Článek
Japonští vědci Acuko Saitová a Kazutaka Šinozuka studovali 20 koček v jejich domácím prostředí. V době, kdy byli jejich majitelé pryč, jim v bytech pouštěli nahrávky hlasů cizích lidí i majitele. Sledovali s pomocí kamer reakci koček, postavení uší, postoj těla a tlapek i reakci zornic.
Na volání svým jménem kočky většinou reagovaly jen natočením hlavy, aby zjistily, odkud zvuk vychází. Přestože některé drobnější detaily potvrzovaly, že rozpoznávají hlas majitele, ani ten je nepřiměl k tomu, aby vyrazily ke zdroji zvuku.
BEZ KOMENTÁŘE: Kočka dala majitelovi jasně najevo, že o žádné hlazení nemá zájem
Kočky se příkazy učit nemusely
Důvod odlišného chování koček podle vědců spočívá v jejich domestikaci, která proběhla až s rozvojem zemědělství před 9000 lety. Kočičí prapředky k lidským obydlím přitáhla koncentrace hlodavců kolem jejich zásob obilí a dalších potravin. Kočky v podstatě nebyly domestikovány, zdomácněly samy.
„Historicky vzato, kočky na rozdíl od psů nezdomácněly na příkaz lidí. Iniciativa na sblížení s lidmi byla spíše na jejich straně,“ uvádí Saitová. Psi byli naopak domestikováni jako pomocníci při lovu a hlídání zvířat domestikovaných kvůli masu o tisíce let dříve. Kočky se nikdy nepotřebovaly učit příkazy a lidé to po nich nevyžadovali.
Současný vztah ke kočkám jako mazlíčkům je proto jednostranná láska lidí ke zvířatům, která podobnou vazbu ke svým majitelům nemají.