Vědci se domnívají, že se divoké kočky začaly stahovat k lidským obydlím, protože se tam snadno daly lovit myši, které tam zase přitahovaly zásoby obilí. Tak byl položen základ vztahu koček a lidí, který trvá doposud.

„Lidé si kočky ochočili nadvakrát. Jednou na Blízkém východě, a potom, mnohem později, v Egyptě,“ vysvětlila pro web BBC News Eva-Maria Geiglová z Institutu Jacquese Monoda v Paříži. „Následně se kočky velmi efektivně šířily na lodích po celém starověkém světě. V moderních kočkách se dají nalézt stopy obou linií – blízkovýchodní i egyptské.“

Od chytače myší k domácímu miláčkovi

Kočky nebyly vždycky ta lenošná, pohodlná stvoření, která se povalují po domě. Než úplně zdomácněly, trvalo to tisíce let, po které pracovaly jako chytači krys na lodích a na statcích.

„Řekla bych, že si kočky společnost člověka pro sebe vybraly. Byl to ale jakýsi obchodní vztah, který byl prospěšný oběma stranám,“ poznamenala výzkumnice Geiglová.

Vědci nasbírali biologický materiál z více než 200 ostatků koček nalezených v hrobech Vikingů, Egypťanů a lidí z doby kamenné. Pak z něj extrahovali mitochondriální DNA, která se předává po mateřské linii.

Rozbory DNA ukázaly, že domestikace koček začala na Blízkém východě zhruba před 9 000 lety, tedy v době, kdy se rodilo také zemědělství. První zemědělci si kočky ochočili a pak si je brali s sebou na cesty, ať už vědomě, nebo náhodou.

Druhá vlna domestikace proběhla ve starověkém Egyptě. Kočky se pak v období Římské říše rozšířily do Evropy a dál do světa pokračovaly během období vikingských nájezdů. DNA kočky z Egypta našli vědci dokonce až ve vikingském přístavišti, což znamená, že se do severní Evropy dostávaly po námořních obchodních cestách. Dnes žijí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.

Mourovaté přišly až později

Zajímavé je ale zjištění, že mourovaté kočky se objevily až ve středověku. Genetická mutace, která způsobuje skvrnité zbarvení srsti, se poprvé objevila ve 14. století v západním Turecku. Během dalších staletí se mourci rozšířili do celého světa. Během té doby lidé také začali oceňovat u koček kromě jejich užitečnosti i krásu.

„U koček až do 19. století probíhalo jen velmi málo šlechtění a křížení, což už bylo dávno běžné u psů,“ řekla BBC Geiglová. „Kočka byla už od počátku užitečná, nebylo potřeba ji měnit.“

To se ale od té doby změnilo. Dnes máme spoustu plemen koček, s různou srstí, tvarem očí, velikostí. Zahrnují nejrůznější exotická plemena, jako je Bambino – bezsrstá kočka s krátkýma nohama – nebo Devon Rex s kudrnatou srstí a chrtím tělem.

Studie vyšla v časopise Nature Ecology & Evolution.