Článek
V lednu Jiří Bartoň přijal pozvání knihovny v Praze na Vinohradech a pak se také vydal za seniory na severní Moravu. Jaké jsou jeho dojmy?
„Absolvoval jsem zatím tři besedy a několik dalších mě čeká. Dvě setkání mě jako autora s potenciálními čtenáři knihy zorganizovala pražská knihovna na Vinohradech a zajel jsem si také do Bílovce na Ostravsku do domova seniorů. Vždy šlo o půvabná setkání a pokaždé se z mého dialogu s knihovnicí postupně vyvinula živá debata se samotnými čtenáři. Ti se nenuceně dotazovali a přihlásila se i paní, která osobně znala Svatopluka Beneše a jeho manželku a chtěla se podělit se svým zážitkem. Nejvíce mě ale pobavila 88letá babička, která si to celé trochu popletla a umíněně mi tvrdila, že v době, kdy já jsem psal knihu, to jest před půl rokem, ona ještě dávno nebyla na světě. Jak vidno, také jsme se zasmáli.”
Další setkání budou následovat na začátku března, a to pátého v Knihovně Kroměřížska v Kroměříži. Už o den později proběhne symbolický křest Velké knihy herců první republiky a protektorátu v Galerii Anděl v Olomouci, kde se oba autoři představí i v dalších rolích - Jiří Bartoň jako šansoniér a Robert Rohál jako fotograf, když vystaví svou zatím poslední kolekci Nostalgia 22.
Ve středu 27. března pak pokračuje seriál besed v Krajské knihovně v Pardubicích a 16. dubna v Městské knihovně v Přerově.
Zajímavé ohlasy na Velkou knihu herců první republiky a protektorátu se objevily i na sociálních sítích. „Kniha mě natolik zaujala, že jsem přečetl celou během večera. Vyprávění obou pánů autorů mě chytlo za srdce. Děkuji za krásné chvíle strávené nad touto knihou. Přátelé, doporučuji všem si knihu přečíst a dozvědět se tak spoustu nových informací,“ uvedl například Dušan Wünsch.
To další čtenář, Libor Jarmar, své dojmy mimo jiné popsal takto: „Kniha velmi citlivě a zároveň pregnantně zachycuje osudy, osobní krize, charaktery i osobnostní vlastnosti herců, kteří pod vlivem doby a politického klimatu vytvářeli vysokou profesionální i morální kvalitu kulturního prostředí naší země. Herci nejsou v knize chápání jako velkolepé hvězdy stříbrného plátna, nýbrž jako ti, co mají talent, píli, pracovitost, vlastní lidské osudy i své tajné komnaty.“
A co ještě ocenil? „Myšlenkovou, jazykovou a vyjadřovací různorodost obou autorů - každý ať Jiří Bartoň nebo Robert Rohál - píše po svém, jinak a přitom oba výborně! Zároveň je jazyk obou velmi čtivý a kultivovaný. Třešničkou na dortu jsou pak unikátní fotografie, které provází celé knižní dílo. Na škodu v žádném případě nejsou znaky encyklopedického pojetí tématu, které se v textu občas objevují, naopak dodávají celému obsahu zaslouženou vážnost a pravdivost, stejně jako přímá řeč a odkazy na odbornou literaturu.“