Článek
I pracností korýtka nejsou běžnou ozdobou, svátost do domácnosti přinášejí svou důmyslností a jednoduchostí předčí jakékoliv pečivo na slavnostní tabuli. Hospodyně s úctou a vznešeností předkládá korýtka na závěr svátečního menu.
Největší úspěch měla „koryta“ na mé služební cestě v Německu. Sedělo se v klášterní vinárně v hornolužickém Budyšíně a po večeři nám hostitel vyprávěl příhodu o čertovi, který ve sklepeních kdysi přebýval a chytal dušičky za pomoci speciálního nápoje. Mnichům se podařilo čerta vystrnadit, ale plné sudy čarovného lektvaru zůstaly ve sklepě.
Čertův nápoj nebylo nic jiného než anýzovka. Než ji číšník roznesl, podal jsem mu krabici plnou korýtek s anýzovou vůní. A hned se rozpředla debata, zda i ta korýtka neupekl náhodou čert, jelikož si nikdo nedokázal vysvětlit, že drží onu podkovitou podobu a navíc, že voní stejně jako onen nápoj z mnišských sklepů. Vyprávění o tom, jak čert podával při hostině hříšníkům hřebenovky ze střechy mělo stejný úspěch jako samotná korýtka.
Neslyšel jsem, že by Bojanovičtí kdy měli s korýtky takovou slávu, je to pečivo krásné a lahodné chuti, téměř neznámé. Vynalezený vzhled, chuť i vůně musela vyprojektovat milující a laskavá hospodyně, která i z jednoduchého prostředí a jednoduchých zdrojů dokázala vymyslet něco tak vzácného a potěšit své nejbližší. Stačí k tomu trocha nasekaných ořechů a kostek cukru, pytlík anýzu, tři čtvrtě mouky, čtvrt kila cukru, šest žloutků a jedno celé vejce a jedna Hera s pytlíkem anýzu.
Vzdejme hold tvůrkyním krásného díla. V konkurenci rohlíčků, lineckého, trdélníků jsou královskou pochoutkou. Servírováním pečiva s exotickým, neznámým a přitom tak jednoduchým netradičním tvarem, výjimečné chutí a vůní je chloubou domácnosti, uctěním vzácného hosta, vyjádřením krásného lidského vztahu. Důmysl i kumšt řemesla v korýtkách vytvářejí rodinnou nirvánu a jsou i projevem úcty a lásky.
