Hlavní obsah
Želízští čerti Foto: Vratislav Konečný

Větší hlavy než želízké Čertovy mají jen v USA, tam jsou to ale prezidenti

Měkký pískovec je předurčen k sochání, tesání, ohlazení, je tvárný. Proto se s vervou pustil do opracování obřích bloků u Želíz začínající sochař Václav Levý. Stvořil obří Čertovy hlavy, větší výtvor mají Američané v podobiznách čtyř prezidentů na Mont Rushmoru v Black Hills.

Želízští čerti Foto: Vratislav Konečný
Větší hlavy než želízké Čertovy mají jen v USA, tam jsou to ale prezidenti

V Černých horách v Jižní Dakotě byly postupně vytesány obličeje Lincolna, Roosevelta, Washingtona a Jeffersona. Původně tu měli zírat generál Custer nebo Bufalo Bill. Měli přitáhnout turisty. To ve skalách u Želíz tomu bylo jinak.

Monumentální čerti i blaničtí rytíři

Václav Levý přišel v jedenadvaceti letech na liběchovský zámek, panství Antona Veitha, jako kuchař. Přes zápřah v kuchyni mu zbyl i volný čas. Táhlo ho to do skal. Obrovské kamenné bloky v lesích v něm probudily touhu je oživit, do dřeva vyřezával stále, proč to nezkusit do kamene.  

Za pět let, od roku 1841 do roku 1846 vytvořil několik romantických sochařských skulptur. Veithovi učaroval Levého přirozený dar a nechal mu volnou ruku, takže kuchař se mohl věnovat své zálibě. 

Skalní objekty jsou rozesety na trase přibližně dvanácti kilometrů s malým převýšením, je to velmi nenáročná procházka. Východištěm bývají Želízy, nad nimi se tyčí obří hlavy. Na protější stráni najdete Klácelku, pojmenovanou po romantickém básníkovi Františku Matěji Klácelovi.

Jako mnoho jiných vlastenců Klácel doufal, že až nám bude nejhůř, otevře se Blaník a vyjedou jezdci. Ne v čele se svatým Václavem, ale Žižkou. Je tu vytesán, zrovna jako Prokop Holý. Rytíři jsou stále zakleti v kameni a většinou bez tváře. Dejte vandalovi příležitost, hned se vám odmění. Klácelovi se výtvor natolik zalíbil, že se chtěl do skal odstěhovat a psát tu pokračování svého Lišáka Feriny.

Skály si o opracování přímo říkaly

Levý se pustil i do dalších témat. Čertovské hlavy mu jaksi vylezly z devítimetrové skály samy. Stačilo pár vymletin, pár výstupků a bylo rozhodnuto. Pekelník se na něj ze skály šklebil, sochař mu pomohl na svět.  

Levý tesal do pískovce podle představ, které v nich viděl. Tak vznikla Harfenice, nebo Had. Zmijí tu prý bývalo spousta. Zda to byla Levého úlitba hadímu králi nebo prostě kámen zval k úderům do hadí podoby, kdo ví, každopádně se můžete pokochat hadem přeseknutým na půlky. kámen. Harfenice s jeskyní U ještěra je také velmi hezká, jakoby plánovitě zasazená do terénu. Na trase také narazíte na útvar Sedm chlebů. 

Jeden z nejslavnějších sochařů

Levý měl štěstí na mecenáše, Veith ho poslal studovat do Prahy a později do Mnichova, k sochaři L. Schwanthalerovi, který pro Veithův Slavín u blízkých Tupadel vytořil hrdinské a mystické sochy našich dějin (nyní v lapidáriu Národního muzea). Levý žil letech 1854 až 1864 v Římě, byl jedním z nejvýznačnějších sochařů 19. století. Jeho žákem se stal i V. Myslbek. Asi dva kilometry od Ještěra je jeskyně Mordloch. 

Podle pověsti pod skalním převisem přebývaly osoby, které byla se zákonem na štíru. Sídlil tu jakýsi zeman Jan Dubínský z Dubína. Kdo to neví, tak na Kokořínsku řádila slavná banda Petrovských. 

Hlavy byly nedávno odkryty od stíněných borovic, jsou dobře viditelné ze silnice. 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků