Velezrada a špionáž aneb Spisovatelé za mřížemi

Ve čtvrtek 7. dubna byla v budově Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje zahájena výstava Spisovatelé za mřížemi, která připomíná rok 1952, kdy pražský a brněnský soud na dlouhou dobu zlikvidoval lidské osudy a zároveň způsobil utrpení desítkám rodin a příbuzným. 

Politické procesy v padesátých letech byly důkladně připravovány a naplánovány do nejmenšího detailu. Byly vymýšleny a vytvářeny konstrukce o protistátní činnosti obviněných, které se nezakládaly na pravdě.

A důvody pro zatýkání byly opravdu kuriózní. Například v návrhu na zatčení Ladislava Jehličky bylo uvedeno, že novým ideologickým a hospodářsko-politickým programem chtěl zničit lidově demokratické zřízení.  

Ladislav Jehlička byl jedním z mnoha, kteří byli ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzeni. Dostal 14 let.          

„Zelená internacionála se stala skutečnou mezinárodní organizací sídlící v USA. Sdružovala především exilové agrární strany ze zemí zasažených komunismem a sovětským vlivem. Jak tomu ovšem v politických procesech 50. let bývalo, propojení účastníků celého procesu s touto organizací bylo zcela umělé, smyšlené. Žádné vlivy u nás ve skutečnosti neměla. Ale vzhledem k jejímu sídlu bylo její propagandistické využití ideální,“ dočteme se na výstavě.

Pražský proces se uskutečnil ve dnech 23. – 26. dubna 1952. Všichni obžalovaní byli uznáni vinnými z velezrady, někteří i ze špionáže a z trestného činu proti míru. Padl i trest smrti, a to v případě Josefa Kepky. Dalších šest dostalo doživotní trest odnětí svobody, básník a dramatik Václav Renč dvacet pět let. Kromě toho byl všem zkonfiskován majetek.

V brněnské větvi tohoto procesu bylo počátkem července 1952 odsouzeno patnáct lidí, kteří byli charakterizováni jako klerofašistická odnož Zelené internacionály.

Například významný český historik, velký znalec baroka Zdeněk Kalista dostal patnáct let, prvorepublikový nakladatel a knihkupec Ladislav Kuncíř deset let, básník Jan Zahradníček třináct let.

Výstava také zmiňuje osud prvorepublikového politika Františka Machníka, který v letech 1935 – 1938 působil jako ministr národní obrany. Ani on neunikl v roce 1952 zatčení, které se odehrálo na louce u Kolince na Sušicku.

I když mu nebyla prokázána ilegální činnost, byl odsouzen na pět let, neboť neoznámil, že se Antonín Chloupek (souzen v pražském procesu) chystá emigrovat.

Výstava ukazuje nejen osudy aktérů tohoto procesu, ale rovněž i zrůdnost totalitního režimu, který se neštítí použít jakékoliv prostředky k prosazení ideologie a odstranění všech, kteří mají jiné názory a smýšlení.