsíce byli lidé doma, nemohli na ulici, aby si koupili noviny, a úměrně tomu se snížila i inzerce. Lidé se proto uchýlili k smartphonům a televizi.
Redaktoři se museli přeškolit na on-line zpravodajství. „Technologie přiměla mnoho novin, bývalých tradičních novin, aby se chovaly, jako kdyby informovaly živě,” říká Bajrami s tím, že se v důsledku toho velice snížily profesionální standardy.
Portály velmi často věnují více pozornosti rychlosti zpráv než jejich přesnosti, říká Mushkolaj, který v Kosovu vede sdružení tištěných médií. Lidé, obzvláště ti starší, mají potíž odlišit reálný příběh od nepravdivé zprávy: „Starší generace ztratila svůj hlavní zdroj informací... a zábavy.”
Čtenářům noviny chybí
„Knihu či noviny nelze ničím nahradit, ať už počítačem, internetem, Facebookem, Twitterem nebo jakýmkoliv technologickým programem,” říká účetní Azem Qerkini.
„Kosovo přestalo psát své mladé dějiny a bohužel psané dějiny přestaly existovat - už alespoň rok,” dodává Mushkolaj. Bez vládní podpory, která v těchto těžkých časech patrně k dispozici nebude, je podle něj složité si představit, že se noviny opět začnou tisknout.
Ačkoliv už více než rok nemá co prodávat, k prodejci denního tisku Ibrahimu Gashimu stále chodí lidé, aby se ho zeptali, zda má nějaké novinky o tom, kdy se zase noviny začnou tisknout.