Hlavní obsah
Slavná spisovatelka a scenáristka Fan Vavřincová. Foto: Robert Rohál

Ze slávy jsem nikdy netrojčila, tvrdila známá spisovatelka Fan Vavřincová

Ve svých 95 letech v neděli 16. prosince zemřela známá spisovatelka a scenáristka Fan Vavřincová (vlastním jménem Věra Němotová). O svém mládí i literárních začátcích vyprávěla mj. v rozhovoru, který autorovi těchto řádků poskytla před pěti lety. Jako bonus vyšel v knižní podobě Takové normální rodinky. Tak si slova oblíbené autorky připomeňme.

Slavná spisovatelka a scenáristka Fan Vavřincová. Foto: Robert Rohál
Ze slávy jsem nikdy netrojčila, tvrdila známá spisovatelka Fan Vavřincová

Svým stylem psaní jste zaujala už jako mladá dívka. Tehdy vycházely vaše humoristické povídky a romány pro dívky v časopisech a novinách…

To je pravda, je to už hezky dávno. Bylo mi tehdy šestnáct a já tehdy s psaním a publikováním teprve začínala. Původně se však moje hrdinka, kterou později ve filmu hrála Nataša Gollová, nejmenovala Eva, ale Patsy. Román tehdy vycházel na pokračování v časopise Ahoj a měl tenkrát takový ohlas, že neunikl ani pozornosti režiséra Martina Friče. Ten ho zfilmoval, což mě samozřejmě těšilo, zvlášť když film byl tak úspěšný a když v něm hrály takové hvězdy, ale že to bude jedna z nejoblíbenějších filmových komedií, to jsem sotva mohla tušit.

Potom jste už s Martinem Fričem nespolupracovala?

Podílela jsem se ještě na scénáři k filmu Hotel Modrá hvězda, který vznikl asi dva roky po filmu Eva tropí hlouposti, ale tam nejsem uvedená v titulcích. A já navíc už měla tenkrát jiné starosti. Pár let jsem byla vdaná, navíc začala válka, a když pak začali Němci mluvit do českého filmu, řekla jsem si, že počkám. Psaní jsem se ale stále věnovala. Moje romány vycházely na pokračování v časopisech, aby později dostaly i svou knižní podobu.

Vdávala jste se v sedmnácti letech a vaším manželem se stal Bohumil Němota, majitel lihovaru. Také jsem se dopátral, že jste vystudovala francouzské gymnázium a že máte státnice jak z francouzštiny, tak němčiny a ruštiny. Jak ale vznikl váš umělecký pseudonym?

To je stará historie. Moje dívčí jméno znělo Věra Peygerová, ale když jsem začala psát a publikovat, rozhodla jsem se pro umělecký pseudonym. Fan Vavřincovou jsem si tehdy vymyslela na počest mého tatínka. Můj milovaný tatínek se totiž jmenoval Vavřinec. Také jméno Fan mělo původ v naší rodině, kde se křestní jméno František nebo Františka dědilo z generace na generaci.  

Byla jste nejen velmi úspěšná, ale i neskonale pilná. Úspěch vám přinesly už vaše první dívčí a ženské romány, stejně jako humoristické a detektivní příběhy. Co vás tenkrát nejvíc inspirovalo?

Já měla zřejmě odjakživa velkou fantazii a představivost, takže si stačilo spočinout doma na pohovku a to se pak vymýšlelo a fabulovalo…! Ale například román Pozor! Zázračné dítě! je inspirován filmovým prostředím, které jsem měla možnost poznat. Psaní mě opravdu hodně bavilo, a proto tak ráda vzpomínám na svého drahého manžela, který mě v této mojí zálibě velice podporoval. Bohumil byl muž mého života a moc jsme se milovali. Bohužel mi odešel příliš brzo. 

Tehdy bylo asi opojné být součástí slavnostních premiér takových filmů,  jako byly Eva tropí hlouposti nebo Hotel Modrá hvězda. Jak to na vás tehdy působilo?             

Každá filmová premiéra v Praze byla samozřejmě velkou společenskou událostí, ale já to zase až tak moc neprožívala. Pravda, přijely filmové hvězdy, přišlo nadšené publikum, proběhly plamenné gratulace i pompézní hostiny, šampaňské teklo proudem a všechno bylo velkolepé, ale já byla zamilovaná do svého muže a tohleto všechno jsem brala tak nějak normálně a v klidu. Nijak jsem z toho netrojčila. Vzpomínám si, že jsem se tehdy musela i několikrát pousmát, když se tam přede mnou začal naparovat tehdejší milovník Raoul Schránil. 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků