Hlavní obsah

Tichá Orlice zrcadlením záře ohňů očarovala poslední dubnovou noc

Novinky, Stanislava Dvořáková

S blížícím se soumrakem posledního dubnového dne se na březích řeky Tiché Orlice v okolí Ústí nad Orlicí rozhořely desítky ohňů na základě prastaré tradice pálení čarodějnic.

Foto: ing.Ján Bajus

Magické kouzlo ohně navodilo tajemnou atmosféru poslední noci měsíce dubna.

Článek

Současný člověk, byť obklopen nejnovějšími technologiemi a informacemi, přes všechny svoje znalosti, rád se obklopuje starou mystikou. Proto přijal za své i zvláštní Satanský svátek s magickou Valpuržinou nocí plnou duchů a démonů.

Když se ale původní zahánění čarodějnic změnilo v jejich upalování, stal se tento zvyk na základě neblahých vzpomínek na inkvizice jen povrchní tradicí a tak se více setkáváme s menšími ohni, kde se v přátelské pohodě opékají špekáčky.

Žádná Valpuržina či filipojakubská noc, ale večer, který má blíže ke keltskému svátku Beltaine, při kterém oheň má zahnat temnotu a nemoce, zbavit špatných myšlenek a nastolit radost do následných dnů roku. S tímto podvědomým přáním na mnoha místech menší i větší společenské skupiny v přátelské atmosféře při hudbě a dobrém pohoštění vstupují do prvního dne máje.

S obdobným zaměřením se dalo setkat v okolí Ústí nad Orlicí. Dětský dům mládeže Duha připravil v tábořišti v Cakli odpoledne plné her a soutěží, se střelbou z luku, jízdou na lodičkách, horolezeckou stěnou i s opékáním špekáčků. Jen slalom s koštětem připomněl slet čarodějnic této noci.

Večerní hodiny pak patřily početným návštěvníkům, kteří si přišli poslechnout hudbu a pochutnat na grilované kýtě. V této době se také na zahrádkách domků podle Orlice rozhořely četné ohýnky pro zajištění chutné večeře.

Pravou tajemnou atmosféru pak u své loděnice vedle maringotky nabídli vodáci. Po vyzkoušení jízdy na lodičce pod dohledem černého havrana a postavy neznámé ženy (coby vábné čarodějnice) ukryté ve křoví, okolní prostředí halil dým začínajícího ohně. To již přicházeli návštěvníci, kteří u stolečků a svátečního ohýnku opékali špekáčky.

S nástupem 19. hodiny se ozvaly první údery do bubnů hudební skupiny GRI-GRI z Vysokého Mýta. Magickou silou těchto zvuků se přítomní přenesli do dálných prostorů a časů naší planety. Procházeli se vzdálenou Afrikou, rytmem jejího života i přírodními krásami a podmínkami. Nejeden účastník se přidal s pohyby svého těla k navozené představě tohoto kontinentu.

Hranice v pozadí doplňovala svojí září podmanivou produkci vířících bubnů a nakonec připravila poslední okamžik existence "vycpané čarodějnice". Sám plavčík Bajda se ujal s nostalgickým smutkem katovské práce. Dlouho a dlouho se loučil s údajnou čarodějnicí, až tóny lidové písně afrických venkovanů na rozloučenou jubala jó ho donutily figurinu vrhnout do ohně.

To byl konec hranice i hlavního programu, ne však večera. Po ukončení produkce skupiny GRI-GRI nastoupila vodácká kapela složená z houslí a kytary, která neúnavně hrála až do pozdních hodin. Však i počasí dodrželo objednávku na příjemný vlahý večer, navzdory televizní předpovědi, a dokonce se z oblaků vysoukal i měsíc, aby se přesvědčil o přátelské náladě této sešlosti.

Reklama

Výběr článků

Načítám