Článek
Ve výzkumu vědci vycházejí nejen z údajů z matrik, ale zkoumají také původ příjmení lidí, a především vzorky DNA mužů, kterých mají v databázi již více než 2000.
„Pátrání po původu lidí s pomocí genetiky připomíná tak trochu detektivku. U jednoho muže jsme zjistili, že jeho neznámý prapředek pocházel z Anglie. U dalšího nás bádání přivedlo až do Izraele. Pro mnohé jsou výsledky výzkumu šokující. Genetiku ale nelze nijak ošidit,“ řekl Právu genealog a historik Martin Kotačka z brněnské Masarykovy univerzity.
Dědictví v genech
Podle něj je v Irsku ve srovnání s Českem přednáška o genetickém původu tamního obyvatelstva velká nuda. Drtivá většina Irů má totiž keltské kořeny. To v české kotlině a v moravských úvalech je tomu jinak a nad původem lidí často historikové kroutí hlavami.
Ke genetickému výzkumu je nutný vzorek slin, který si pomocí speciální sady může každý z účastníků výzkumu odebrat sám. Jsou zaslány do laboratoře a je zjištěna DNA testovaného.
Jde jen o muže, protože mužskou rodovou linii lze sledovat do daleké minulosti díky zkoumání chromozomu Y, který se dědí vždy z otce na syna. Takto lze určit příslušnost muže k jeho genetické skupině. Slovanská má označení R1a a například poměrně rozšířená je germánsko-keltská R1b. Přestože Germáni a Keltové měli zcela odlišnou kulturu, patří podle Kotačky do jedné genetické skupiny. V ní je lze rozlišit, což je ale zatím poměrně náročné.
Geneticky jsou Valaši klasickými obyvateli Moravy. S Rumuny měli jejich předci shodný jen svůj pastevecký styl života.
Genetické skupiny se mezi sebou navzájem nemíchají, nijak se nekříží a původ matek nemá na tuto genetickou informaci žádný vliv. Příslušnost muže k určité genetické skupině nelze ovlivnit. Jde o dědictví po otcích, které každý muž po staletích předává svému potomkovi.
V Česku jsou i lidé, jejichž předkové žijí v zemi po staletí a překvapivě mají skupinu N, kterou mají lidé až na Sibiři. Kotačka u jednoho ze svých kolegů dokonce zjistil, že patří do genetické skupiny, která má prapůvod až v Mezopotámii. Jeho dávní prapředci tedy patřili před zhruba deseti tisíci lety k zemědělcům z Blízkého východu, kteří osídlovali Evropu.
Jednotlivé vzorky jsou srovnávány v české databázi DNA, popřípadě ve světové databázi DNA. Je mezi nimi i vzorek pana Křižky z východní Moravy. Když byla do české databáze zanesena jeho data, u všech hodnot se zobrazily nuly. Nebylo je s čím srovnat.
Tajemno z Anglie
Až díky světové databázi se zjistil jeho židovský prapůvod. Některý z jeho předků zřejmě přestoupil na křesťanství, což podle Kotačky připomíná příjmení Křižka, protože pomyslně „přijal kříž“.
Rodinnou záhadu se díky genetice podařilo objasnit u jiného muže, který věděl o svých předcích jen to, že jeho pradědeček byl nemanželský, přičemž svého otce neznal.
Databáze ukázala příbuznost testovaného s rodinou v Anglii. Bádáním v matrice se pak přišlo na to, že otcem pradědečka byl voják Anton Willert, o němž se nevědělo, odkud na Moravu přišel.
Výzkum boří i některé dosavadní vědecké poznatky. Území mezi řekou Moravou a Váhem, známé z historie jako Lucko, bylo kdysi zemí nikoho. Archeologové se domnívali, že bylo kolonizováno z Moravy, jenže genetika ukazuje, že tomu bylo obráceně a většina obyvatel Moravského Slovácka má tedy geneticky mnohem blíž ke Slovákům, než si myslí.
Věda také vyvrátila úvahy o tom, že by Valaši mohli být potomky rumunských pastevců, kteří Valašsko osídlili při hnaní stád po hřebenech Karpat. „Geneticky jsou Valaši klasickými obyvateli Moravy. S Rumuny měli jejich předci shodný jen svůj pastevecký styl života. Několik rumunských slovíček se do tamního nářečí zřejmě dostalo jen díky sezónním rumunským pastevcům, kteří cestovali na Valašsko, aby si přivydělali,“ doplnil Kotačka.