Článek
Jaký obor a kde přesně studuješ nebo kde pracuješ?
Od každého něco. Dálkově studuji VŠB-TUO Ostrava, obor Pozemní stavitelství, zároveň však pracuji ve stavební firmě svého otce, kde se též každým dnem vzdělávám jak v administrativě, tak prakticky na stavbě.
Jaké jsou tvoje momentální výsledky na vysoké škole nebo v zaměstnání?
Vysoká škola je bohužel nudnější a pomalejší, než když jsem studoval denně, protože jsem z toho rytmu vypadl. V práci se každý den učím nové věci, postupy a metody od všech členů kolektivu od jednatele až po všechny naše řemeslníky.
Co se ti zatím povedlo, nebo nepovedlo? Ať už ve škole nebo v životě.
Povedlo, nepovedlo... Každá nová práce, se kterou jsem doteď neměl zkušenosti, je výzva. Jsem rád, když se nám povede splnit přání zákazníka, takže za úspěch považuji každou stavbu, na které jsem se podílel, a slouží ku prospěchu.
Jak ses vůbec rozhodoval pro střední školu?
Na průmce studovali oba moji rodiče i další členové naší rodiny. Starší bratr si stavařinu nevybral, tak mě taťka pobídl, ať se jdu učit pozemní stavitelství já. Otěže na škole převzal jako další můj bratránek. Ten se však nevydal cestou stavaře, ale studuje 1. ročník technického lycea.
Tvoji rodiče na průmyslovku tedy rádi vzpomínají, jinak by tě asi nedali na stejnou školu. Jak prožívali středoškolská léta oni?
Mamka má letos 30 let od maturity. Studovala v letech 1982 - 1986 obor Pozemní stavitelství. Ve třídě jich tenkrát bylo 37, z toho 13 děvčat. Často nám vypráví, jak drželi při sobě a jaká byli parta, většina z nich úspěšně odmaturovala, i když někteří až na podzim. Byla to sice úplně jiná doba, ale strašně ráda na to vzpomíná. Prý ty čtyři roky uplynuly jak voda.
Co průmyslovka dala nebo dává do života tobě? Jaké máš vzpomínky na středoškolská léta?
Samozřejmě základní znalosti ve stavebnictví nutné k tomu, co dělám teď a bez kterých bych neměl šanci se uplatnit. Na středoškolská léta nikdy nezapomenu už jen kvůli spolužákům a všem lidem, které jsem za ty čtyři roky mohl poznat.
Máš ještě čas na další koníčky nebo ti zaměstnání v současnosti moc prostoru nedává?
Kvůli úrazu jsem nechal aktivního sportování, ale rád bych se k tomu alespoň rekreačně vrátil. Volný čas i přes pracovní vytížení mám. Trávím ho nejlíp s kamarády.
Máš nějaký životní vzor nebo krédo, kterého se držíš?
Vzorem je pro mě hlavně taťka a náš stavbyvedoucí, kteří se mnou mají trpělivost a dávají mně šanci se naučit hromadu věcí. Protože se ve stavebnictví pohybují oba přes 30 let, tak o něm už něco vědí. Stranou nesmí zůstat ani šikovní řemeslníci, od kterých se snažím okoukat, co se dá.
A jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Do budoucna bych se chtěl samostatně orientovat a pohybovat ve stavebnictví, abych se nemusel pořád na někoho spoléhat. Zjistil jsem, že podnikání, ať už jakékoliv, je nelítostná džungle, kde pro slabé není místo.
Co bys vzkázal současným studentům, jako radu do života?
Vzkázal bych studentům, aby si střední školu užili do posledního doušku. S rozumem volili, čím se budou po střední škole zabývat, ale hlavně, aby je to bavilo. A taky, že školou učení nekončí.