Článek
Studentům UJAK ministerstvo školství nabídlo možnosti dostudování na vybraných veřejných vysokých školách, ale ne u všech se to setkalo s pochopením. „My vnímáme snahu paní ministryně něco řešit, vidíme její práci i fakult," sdělil Novinkám student univerzity a učitel Karel Rous. Toto řešení ale podle něj nic neřešilo, jelikož znamená prodloužení studia.
Přesto se přechod části studentů na české veřejné vysoké školy očekává, zejména na Masarykovu univerzitu v Brně. „Masarykova univerzita na žádost ministerstva školství otevřela mimořádné přijímací řízení pro studenty UJAK 1. listopadu a studenti se mohou hlásit až do 8. ledna 2016. Podmínkou pro přijetí je absolvování přijímacího řízení,“ informovala Novinky mluvčí brněnské univerzity Tereza Fojtová. O přesném počtu studentů nemá informace, potvrdila však, že část dosaženého studia se jim uzná.
Já v žádném případě Akreditační komisi ovlivňovat nebudu, protože bych jednala protizákonně. Několikrát jsem studenty poprosila, aby to po mně nežádali.
Univerzita Jana Amose Komenského svým bývalým studentům alespoň zajistila dostudování na Slovensku, na Katolické univerzitě v Ružomberoku. Ministerstvo potvrdilo, že diplomy jim mohou být uznány pro výkon učitelské profese. [celá zpráva]
Na demonstraci 17. listopadu studenti podle jedné z nich, Ivety Kišové, vyjadřovali nesouhlas s tím, že prý musí dostudovat mimo rodnou zemi. „Pokud by UJAK získala novou akreditaci, čekalo by nás tam studium od února, tedy s posunem o semestr. Ale při využití nabídky ze Slovenska máme státnice již v červnu 2016, a to je pro nás zásadní rozdíl,“ tvrdí Kišová. [celá zpráva]
K celé kauze okolo Univerzity Jana Amose Komenského poskytla ministryně školství Kateřina Valachová následující rozhovor:
Možností dostudovat na Slovensku se celá situace sice v podstatě vyřešila, ale velká část studentů především nesouhlasí s původním stanoviskem Akreditační komise.
Já tomu rozumím. Už dříve, než jsem se stala ministryní školství, Akreditační komise prodloužila akreditaci pouze do konce září 2015. Jak jsem studenty informovala, že jedinou procesní možností, jak se pokusit dosáhnout budoucího pokračování ukončených studijních programů, je to, aby UJAK podala novou žádost o akreditaci. Bohužel byla podána až o měsíc později, až koncem října, a teď bude zase na Akreditační komisi, jakým způsobem žádost posoudí.
Zasedat má od 23. do 25. listopadu. Bude záležet na ní, zda v těchto dnech vůbec bude o UJAK rozhodovat. Nelze vyloučit, že se o tom bude kvůli pozdnímu podání žádosti rozhodovat až na dalším zasedání, které je v únoru. Pro mě je nepochopitelné, že vedení UJAKU důsledně a včas nečiní kroky dobré pro své studenty.
Jak v případě neprodloužení akreditace, tak v případě rozhodnutí o akreditaci, ministr školství není tím, kdo by mohl ovlivnit Akreditační komisi. Zákon s tím nepočítá. Proto jsem se také v září soustředila na hledání jiného způsobu řešení. Alternativou je studium na jiných veřejných vysokých školách s tím, že v tuto chvíli jsou již známy podmínky všech mimořádných přijímacích řízení, které by znamenaly pokračování od února.
Kapacita pro studenty Speciální pedagogiky - učitelství se ještě do akademického roku 2016-2017 navýší. Takže z mého pohledu jsem splnila přesně to, co jsem slíbila. Je mi samozřejmě jasné, že určitá část studentů s tím není srozuměná a od začátku si přeje pouze možnost dostudovat na UJAK.
Část studentů nám ale naopak děkuje za možnost pokračování na veřejných vysokých školách, anebo se zajímá o to, jak žádat o odškodnění UJAK za to, že neudržela akreditaci a to jejich studium bylo zmařeno. Je spravedlivé říct, že i studenti vzniklou situaci hodnotí různě.
Univerzita si tedy měla o novou akreditaci zažádat dříve. Kdy se dozvěděla, že to bude jediná možnost?
Se studenty i vedením UJAK jsem o tom hovořila v polovině září. Takže ještě předtím, než došlo k onomu neprodloužení akreditace, protože bylo jasné, že za 14 dní není možné dosáhnout ničeho jiného. Když ale přijde žádost o novou až na konci října, je to i vzhledem k naléhavosti situace pro studenty poměrně pozdě.
Já tedy v žádném případě Akreditační komisi ovlivňovat nebudu, protože bych jednala protizákonně. Několikrát jsem studenty poprosila, aby to po mně nežádali.
