Článek
Kábus bin Saíd se ujal moci v Ománu v roce 1970 při nekrvavém převratu, když s pomocí bývalé koloniální mocnosti Británie svrhl svého otce Saída bin Tajmúra. Po britské královně Alžbětě II. a brunejském sultánovi Hassanalu Bolkiahovi byl třetím nejdéle panujícím monarchou světa. Ománské úřady vyhlásily po smrti panovníka třídenní oficiální smutek.
Rada vysokých vojenských představitelů země v dnešním prohlášení zveřejněném ve státních médiích vyzvala vládnoucí rodinu, aby se sešla a vybrala sultánova následovníka. Kábus bin Saíd neměl děti, ani veřejně nejmenoval svého nástupce.
Televize Al-Džazíra s odkazem na svého korespondenta dnes nad ránem uvedla, že nástupcem Kábuse bin Saída se stal jeho bratranec, působící doposud jako ministr kultury, Hajsám bin Tárik Saíd.
Novým sultánem Ománu se stal Hajsám bin Tárik Saíd, který dosud zastával post ministra kultury.
Sultán má v Ománu velkou moc, zastává současně funkci premiéra, vrchního velitele ozbrojených sil, ministra obrany, financí a zahraničních věcí, připomíná server BBC News. Sultán Kábus bin Saíd se ale v posledních letech na veřejnosti objevoval jen zřídka, přičemž se spekulovalo, že trpí rakovinou tlustého střeva. Minulý měsíc se vrátil do své vlasti poté, co absolvoval léčbu v Belgii.
Modernizoval zemi
Kábus bin Saíd se narodil 18. listopadu 1940, studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960-1964 v britské armádě. Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu. Zasadil se o modernizaci země a to tak, aby byly uchovány místní tradice. V roce 2011 čelil protestům arabského jara, které zasáhly i další státy regionu.
Írán přiznal sestřelení ukrajinského letadla. Raději bych zemřel, řekl generál
Ropný stát Omán se 4,6 milionu obyvatel je západními mocnostmi oceňován jako stabilní síla v oblasti Blízkého východu, kde často hraje roli vyjednávače. Udržuje přátelské vztahy se Spojenými státy i s Íránem a v roce 2013 pomohl zprostředkovat tajné americko-íránské rozhovory, které později vedly k uzavření mezinárodní dohody o íránském jaderném programu, od níž Washington v roce 2018 odstoupil.