Článek
Brownovou náměstkyní ve straně se nečekaně stala Harriet Harmanová. Ta se proslavila výrokem, že by se vedení strany mělo omluvit za válku v Iráku. Brown neměl při volbě protikandidáta, což dokazuje jeho silnou pozici ve straně.
Šestapadesátiletý rodák ze skotského Glasgowa se mohl stát britským premiérem už před deseti lety, ale na základě dohody obsadil premiérské sídlo v Downing Street jeho dlouholetý rival Tony Blair. Oba politici ke konsensu dospěli na legendární schůzce v londýnské restauraci v roce 1994.
Po smrti Johna Smithe se tehdy hledal nový vůdce labouristů a Blair s Brownem byli žhavými kandidáty. Brown tehdy přenechal volné pole Blairovi údajně s tím, že po něm v polovině druhého mandátu převezme premiérskou funkci. V té době se nedalo předvídat nakolik bude labouristická strana v bojích s konzervativci úspěšná, následující politický vývoj byl ovšem pro labouristy více než dobrý.
Charismatický Blair se ale zdráhal přenechat své místo komukoliv. Mezi ním a Brownem, který patří k nejpracovitějším a nejschopnějším britským politikům, rostlo napětí.
Poslanci s kandidaturou souhlasili
Blair letos 10. května oznámil svůj odchod. Gordon Brown neváhal a ihned ohlásil kandidaturu na funkci vůdce labouristů a tím automaticky i na úřad premiéra. Mezi svými poslanci získal většinovou podporu a žádný vážný konkurent se mu nepostavil.
Ke spojenectví s USA vždy přistupoval chladněji než Blair, odměřenější přístup má i k Evropské unii. Léta Británii "drží stranou" od jednotné evropské měny euro. Jako nový premiér prý rozhodně nehodlá rušit britskou vojenskou angažovanost v Iráku, i když se chce více zaměřit na "politické usmíření v Iráku".
Gordon Brown
Gordon Brown se narodil 20. února 1951. Na vysokou školu byl talentovaný student přijat už v šestnácti. Vystudoval historii na univerzitě v Edinburghu, poté se věnoval pedagogické dráze. V letech 1980 až 1983 pracoval jako novinář ve skotské televizi.
Do Labouristické strany Brown vstoupil v roce 1969 a od roku 1977 byl sedm let členem stranického výboru pro Skotsko. Při první kandidatuře do parlamentu ve volbách v roce 1979 prohrál s kandidátem konzervativců Michaelem Acramem, uspěl až v roce 1983. V letech 1985 až 1997 působil ve stínovém labouristickém kabinetu: na starost měl mimo jiné resort průmyslu a obchodu, stínovým ministrem financí byl od roku 1992.
Britské ministerstvo financí vede od roku 1997. Hned po nástupu do funkce se proslavil podle odborníků "mistrovským kouskem", když umožnil Bank of England stanovovat výši úrokových sazeb. Nad britskými financemi vládl železnou rukou.
Kvůli nehodě při ragbyovém zápase jako mladík oslepl na levé oko. Introvertního starého mládence poněkud "polidštila" svatba se Sarah Macaulayovou, s kterou má dva chlapce Johna (2003) a Jamese Frazera (2006). Prvorozená dcera Jennifer Jane zemřela jen deset dní po porodu v prosinci 2001.
Za svou prioritu na domácí scéně označil reformu zdravotnictví, zlepšování školství a za novou výzvu rozšiřování sociálního bydlení. Bezesporu nejtěžším Brownovým úkolem ale bude vyhrát s labouristy v roce 2009 počtvrté za sebou parlamentní volby.