Článek
V čem vás teď aktuálně můžeme na jevišti Slováckého divadla vidět a kterou roli si speciálně nejvíc užíváte?
V poslední době jsem měl celkem štěstí na pěkné herecké příležitosti se zajímavými režiséry. Rád vzpomínám na Aničku Petrželkovou, která u nás režírovala Brechtovu Svatbu, kde hraji otce – alkoholika. Zajímavá byla i spolupráce s Břetislavem Rychlíkem na hře Cena facky aneb Gottwaldovy boty, kde ztvárňuji Aloise Grebeníčka, který v padesátých letech mučil v Uherském Hradišti politické vězně, za což nebyl nikdy potrestán. Obě inscenace se dostaly na prestižní festivaly do Hradce Králové a Plzně.
Za Cenu Facky jsem ale obzvlášť rád, protože můj táta nesnášel komunisty s celou jejich licoměrnou ideologií, a když ji hrajeme, pokaždé si na něj vzpomenu. Jejich pádu se sice dočkal, ale svobody si moc neužil. Zemřel dva roky po sametové revoluci.
Momentálně zkoušíte drama Williama Shakespeara Macbeth, které bude mít ve vašem divadle premiéru 18. dubna. Jakou tam máte roli?
Macbeth je vlastně moje druhá spolupráce s režisérem Igorem Stránským na Shakespearovi. Poprvé to byl Král Richard III., kde jsem ztvárnil Vévodu z Buckinghamu. Tentokrát si mě obsadil do role skotského šlechtice Rosse, zpočátku přesvědčeného, že slouží správné věci. Snad nic nepokazím, když řeknu, že inscenace využívá vymoženosti mediální komunikace současného moderního světa. Zkoušení probíhá v pohodové atmosféře, za což jsem vždycky rád. Věřím, že ustojíme i to, až nás navlečou do kostýmů a přijde hektický generálkový týden.
Co vy a William Shakespeare?
S prvním Shakespearem jsem se setkal ještě jako člen jevištní techniky ve Východočeském divadle v Pardubicích. Byl to Romeo a Julie a režíroval ho Michal Tarant. Sice jsem tam jen statoval, ale bylo to velmi zajímavé představení a vyhrálo na Nové scéně Národního divadla v Praze Festival aktualit. Další můj "William" byl už v Českém Těšíně. Nastupoval jsem tam jako elév a hned do velké role Lucenzia ve Zkrocení zlé ženy v režii Františka Korduly. Trochu se mi tenkrát podlomily nohy. Za pochodu jsem se učil na jevišti pohybovat a mluvit, ale ohlasy byly celkem příznivé.
V Uherském Hradišti to pokračovalo Chvostíkem ve Veselých paničkách windsorských a v režii Václava Klemense, dále to byl Sebastian ve Večeru tříkrálovém pod taktovkou Ivana Krejčího, následoval Merkucio v Romeovi a Julii a Klubko Mikuláš ve Snu noci svatojánské. Obě inscenace režíroval Ladislav Pešek. Předposlední rolí byl Vévoda z Buckinghamu v Králi Richardu III.
Když tak bilancuji, uvědomuji si, že jsem při práci na Shakespearových dramatech poznal dost různých režisérů, což je pro herce vždycky maximálně přínosné.