Hlavní obsah

Zpěvák s nezaměnitelným rockovým chraplákem Jiří Schelinger by slavil pětašedesátiny

• Aktualizováno
Novinky, Robert Rohál

Pětašedesáté narozeniny by v těchto dnech slavil zpěvák Jiří Schelinger, na což reaguje Supraphon vydáním remasterované reedice dvou zásadních alb "Hrrr na ně..." a "... Nám se líbí…" doplněné navíc tuctem bonusů.

Foto: Supraphon

Jiří Schelinger na snímku z konce 70. let minulého století.

Článek

Legendární zpěvák s nezaměnitelným rockovým chraplákem byl v tandemu s textařem a muzikantem Františkem Ringo Čechem a jeho kapelou jednou z nejvýraznějších postav československého hardrocku 70. let minulého století.

Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v rodině učitele hudby. Ač jeho rodiče žili v Praze, malého Jirku povila paní Schelingerová v domku prarodičů ve vesničce Bousov. Prostě se rozhodla, že svého prvorozeného syna porodí na venkově.

Do Bousova se malý Jirka často vracel, ale většinu času trávil se svým mladším bratrem Milanem v Praze Nuslích. Že mu byla souzena muzika, poznal jeho muzikální otec už velice brzy. Jako malý začínal Jiří Schelinger hrou na piano, posléze přešel na kytaru. A to už byl jen krůček k první kapele, čímž to celé začalo.

Do povědomí širokého publika se dostal díky nahrávkám jako byly Dráty pletací, Boty děravý, René, já a Rudolf, Sim-sala-bim nebo Holubí dům, které natočil ještě se skupinou Faraon. Tu tehdy vedl dnešní bavič a moderátor Karel Šíp. 

I když mu jeho první velký hit Holubí dům napsali jiní autoři, byl Jiří Schelinger zpěvák, který si uměl napsat vlastní písničku. Sotva se zprofesionalizoval a nastoupil do kapely, kterou řídil František Ringo Čech, šel - co se týče popularity - neuvěřitelně nahoru. 

Zajímal hlavně rockové publikum, přesto tu a tam natočil písničky, které neměly s rockem nic společného (Švihák lázeňský, Jahody mražený, Což takhle dát si špenát). Obvykle prý šlo o úlitbu, ať už směrem k jinému druhu publika, nebo k tehdy vládnoucím bohům, kteří rozhodovali, kdo bude zpívat a kdo ne.

Ale i ve své době populární Jiří Schelinger míval problémy - soudruhům, kteří rozhodovali na nejrůznějších komisích o bytí a nebytí, vadil po všech stránkách. Jak by ne, když měl z jejich pohledu "nemocný" hlas, dlouhé vlasy, "divně" se oblékal a k tomu ještě ten šílený "kravál"...

Ještě štěstí, že měl za sebou protřelého kapelníka a jasné výsledky úspěšnosti - vedle vyprodaných koncertů a úspěšných desek zabodoval v anketě Zlatý slavík a zahrál si ve dvou filmech (Romance za korunu, Trhák). Ale především měl ve svém kapelníkovi a textaři šikovného manažera. S Ringem za zády se stal Jiří Schelinger obdivovanou osobností zejména u publika, které už jenom v jeho hudbě cítilo stejnou revoltu.

S kapelou Františka Ringa Čecha Schelingerova popularita gradovala. Po debutovém albu Nemám hlas jako zvon (1975), s nímž ale nebyl moc spokojený, natočil s Čechovou kapelou hardrockové album Hrrr na ně... (1977) a potom téměř poloakustickou desku ... Nám se líbí... (1979).

Avšak plánované album Zemětřesení, na kterém se podílel autorsky, už nestihl nazpívat. Bylo to na jaře v roce 1981, kdy třicetiletý zpěvák odjel na televizní natáčení do Bratislavy, ale do Prahy se už nikdy nevrátil.

Svůj život ukončil 13. dubna 1981 nesmyslným skokem do ledových vod Dunaje. I když se vyskytla celá řada spekulací, skutečnost byla zřejmě taková, že k osudnému skoku z bratislavského mostu došlo z frajeřiny, v divné společnosti a pod vlivem alkoholu.

O Jiřím Schelingerovi a jeho nedožitých 65. narozeninách píšeme také zde.

Reklama

Výběr článků

Načítám