Článek
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí přiblížilo v sobotu literárním pásmem událost 200 let starou, kdy se do města přistěhovala významná obrozenecká spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová.
Stěžejní epizody jejího pobytu byly zpracovány učitelem ZUŠ Jiřím Zajíčkem do literárního pásma, které bylo ve čtyřech scénkách sehráno deseti dětmi literárně-dramatického oddělení Základní umělecké školy v Ústí nad Orlicí.
První scénka se odvíjí od útlého dětství Magdaleny, které v osmi letech umírá otec a malá Magdalena musí matce se vším pomáhat jako dospělá. O rok později, když matka onemocní, přebírá na sebe všechny povinnosti hospodyně.
Druhá scénka představuje život M. D. Rettigové v Ústí nad Orlicí. Na začátku února 1818 se přistěhovala do města a v roce 1821 se jí narodil syn Josef Ondřej Liboslav a šťastný manžel o této události složil báseň Odpověď synáčkova. Příkladem je ukázka jednoho z devíti veršů s odkazem na vlastenecké cítění matky: Čecha chválíš, drahá matko, těším se ho poznati. Pro vlast bude vždy mi sladko po česku se chovati.
Sama M. D. Rettigová byla iniciátorkou a velkou propagátorkou rozvoje kulturního a společenského života ve městě. Ve 20. letech 19. století zde založila první veřejnou knihovnu. Stýkala se s významnými českými osobnostmi, zejména s českými vlastenci, ke kterým v Ústí patřila rodina Korábova a Andresova, kde zároveň v kuchyni prováděla kulinářské pokusy.
Třetí scénka rozvádí pohodové procházky ke studánkám na Andrlově chlumu, ale i další záslužnou společenskou činnost. Řídila školu pro dívky, obdoba pozdější rodinné školy. Navíc zavedla pravidlo sankce za používání německých výrazů.
Závěr ve čtvrté scénce patřil jejímu nejslavnějšímu dílu, které vyšlo v roce 1826 pod názvem Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské. Jejímu vydání se bránila. Její obavy, že by kuchařka snížila její předchozí literární tvorbu, se však nenaplnily, naopak, kniha přispěla k její větší popularitě.
Pokračováním programu pak byla skutečná výroba domácí zmrzliny s použitím dobových pomocných technických prostředků. Úvodním úkonem pro silné paže bylo rozdrcení ledu, jak jinak než kladivem, kterého se ujal sám pan učitel. I k míchání v kotlíku nastoupil odborník v podobě ředitele muzea. Z návštěvníků se stali zvědaví přihlížející a děti se lžičkami netrpělivě čekaly na výsledek.
A vytvořená jahodová zmrzlina podle receptu z 19. století i v dnešní době chutnala výborně.
