Článek
Po loňské velké vodě, kdy byl silný proud a plavci se vozili na proudnici řeky, a předloňském třeskutém mrazu, to letos vypadalo nadějně. To když koncem týdne začalo hustě sněžit a ještě v pátek to vypadalo, že by mohl sníh vydržet do neděle.
Jenže to by nebylo to škodolibé počasí, aby si nepřipravilo nějaké to nemilé překvapení v podobě teplé fronty. Padla sobota a dešťové kapky zametly poslední zbytky sněhu. A bylo uklizeno. „No nic, letos zase na blátě, žádná zimní kulisa nebude,” řekli jsme si.
V neděli dopoledne se zapálil oheň a začal se stavět stan. Letos o trochu větší, poněvadž minulý rok nám byl trochu těsný. Po poledni se nachystalo občerstvení a čas už začal zběsile polykat minuty. Na nedaleké věži ciferník ukazoval půl druhou hodinu, to když na parkoviště přijelo první auto s otužilci. Opodál za fotbalovým areálem se trousily skupinky návštěvníků.
Za dalších patnáct minut později to v areálu dobřanské plovárny už jen vřelo. Mezi diváky, jež vyhlíželi začátek akce, se pohybovalo i několik mediálních zástupců, kteří vyzpovídali budoucí pokořitele chladného koryta řeky Radbuzy.
Druhá hodina odpolední se blížila a po louce se přibližovala desítka opozdilců. „Jde se do stanu!” kdosi vyřkl rozkaz a šlo se do převlékání. V útrobách stanu jsme se tísnili jako v japonském metru. Je nás zase o trochu víc než loni, a to díky početným nováčkům. Je vidět, že se virus s názvem otužování vymkl kontrole a infikuje stále více a více lidí. O několik minut později jsme už postávali před stanem. Ještě společné foto, krátké přivítání a společný zpěv pod taktovkou Vlaďky Bauerové.
Šlo se konečně do vody. Ta měla necelé dva stupně. Musel se tedy upravit údaj na tabuli, který se opíral o informace z webu Povodí Vltavy. To, co mohlo zůstat beze změny, byla teplota vzduchu. Čtyři stupně nad nulou se ukázaly jako dobrá mezifáze před vstupem do řečiště.
Koryto Radbuzy se začalo plnit borci, kteří křižovali proudem pod bedlivý dohledem objektivů foťáků a kamer. Když po žebříku slézali poslední otužilci, přesunulo se hejno plavců k nedalekému jezu, kde naposled hromadně pózovali fotografům.
„Tak a máme to za sebou, můžem z vody ven,” kdosi utrousil. Ještě poslední plavecká etapa zpět k molu a rychle se převléci. Před tím týmové foto a šup do stanu, kde už desítky čelistí znovu jely to své tradiční drkotavé zdzdddzzdz. Závěrem velký dík všem, co se chopili příprav sedmého ročníku Tříkrálového koupání. Při tom osmém zase za rok.
Letos se to povedlo
Technický ředitel dobřanských Mrožů rozjímá ve vlnách Radbuzy
Nástup před stanem
Tradiční póza na jezu