Článek
Úspěšně utajené utkání, jemuž chyběla prakticky jakákoli propagace, mělo poněkud atypický průběh. Zahájila ho čestným výkopem hustopečská starostka Hana Potměšilová. Rozhodčí byl na hřišti jenom jeden, takže třeba ofsajd se prakticky nepískal.
Hráčů sice bylo na každé straně jedenáct, ale hustopečští nesehnali potřebný počet stejných dresů, takže používali dvoje. Většina byla tmavomodrých, ale část světlemodrých.
Diváci, kterých bylo na tribuně celkem pět, tak mohli na hřišti sledovat borce ve třech různých dresech (židlochovičtí byli oranžoví). Počet některých dresů na hřišti se navíc průběžně měnil. Zpočátku hrál například světlemodrý jen jeden, ale ke konci první půle už tři. Střídání totiž probíhalo tak, že kdo už nemohl, tak šel ven a za něj přišel čerstvý hráč.
Na některých nejvyšších představitelích měst a obcí bylo vidět, že fotbal ani sport vůbec není jejich denním chlebem. Bylo to vidět nejen na jejich fotbalových výkonech, ale i na chování při faulech. Zatímco profesionál by při sebemenším doteku od soupeře spadl na trávník a svíjel by se ve smrtelných křečích, starostové vždy hned vstali a hráli dál.
Občas se sice netrefili, občas něco nedoběhli a občas nedopatřením přihráli přímo na nohu soupeře, nicméně snahu jim v žádném případě nešlo upřít. Mnozí bojovali jako lvi a když zápas skončil, byli všichni rádi, že už to mají za sebou, byť nešlo o žádný lítý boj, ale pouze o zábavu.
Není to sice podstatné, protože o to vůbec nešlo, ale pro pořádek třeba uvést, že židlochovičtí starostové vyhráli nad hustopečskými 4:3.
hosté
domácí