V současné době je v Poslanecké sněmovně novela školského zákona, která upravuje postavení Akreditační komise. Někteří poslanci žádají její ještě vyšší míru nezávislosti s ohledem na mezinárodní standardy, které v rámci vysokého školství máme respektovat.
Pochopitelně vnímám, že situace je vážná pro řadu studentů. My jsme ale učinili řadu kroků, aby nedocházelo k propouštění učitelů v pracovním poměru, protože v posledních týdnech měli někteří ze studentů pocit, že ta mimořádná přijímací řízení nejsou pro ně z hlediska návaznosti na magisterské studium vhodná.
A jak řešila zahraniční varianta s Katolickou univerzitou v Ružomberoku?
Vedení UJAK přišlo s tím, že chce od nás stanovisko k možnosti uznatelnosti studia na té škole, kterou si oni sami vyhledali na Slovensku. Komunikovali jsme se slovenským ministerstvem školství a poté jsme okamžitě formulovali stanovisko, aby nebyli studenti v nejistotě. Studium bude z hlediska kvalifikačních předpokladů uznatelné.
Na úterní demonstraci zazněly věty jako „byli jsme vyhnáni do zahraničí a musíme studovat mimo rodnou zem“…
Rozhodně necítím, že by Česká republika kohokoli vyháněla do zahraničí. To, že se UJAK rozhodla navázat vztahy s univerzitou v Ružomberoku, je záležitost rozhodnutí jejího vedení. A to, že si našla toto řešení, my jako ministerstvo školství žádným způsobem nekomentujeme.
Udělali jsme maximum, abychom kapacity našich škol navýšili. Část těchto míst se otevře v mimořádném přijímacím řízení v návaznosti na únor a část jich bude otevřena navíc, to znamená ona dvouletá studia otevřená od školního roku 2016/2017. Pokud se někdo domnívá, že skončí příští rok v červnu, to se obávám, že nemůžu zajistit, ani to není mou povinností.
Univerzity jasně dopředu avizovaly, že v takovémto případě to, co budou moci, budou z předchozího studia uznávat. Tím pádem studium nebude dvouleté, ale kratší. Záleží na konkrétním oboru a studentovi. Od vedení UJAK jsme neobdrželi žádné informace o struktuře jejich studentů - o jaké studenty se jedná a co mají za sebou.
Nehrozí problémy i pro další studenty této soukromé univerzity?
Novou informací je, jakým způsobem naložíme u UJAK s podnětem k odejmutí souhlasu vůbec být univerzitou, který jsme obdrželi od Akreditační komise na jaře letošního roku. Je potřeba vnímat věci jako celek, protože jde o to, že sice Akreditační komise prodloužila akreditaci do září, ale současně podala podnět k odnětí státního souhlasu celkově. Domnívám se, že ani tohle nebyl signál, že všechno je v pořádku.
K poslednímu září akreditace zanikla, mnoho studentů vlastně skončilo. A já jsem se rozhodla, že když teď ta situace je taková, že nejsou dány správní důvody pro odejmutí souhlasu. Ministerstvo školství požádá UJAK, aby se vyjádřila k důvodům, které vedly k podání podnětu k odejmutí státního souhlasu.
Když si vezmeme zcela zaniklou Literární akademii, tak ti také nemohou úspěšně ukončit studium v plánovaném termínu. I ti, kterým do konce chyběly už jen státnice, stejně budou na jiných školách skládat státnice nejdříve v lednu.
Jsem ráda, že zmiňujete studenty Literární akademie, protože ač se snažíme studentům UJAK pomoci, tak je nutné si uvědomit, že podobných situací může být celá řada.
Není možné zapomenout na to, že zákon jasně stanovuje, že se jedná o smluvní vztah mezi univerzitou a studentem, a že je tedy povinností dané univerzity konat. Jinak bychom se mohli dočkat toho, že v případě kroků Akreditační komise vedoucích ke ztrátě akreditace nenastane žádná odpovědnost univerzity, ale vždy by to musel vyřešit ministr školství.
Jestliže veřejné vysoké školy nechají některé lidi odjinud dostudovat, začnou je brát jako své studenty. Takže i když jim něco uznají, budou studující muset plnit takové podmínky, které mají studenti té či oné školy?
Chtěla bych poděkovat vysokým školám, které pomáhají situaci řešit. Všichni si musí uvědomit, že to není o rozhodnutí děkana nebo rektora. Je to o svobodné vůli akademických senátů. Podmínky pro jednotlivé studenty jsou přece jen speciální. Jsem ráda, že se podařilo vyzvat jednotlivé akademické senáty, aby přihlédly k závažnosti situace a aby byly solidární s učiteli pedagogické fakulty.
Opravdu to nebyla samozřejmost, takže mě mrzí, že toto úsilí někteří studenti UJAK nevidí.
