Článek
Zvířetice jsem poprvé zaznamenal koncem 60. let minulého století, kdy zde byly tábory hnutí Brontosaurus. Mladí nadšenci se snažili pomáhat přírodě, ekologie byla v plenkách, ale první pokusy tu byly. I o obnovení a restauraci Zvířetic.
Letní tábory se pořádají dodnes, ale stavební úpravy moc nepokročily. Každopádně návštěva vám udělá pohlazení po duši, z plošiny hradní věže je hezký výhled na údolí Jizery. Je to jen její torzo, jako by někdo vzal cukrářský nůž a odpreparoval její půlku. Z cimbuří je při dobrém světle vidět stín, který vrhá silueta hradeb.
Bydleli tu snad všichni
Vyjmenovat všechny rody, které na hradě vládly, by zabralo značnou část textu, a stejně byste údaje brzy zapomenuli. Jsou to jako Zlaté stránky středověk.
Chybí mi tu nějaká orientační tabule i s nákresem původní podoby hradu, trochou textu, ruina je značně navštěvována a podobné údaje nejdeme na daleko bezvýznamějších místech.
Ale abyste nepřišli úplně zkrátka, počátky hradu zaznamenáme – založil ho Zdislav, syn purkrabího Havla z Lemberka, sezením na Pražském hradě. To se ještě psal z Lemberka, jeho synové již ze Zvířetic. Majetek přecházel z jedněch rukou do druhých, každý něco přistavěl či zboural.
Posledním rodem tu byli Valdštejnové. Ti je začlenili do svého panství se sídlem v Mnichově Hradišti. Hrad, přestavěný na zámek, ztrácel na významu.
Blesky zámek pohřbily
První zásah bleskem v roce 1693 ještě zámek přežil, když ale po bouři vyhořel v roce 1720, už ho nechali osudu. Pustl a pustne, ale na romantickou procházku je jako stvořený.
Nedaleko odtud, na okraji Mladé Boleslavi, leží Michalovice, také zničené bleskem. Nemovitosti to tu neměly lehké.
