Velký třesk nikdy nebyl, tvrdí nová studie

Pojem velký třesk byl poprvé použit astrofyzikem Fredem Hoylem, když se snažil široké veřejnosti vysvětlit problematiku vzniku vesmíru. Sám tuto teorii nicméně nikdy neuznával, protože vesmír vnímal jako nekonečnou tekoucí řeku bez začátku a konce. „Věci jsou tak, jak jsou, protože vždy byly takové, jaké byly,“ prohlásil před lety Hoyle.

Vědecká obec se nicméně začala v uplynulých desetiletích klonit k jiné verzi – k teorii velkého třesku. Přispěl k tomu především jeden z nejznámějších vědců všech dob Albert Einstein se svou obecnou teorií relativity. Ta v podstatě vylučovala jakékoliv statické řešení. V praxi to znamená, že vesmír se musel buď zmenšovat nebo rozpínat. Aplikovat teorii relativity na celý vesmír se podařilo Alexanderovi Friedmanovi.

Léta pozorování řadu vědců utvrdila v tom, že teorie velkého třesku je pravdivá. Nejnovější studie fyziků z Kanady a Egypta však naznačuje, že vesmír existoval vždy. Podle jejich teorie tak nemělo před 13,8 miliardy roků dojít k žádnému dramatickému zlomovému bodu – velkému třesku, po kterém se začal formovat vesmír.

Výpočty Ahmeda Ali Faraga a Sauryase Dase nahrávají teorii, že kosmos nemá ani začátek ani konec, stejně jak to tvrdil Hoyle. Podle jejich práce byl vesmír dříve skutečně menší, ale neměl nekonečnou hustotu, jak bývá běžně uváděno. Rozpínání je tak prý přirozeným jevem a žádný velký třesk se na něm nijak zásadně nepodílel.

Oba vědci vytvořili sérii rovnic, které potřebu velkého třesku zcela eliminují. Místo toho se snaží spojit kvantovou mechaniku s Einsteinovou obecnou teorií relativity. Podle nich je vesmír naplněn kvantovou tekutinou, jež se skládá s tzv. gravitonů. Tyto elementární částice mají způsobovat přenos gravitačních sil mezi tělesy.

Samotní vědci však připouštějí, že o existenci gravitonů bude nutné ještě posbírat důkazy, aby se jejich teorie potvrdila. Pokud by se tak nicméně skutečně stalo, znamenalo by to změnu toho, jak dnes vznik i existenci vesmíru vnímáme.

Historii vesmíru se snaží vědci zmapovat několik posledních desítek let. Jeden z největších pokroků byl v tomto ohledu zaznamenán před dvěma roky. Tehdy byly zveřejněny unikátní snímky sondy Planck, které byly pořízeny stejnojmenným teleskopem. Z nich Evropská vesmírná agentura (ESA) sestavila nejstarší mapu vesmíru.

Ta dokazuje, že kosmos je o 80 miliónů let starší než dříve uváděných 13,7 miliardy let. Shromážděné údaje umožnily expertům korigovat některé dřívější závěry. Zjistili například, že ve vesmíru je o trochu víc hmoty (4,9 procenta tvoří atomární částice a 26,8 procenta tmavá hmota) a méně temné energie (68,3 procenta), o níž se má za to, že je hnací silou stále rychlejšího rozpínání vesmíru.