Článek
Časy se mění, co bylo není. Někdy je příčinou nové podání moderní doby, jindy však i věk. Inu, tak neúprosně letí čas. I když Česko patří podle několika průzkumů k nejateističtějším zemím v Evropě, tradiční zvyky a oslavy Velikonoc přetrvávají.
Tak si řekli členové buňky Mendrik, že společně s novým posláním oživí starou tradici spojenou s jejich mladými léty. Pod vedením Milana Kubaty byly rozeslány pozvánky a o Velikonočním pondělí se v 10 hodin na startu sešlo 18 horlivých vyznavačů pěší turistiky.
Zhruba patnáctikilometrová trasa se vyrovnala řádné pomlázkové honičce. Vždyť, jak to kolem města Ústí nad Orlicí bývá, sotva se přejde jeden kopec, hned je v cestě druhý. Po pozdravu Tiché Orlici spočívajícímu v holdu vodě, která nezbytně k životu patří, následovaly cesty i přírodní stezky lesem a přes louky od Tři chalup přes Říčky až do cíle v restauraci v Libchavách.
Aby velikonoční procházka odpovídala stylu svátků, přinesla pánská část skupiny tradiční spletené svazky vrbového proutí patřičně ozdobené barevnými pentlemi. V duchu této jarní svěžesti se v půli trasy na zastávce na návsi v Říčkách podávalo nezbytné sváteční občerstvení v podobě domácího sladkého i slaného pečiva a nezbytná stopka ostřejšího moku na povzbuzení na další pouť.
I počasí se vyznamenalo, sluníčko se smálo přes celou modrou oblohu, sem tam do pochodu turistům zapěl i s jarem oživlý ptáček. Unavení, ale spokojení účastníci pak v cíli mimo zaslouženého výtečného občerstvení se oddali vyprávění a vzpomínání.
Od nejútlejších let, kdy za přispění tatínka obcházeli babičky, tetičky a sousedy a s plným košíkem malovaných vajíček a dalších dobrot se vraceli domů, to byly úsměvné příhody coby rozšafných koledníků a utíkajících dívek.
Se slovy bývalé koledy byla uvedena další vzpomínka: „Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku. Všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám!”
Často se koledníci s patřičným šlehacím nástrojem s ranním kuropěním vydávali k domovům spolužaček a kamarádek, aby nějakým otevřeným okénkem (i na WC) vlezli dovnitř a spící dívku překvapili. Někdy se pak stalo, že naopak překvapen na onom nečekaném místě byl její tatínek. Ani tam, kde byla zvolena tradice polévání, nebylo o legraci nouze. Vždyť promenáda s lahvičkou nastříkané voňavky na oděvu svědčila o vzájemném utkání útoku a obrany.
Pozdější doba středního věku, kdy koleda končívala poněkud vratkou chůzí, rozebírána vzhledem i po letech na různé citlivé domácí výmluvy nebyla.
S povzdechem "bejvávalo" si ještě turisté připomenuli současnou dobu, kdy na své pouti mimo občasných malých i větších koledníků potkali členy oddílu atletiky bez pomlázek, bez pentlí i velikonočních kraslic na pravidelném tréninku, jak je dnes nutné, svátek nesvátek. Inu, jiný čas, jiný mrav.
