Protože k tomu zvláště od jara do podzimu dochází prakticky každý den, zpráva se dostane do popředí jen v případě další katastrofy, při níž jistý počet běženců přišel o život. Díky obětavosti námořníků, dobrovolníků v přístavech, Červeného kříže a různých humanitárních organizací se uprchlíkům dostane ošetření, oblečení, stravy i provizorního ubytování.

A nelze zapomenout na velkorysost obyvatel Lampedusy a Sicílie, oblastí, jež určitě nepatří k těm bohatým v Itálii, kteří těmto zoufalcům poskytují materiální i psychologickou podporu.

Migranti, kteří připlouvají z Libye k italským břehům

Migranti, kteří připlouvají z Libye k italským břehům

FOTO: Emilio Morenatti, ČTK/AP

A toto je bezpochyby světlá stránka jevu, který v tomto roce přivedl na italské břehy okolo 150 tisíc lidí. To horší přijde později: jen šestině z nich úřady udělí politický azyl, ostatní by teoreticky měli být vráceni zpět do země, ze které přišli. To je ale v praxi nemožné, protože většina těchto zemí své občany zpět nechce.

Je zde ale i jiný aspekt, o kterém se často nemluví. Roušku nad ním roztrhl Salvatore Buzzi, který se po vypuknutí velkého korupčního skandálu v Římě dostal do vězení. „Na uprchlících se dá vydělat více než na drogách,“ řekl v jednom z odposlechnutých telefonátů.

Točí se milióny

Pomoc běžencům představuje totiž obrovský byznys. Na každého běžence dává italský státní rozpočet 30 až 35 eur denně (810 až 945 korun), nezletilí stojí více, okolo 46 eur (1242 korun). Peníze samozřejmě nejdou do kapsy uprchlíka, nýbrž míří na jejich zaopatření. Letos by to italské daňové poplatníky mělo stát něco přes čtyři miliardy eur (108 mld. korun).

Afričtí běženci v sicilském přístavu Pozzallo

Afričtí běženci v sicilském přístavu Pozzallo

FOTO: Antonio Parrinello, Reuters

V každém italském okrese prefektura požádá starostu o spolupráci při rozmísťování uprchlíků. Většina starostů se k tomu nestaví nadšeně, a tak prefekt většinou vypíše výběrové řízení, na jehož základě úřady pak běžence umisťují. A do něj se přihlašují určitě ti, kteří chtějí uprchlíkům pomoci, ale často i ti, kteří chtějí vydělat.

O tomto systému novinář Mario Giordano napsal knihu. Pracuje pro média expremiéra Silvia Berlusconiho, a tak se kniha setkala na levici s nedůvěrou a kritikou. Jenže Giordano uvádí konkrétní jména, místa i čísla, která pak nikdo nedokázal popřít.

Zmínil se o Paolu di Donatovi (46) z Beneventa v neapolském kraji, který denně inkasuje třicet tisíc eur (810 tisíc korun) za tisíc běženců ve dvanácti zařízeních. Špatně se mu nedaří, protože na rozhovor s Giordanem přijel v novém ferrari.

Téměř zkrachovalé penzióny přežily

Na Sicílii stát vyplácí největšímu sběrnému táboru přibližně 24 tisíc eur denně (648 tisíc korun). Jsou to obrovské peníze, a tak celostátní Agentura pro potírání korupce vedená prokurátorem Raffaelem Cantonem zastavila několik výběrových řízení pro jasné porušení předpisů. Jinak řečeno: z těch 35 eur může jít pěkné procento do vlastní kapsy. Protože při tak obrovských číslech málokdo systematicky kontroluje, kolik se zaplatilo za nákup potravin, odměny personálu apod.

Uprchlík zachráněný italským námořnictvem v palermském přístavu

Uprchlík zachráněný italským námořnictvem v palermském přístavu

FOTO: Guglielmo Mangiapane, Reuters

Agentura zjistila například, že v některých horských a přímořských střediscích se do výběrového řízení přihlásili majitelé téměř zkrachovalých hotelů a penziónů, kterým tento příjem umožnil přežít. Bez ohledu na protesty ostatních majitelů turistických zařízení, kteří o příchod lidí s naprosto odlišnými zvyky nestáli. Jenže se občas stalo, že tato někdy delší dobu prázdná zařízení mají neodpovídající hygienický či bezpečnostní systém. Někteří starostové nad tím raději přivřeli oko.