Hlavní obsah

Zpěvák Waldemar Matuška by v těchto dnech oslavil pětaosmdesáté narozeniny

Novinky, Robert Rohál

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Pětaosmdesáté narozeniny by oslavil Waldemar Matuška, který se do povědomí posluchačů zapsal mnoha hity i filmovými rolemi. Vedle vrozené muzikálnosti, charakteristické barvy hlasu a šarmu měl i dar bezprostřednosti a naprosté přirozenosti.

Foto: archiv Supraphon

Waldemar Matuška (1932 - 2009).

Článek

Narodil se 2. července 1932 v Košicích, a to jen díky tomu, že jeho matka tehdy působila jako operetní zpěvačka v košickém divadle. Dětství prožil v Praze, ale sklářem se vyučil v Karlových Varech. V letech dospívání ho to táhlo k muzice, jako samouk se naučil hrát na několik nástrojů a vystřídal několik kapel.

V roce 1950 byl členem Československého souboru písní a tanců, potom zpíval se skupinou Matrosov, s níž absolvoval několik talentových soutěží. Toužil po úspěchu v hudební branži.

Koncem 50. let se uplatnil jako hudebník v Redutě stejně jako v kavárně Vltavě, odkud už vedla jeho cesta do začínajícího divadla Semafor. A právě semaforská éra z něj udělala hvězdu první velikosti, což pokračovalo i v angažmá v divadle Rokoko. Tehdy se stabilizoval jeho autorský tým, do nějž patřili i vynikající textaři Ivo Fischer a Zdeněk Borovec.

Vedle mnoha hitů (Árie měsíce, Tereza, Zuzana, Jó, třešně zrály, To všechno vodnes čas, Nebeskej kovboj, Sbohem lásko, Kladivo, Slavíci z Madridu, Už koníček pádí, Píseň pro Kristýnku, Pojď se mnou, lásko má) nazpíval i několik duetů, třeba s Karlem Štědrým (Mám malý stan), Evou Pilarovou (Láska nebeská, Tam za vodou v rákosí) nebo s Helenou Vondráčkovou (Tisíc mil, To se nikdo nedoví), s níž se přátelil až do konce svého života.

Stejně tak byl zpěvák i úspěšným hercem, což dokládá řada televizních filmů a pořadů, ale také filmy jako Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), Kdyby tisíc klarinetů (1964), Fantom Morrisvillu (1966), Ta naše písnička česká (1967), Všichni dobří rodáci (1968), Zpívající film (1972) nebo Noc na Karlštejně (1973).  

Bylo to začátkem 60. let, kdy získal v prvním ročníku ankety Zlatý slavík prvenství, ale slavil úspěchy i v zahraničí, například v pařížské Olympii nebo na veletrhu gramofonových společností MIDEM v Cannes.

V 70. letech byl zpěváckou hvězdou Orchestru Václava Hybše, potom ho doprovázela kapela K. T. O. (Kamarádi táborových ohňů). Tehdy běžel na televizní obrazovce i jeho čtvrtletník Dobrý večer s Waldemarem. Mimořádně populární je dones směs melodií pod názvem Silvestrovská opera, kterou nazpíval v roce 1974 pro televizi s Karlem Gottem.

Když se v roce 1986 rozhodl s manželkou Ogou a malým synem Waldemarem emigrovat, měl pro to pádné důvody. Procházel nejrůznějšími zákazy a omezením, které hraničily se šikanou a které mu ztrpčovaly život. Během doby, co se s rodinou usadil na Floridě, absolvoval v Americe řadu koncertů a vydal několik desek. Zároveň tím navázal na úspěchy, které tam měl předtím s kapelou K. T. O. na country festivalu v Nashville.

Do Česka se začal vracet až po roce 1989 jak za svými přáteli, tak kvůli koncertování. Při vyhlašování cen Anděl za rok 1999 byl Akademií populární hudby uveden do Síně slávy. V Česku měl stále úspěch, i když ke konci trpěl vážnými zdravotními problémy. Těm Waldemar Matuška podlehl 30. května 2009 doma na Floridě.

Zpěvákovy životní a profesní peripetie přináší obsáhlá kniha Zákulisí našeho života, kterou začal psát a kterou dokončila jeho manželka Olga Blechová-Matušková.

Reklama

Výběr článků

Načítám