Článek
Příroda obnovila již dávno po zimě své barvy do pestré palety a láká k návštěvě míst ať už kultivovaných či míst v přirozené podobě. Jarní měsíce se tak stávají časem pro krátké výlety do nepříliš vzdálených míst, a především tam, kde je něco zajímavého nevšedního. Cílem takového jarního výletu se může stát Lužice, kraj přilehlý k naší severní hranici a významný celou řadou parků, okrasných zahrad nebo také květinami vyzdobených vesnic.
Bad Muskau je malé lázeňské městečko, původně osada Lužických Srbů, dříve Mužákov, již dvě stě padesát let proslavené parkem Hermanna von Pücklera, dnes světovým dědictvím UNESCO. Návštěva nádherné krajinné partie v Ponisí může být nejen zážitkem z parku na obou březích řeky, ale také seznámením se s životem knížete zahradníka, německým Casanovou, cestovatelem i spisovatelem Hermannem von Pückler. Své knihy psal v brněnské hospodě v Králově Poli, kam odjížděl, aby se ukryl před svými věřiteli.
Kníže Pückler (1785 - 1871) vedle zahradničení se proslavil bujným životem a cestovatelskou vášní. Vydal řadu knih ve své době velmi oblíbených pod pseudonymem Semilasso. Vycházel z jeho životního hesla − vše se rozbíjí, vše pomíjí, vše unaví − ve francouzštině tout lasso. Narodil na zámku v Muskau nedaleko Weisswaseru. Byl vychován dědečkem, navštěvoval školu Českých bratří v Niesky, později studoval neúspěšně práva.
V drážďanské královské gardě usiloval o kariéru důstojníka, kde pro konflikty a souboje neuspěl. Oženil se s dcerou pruského státního kancléře Lucií Hardenbergovou. Manželství bylo po deseti létech rozvedeno papežem a Pückler hledá bohatou partii v Anglii. Odpovídající nevěstu nenašel a tak se vydá na cestu do Afriky.
Cestuje do Egypta, kde ho vítá chedív Mohamed Ali Paša jako státní návštěvu a věnuje mu krásnou otrokyni, dvanáctiletou Machubu. Po návratu do Muskau začíná po anglickém vzoru budovat rozsáhlý zámecký park. V konzervativním Prusku budí podezření, jak svou otrokyní, aférami s nejrůznějšími ženami, tak svými politickými názory.
Svobomyslný Pückler se přesto pokouší o místo pruského velvyslance v Řecku, působí jako verbíř pro postavení armády proti Rakousku, poraženému o rok později u Hradce Králové. Pro dluhy prodává panství Muskau a kupuje panství Branitz, opět v Lužici, kde buduje další park.
Jako nábožensky panteista by se rád nechal zpopelnit, ale v Prusku je to zakázáno. Nechává se tedy rozpustit v louhu. Spočívá pod kamennou pyramidou v zámeckém parku v Branitz. Jeho dědictví představují dva nejkrásnější zámecké parky v Lužice, které sám navrhoval a řada knih kde popisuje své životní peripetie jako Semilasso.
V Brně zanechal svůj pseudonym pro název královopolské hospody a osmnáct knih. Za dnešním brněnským Semilassem stála zájezdní hospoda ve vhodné vzdálenosti pro přepřahání koní od Veselé brány. Patřila rodině Schafgotschů, Pückler byl s nimi spřízněn a pobýval na zámku i v hospodě, kde býval vítaným společníkem a kde údajně psal své knihy.
