Hlavní obsah
Foto: Slaviček, NPÚ

Z původního zařízení zbylo v pohádkové Raduni po záboru dvaadvacet předmětů

Raduň u Opavy je jedním z mnoha památkových objektů, které byly po válce "kulturně vyčištěny". Veškerý mobiliář je svozový, ovšem perfektně instalovaná expozice vás zavede do doby poměrně nedávné. Do moderního šlechtického sídla, zařízeného pro potřeby spíše úředníků a diplomatů.

Foto: Slaviček, NPÚ
Z původního zařízení zbylo v pohádkové Raduni po záboru dvaadvacet předmětů

Stávala tu tvrz, Opavsko bylo význačným údělem, později renesanční zámek, zajímavou se Raduň stala po převzetí zanedbaného panství rodem Mönnichů a následně spojením s Larischy ze Lhoty.

Ti během první třetiny 19. století adaptovali zchátralý renesanční objekt na neoklasicistní rezidenci, obklopenou přírodně-krajinářským parkem, doplněným o klasicistní oranžérii se soustavou květným zahrad, fíkovnu a ananasovnu.

Blücherové byli velmi vážení

Raduň je komorní zámek, chodí k nám návštěvníci, kteří mají rádi klid, žádné tlačenice jedné výpravy na druhou. Dvě prohlídkové trasy neoklasicistního zámku hrabat Larsich-Mönnichů a poté knížat Blücherů z Wahlstattu, přímých potomků celoevropsky proslulého pruského vojevůdce, nabízí pohled nejen do reprezentačního a privátního života členů obou elitních aristokratických rodů a jejich hostů, ale ilustrují také každodenní povinnosti četného služebnictva,” říká kastelánka zámku Eva Kolářová.

Jako by si Blücherové jen odskočili k sousedům

„Zakládáme si na detailech, snažím se, aby tu byly předměty vystihující dobu instalovány tak, že to vypadá, jako by panstvo i služebnictvo jen odeběhlo a návštěvník mohl v době jejich nepřítomnosti trochu pošmejdit v jejich příbytku. Každý si myslí, jaký měly děti majitelů nádherný život, že měly sdostatek hraček, vše, na co si pomyslely. Ale ony toho času na hraní tolik neměly, i hračky je vedly k přípravě na budoucí povolání. Dbalo se na velmi přísnou výchovu, držba majetku vyžadovala rozhodné a cílevědomé lidi, takže žádná filmová rozmazlená princátka. Hrály si jen v útlém věku, pak nastoupili učitelé a guvernantky a s dětmi se nemazali,” dodala kastelánka Kolářová. 

Pyšný na dědu

Raduň nabyla na společenském významu za hraběte, od roku 1872 dědičného knížete Gebharda Leberechta Blüchera z Wahlstattu. Vnuk byl na děda patřičně pyšný, uvidíte to i z výzdoby interiérů. Zámek sloužil jako letní sídlo, uplatnila se tu každá technická novinka, která se objevila, zkrátka velká vila vhodná k rekreaci velké rodiny a přátel.

Blücherové přeměnili rezidenci do současné podoby. V první polovině minulého století měla rodina potíže s vlastnickými vztahy k velkostatku. Poslední majitel, hrabě Alexandr Blücher, anglický státní občan, pokračoval po smrti svého bratra v marných pokusech o zvrat záboru velkostatku Raduň - Bravantice a v roce 1949 republiku opustil.

Poté na zámku bylo učiliště, obecní byty, posléze MNV, zdravotní středisko, kino…

V osmdesátých letech se začal zámek plnit svozem z Hradce nad Moravicí, zprovozněn byl v roce 1984. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu.

Kastelánka je právem pyšná na plně funkční oranžérii a nedávno rekonstruovanou sýpku s návštěvnickým centrem. Volně přístupný je přilehlý, revitalizovaný přírodně-krajinářský park komorního rozměru.

Lidé sem jezdí kvůli klidu, vymanit se z civilizačního šumu, a to tu dostanou v plné míře.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků