Hlavní obsah
Zdeněk Svěrák, Václav Lohniský a Ladislav Smoljak v komedii Marečku, podejte mi pero! Foto: archiv autora

Václav Lohniský hrál Hujera i Chocholouška, ale dnes se už neví, že také režíroval

Kdo by si nevzpomněl na slizkého šprta Hujera z komedie Marečku, podejte mi pero!, což byla jedna z vděčných a bohužel i jedna z posledních kreací Václava Lohniského. Tou zcela poslední byla postava finance ve filmu Krakonoš a lyžníci.

Zdeněk Svěrák, Václav Lohniský a Ladislav Smoljak v komedii Marečku, podejte mi pero! Foto: archiv autora
Václav Lohniský hrál Hujera i Chocholouška, ale dnes se už neví, že také režíroval

I když se Václav Lohniský nedožil ani šedesátky, stihl během svého mimořádně činorodého života herce a režiséra vykonat až neskutečné množství práce. Národ ho vnímal jako vynikajícího představitele vedlejších či menších rolí, ale dnes už jen zasvěcení vědí, že také režíroval - činohru a operu. Jako filmový režisér je podepsán pod jediným filmem, a to hořkou komedií Panenství a kriminál (1969).

Jako typ poněkud vyplašeného chlapíka s ulízaným účesem a pichlavýma, jindy těkavýma očima ho využili snad všichni naši režiséři, jako charakterního herce do titulní postavy jen málokterý. Byl to slovenský režisér Dušan Hanák, který ho obsadil do titulní role ve filmu 322 (1969). Václav Lohniský zde ztvárnil stárnoucího kuchaře Lauka, který je přesvědčen, že umírá na rakovinu.

Přesto i tento sugestivní výkon nakonec překryly roličky, jichž se nezbavil do konce svého života - Smrťák v pohádce Dařbuján a Pandrhola (1960), docent Chocholoušek v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) nebo šprt Hujer v další komedii Marečku, podejte mi pero! (1976).

K jeho nejlepším kreacím patří i na malé ploše skvěle zahraná vedlejší postava hrobníka Jaroše v psychologickém filmu režiséra Františka Vláčila Dým bramborové natě (1976). Z dalších rolí se vám dost možná vybaví jeho Zejval ve filmu Všichni dobří rodáci (1968) nebo mnich v Kladivu na čarodějnice (1969).

To, že původně studoval na bohosloveckém semináři v Hradci Králové, je možná odpovědí na otázku, proč tak přesvědčivě zvládal všechny své postavy mnichů, farářů a kostelníků. Mladičký Václav Lohniský (* 5. listopadu 1920), rodák z Holic, ale v semináři dlouho nepobyl. Lákalo ho divadlo, a tak za německé okupace přešel na pražskou konzervatoř. Už během studií hrál na jevišti pražského divadla Větrník.

Po absolvování konzervatoře v roce 1946 působil na oblasti, také v Ostravě a Plzni. Když pak po deseti letech zamířil do Prahy, nastoupil do libeňského Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), kde působil jako režisér, dramaturg a několik sezón také jako ředitel.

Díky svému typu, který čistě hereckými prostředky vypracoval k naprosté dokonalosti, mohl hrát slabochy, padouchy i podivíny nejrůznějšího ražení. Přesto si zahrál i postavy kladné, například majora Cibulku, což byla hlavní role v dramatu Zářijové noci (1956). V postavách kriminalistů se objevil ještě dvakrát, a to ve snímcích Poklad byzantského kupce (1966) a Znamení Raka (1966). Mnohem častěji figuroval mezi výtečníky galerky.

Četná byla jeho práce v televizi, kde se dodnes objevuje v reprízovaných seriálech jako Eliška a její rod (1966), Hříšní lidé města pražského (1968), Byli jednou dva písaři (1972), Chalupáři (1975) nebo Arabela (1979).

Václav Lohniský zemřel náhle a nečekaně 18. února 1980 v průběhu natáčení exteriérů pro film režisérky Věry Plívové-Šimkové Krakonoš a lyžníci (1980). Přivolaná sanitka už přijela zbytečně. Druhý infarkt byl osudný a ukradl herce přímo z placu. Přitom mu nebylo ani šedesát.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků