Někdejší disidentka byla tvrdou kritičkou komunistického režimu od konce 60. let, odmítla mimo jiné podpořit sovětskou invazi do Československa v roce 1968. O čtyři roky později po sedmiletém členství vystoupila z komunistické strany.

Jelena Bonnerová.

Jelena Bonnerová.

FOTO: Vincent Kessler, Reuters

Za akademika Sacharova se vdala v roce 1972, byl jejím druhým manželem. Posléze začala aktivně vystupovat na obranu lidských práv. Byt, který manželé obývali v Moskvě, se stal neoficiální baštou sovětského disidentského hnutí v 70. letech a znovu od druhé poloviny 80. let, když se vrátili z vyhnanství v Gorkém (dnes Nižnij Novgorod).

Tam byl poslán za kritiku sovětského vpádu do Afghánistánu v roce 1980 nejprve Sacharov, o čtyři roky později jej následovala Bonnerová, shledaná vinnou z urážek státu. Trpěli neustálými perzekucemi, sovětské vedení pravidelně obviňovalo Bonnerovou, že je zahraniční agentka, která přinutila svého manžela, aby se obrátili proti vlastní zemi.

"Otec ruské vodíkové bomby"

Pronásledování ale spíše upevňovalo jejich odhodlání zasazovat se o větší osobní svobody občanů. Sám Sacharov, přezdívaný "otec ruské vodíkové bomby", zemřel ve věku 68 let v roce 1989.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Bonnerová stala členkou několika organizací na ochranu lidských práv. Pravidelně kritizovala také vládu bývalého prezidenta Vladimira Putina (2000-2008).

Terčem její kritiky byl i někdejší prezident Boris Jelcin, především kvůli válce v Čečensku. Její zdraví se ale začalo zhoršovat. Následkem zranění hlavy na frontě druhé světové války dlouhodobě trpěla problémy se zrakem. Později se připojily potíže se srdcem - v 90. letech prodělala dva infarkty.

Kvůli špatnému zraku mohla převzít Nobelovu cenu

Paradoxně ale právě díky špatnému zraku měla v roce 1975 možnost převzít Nobelovu cenu za mír pro svého manžela, kterému úřady nepovolily ze Sovětského svazu výjezd. Právě v té době se totiž podrobila na Západě operaci očí.

Pohřbena bude v Moskvě vedle manžela

Bonnerová bude pohřbena po boku svého druhého manžela na hřbitově Vostrjakovo v Moskvě. Rodina vyzvala případné účastníky pohřbu, aby na obřad nenosili květiny, aby raději věnovali příspěvek Nadaci Andreje Sacharova. Tato organizace bojuje za lidská práva.

Bonnerová zemřela v americkém Bostonu, kde měla k dispozici dům, upřesnila Taťjána Jankelevičová, která je její dcerou z prvního manželství.

Někdejší disidentka byla tvrdou kritičkou komunistického režimu od konce 60. let. Za Sacharova se vdala v roce 1972, byl jejím druhým manželem. Posléze začala aktivně vystupovat na obranu lidských práv.

Za manžela převzala Nobelovu cenu

V roce 1975 převzala Nobelovu cenu za mír pro svého manžela, kterému úřady nepovolily ze Sovětského svazu výjezd. Sám Sacharov, přezdívaný "otec atomové bomby", zemřel ve věku 68 let v roce 1989.

Jelena Bonnerová byla symbolem boje za lidská práva

Vdova po akademiku Andreji Sacharovovi a jedna z nejvýraznějších aktivistek sovětského disentu Jelena Bonnerová byla symbolem boje za lidská práva. Komunistický režim ji pronásledoval, své názory a postoje však nezměnila. V posledních letech žila v americkém Bostonu, kde po dlouhé nemoci ve věku 88 let v sobotu zemřela.

O svém životě Bonnerová říkala, že měl tři fáze: růžové dětství, pak mateřství a nakonec Andrej Sacharov. Po boku svého muže, významného sovětského fyzika přezdívaného "otec ruské vodíkové bomby", bojovníka za lidská práva a nositele Nobelovy ceny za mír, stála až do jeho smrti v roce 1989. Snášela s ním vyhnanství, hladovky i pronásledování režimu. „Bylo to jako v pohádce. Spojily se dvě polovičky duše. Byla to absolutní shoda. Ve všem, od nejintimnějších až po celosvětové záležitosti,“ napsala v roce 2001.

Bonnerová se narodila 15. února 1923 ve městě Merv (nyní Mary) v Turkmenistánu. Její otec byl předním činitelem arménské komunistické strany. V roce 1937 byl zatčen a o rok později popraven stalinským režimem jako „nepřítel lidu“. Její matka, rovněž aktivní komunistka, byla poté odsouzena.

Jelena v osmnácti letech dobrovolně odešla na frontu, kde působila jako zdravotní sestra. Byla dvakrát zraněna a málem přišla o zrak. Dosáhla hodnosti poručíka a vstoupila do strany. V roce 1970 se seznámila s Andrejem Sacharovem a o dva roky později se za něj provdala (z prvního manželství již měla dvě děti). Týž rok vrátila stranický průkaz s tím, že ideologie KSSS je v rozporu s jejím přesvědčením.

Jedním ze zásadních mezníků v jejím životě byly podle jejích slov události Pražského jara v roce 1968. Jako jediná v oblastní stranické organizaci tehdy odmítla hlasovat pro rezoluci o vojenské intervenci do Československa. S některými představiteli tehdejšího Československa ji pojil přátelský vztah, například s Alexandrem Dubčekem, později měla blízko i k představitelům disentu okolo Václava Havla.

V roce 1975 dostal Sacharov Nobelovu cenu za mír, sovětské úřady mu ale nepovolily výjezd ze země. Cenu nakonec převzala jeho manželka, která v té době na Západě podstoupila operaci očí. „Byla to podpora nejen jemu osobně, ale myšlence ochrany lidských práv na celém světě. Byl to impulz k tomu, že se myšlenka boje za lidská práva stala důležitou pro všechny liberální politiky,“ řekla k tomu Bonnerová.

V roce 1976 patřila k zakladatelům Moskevské helsinské skupiny, která dokumentovala porušování lidských práv v SSSR. V roce 1984 pak byla společně s manželem odsouzena k pěti letům vyhnanství za „očerňování sovětského společenského a státního systému“. Trestu byla oficiálně zproštěna až v roce 1986 po nástupu Michaila Gorbačova, kdy se společně se Sacharovem vrátili zpět do Moskvy.

Ve své veřejné činnosti pokračovala i po smrti svého muže v roce 1989. Ostře kritizovala především postoj Ruska v čečenském konfliktu. „Čečensko pro mne bylo stejným otřesem jako Československo v roce 1968. Je to historický zločin Ruska,“ prohlásila.

V lednu 2003 se připojila k výzvě Václavu Havlovi, aby se ujal řízení „soudu cti evropských politiků“, který by se měl zabývat morálkou státníků.

V posledních letech žila Bonnerová se svojí rodinou v americkém Bostonu. Byla předsedkyní Mezinárodní nadace Andreje Sacharova, přednášela a publikovala články. Především se ale věnovala rodině. „Jediné, co chci dál v životě... chci být babičkou. Dosud jsem neměla dostatek času se vnoučatům věnovat,“ řekla v roce 1998, když slavila 75. narozeniny.