Jako vedlejší produkt při výuce vzniká v laboratoři například program pro dětské vláčky, který klukům umožní po složení kolejí řídit je doma počítačem nebo mobilem.

Jízda bez nehod

„Systém automatizace provozu pochopí student nejlépe při hře s vláčky. Když musí s využitím čidel v kolejišti, návěstidel a výhybek vytvořit svůj program, jenž pak řídí vlaky tak, aby nevznikla nehoda, hra končí,“ řekl Právu vedoucí laboratoře kolejových vozidel Jiří Rybička.

Cílem není vyškolit nové dispečery nebo dopravní experty, ale informatiky a lidi, kteří budou řídit výrobní provozy ve firmách s nejmodernějšími výrobními linkami.

Laboratoř řízení kolejových vozidel sídlí v někdejším skladu v suterénu jedné z univerzitních budov. Hračkářský průmysl by v budoucnu mohl využít její program pro kluky, kteří budou chtít doma ke hře s vláčky zapojit i svůj počítač. Provoz na trati se totiž dá sledovat přes obrazovku pomocí on-line kamery umístěné v lokomotivě.

„Kamera zároveň snímá návěstidla, značky a celý provoz, úkolem dítěte je s podporou našeho počítačového programu poskládat vše tak, aby byl provoz bez kolizí. Další student se zabývá tím, jak komplikovaný provoz na trati hladce ovládat z mobilu. Zatím jde o hru, ale časem může přinést některá zcela nová řešení,“ zdůraznil Rybička.

Dávno zaniklé tratě

Laboratoř vznikla za pomoci brněnského Klubu modelářů železnic. V provozu je dva roky. Tvoří ji dvě kolejiště, která ale nejsou zatím dokončena. Jejich dostavba potrvá další dva roky.

Vláčky o modelovém rozměru TT a H0 projíždějí železničními úseky, jež kdysi protínaly Moravu. Prohánějí se například z Veverské Bítýšky do Kuřimi na Brněnsku. Trať zanikla v roce 1935. Úseky jsou vytvořeny do posledního detailu přesně podle starých map.

Cílem je vytvořit kolejiště tak, aby odpovídalo co nejvíce realitě. Problém je ale v získání podkladů pro vytvoření jednotlivých úseků. Mnohé z nich totiž v Česku nejsou a je nutné je hledat ve Vídni v archívech někdejších rakouských říšských drah. Na dokončení nyní čeká úsek, jenž bude kopií železničního nádraží z Kuřimi na Brněnsku z počátku 20. století.

„Možná jsme poněkud netradičním pracovištěm, samozřejmě kolegové z robotiky mají poněkud jiné podmínky, ale i práce s vláčky na univerzitní půdě má svůj smysl,“ dodal Rybička.