Hlavní obsah
Branč Foto: Vratislav Konečný

Tajemné i krvavé hrady slovenských Karpat

"Jste divé zvíře. Prožíváte poslední měsíce svého života, nezasloužíte si dýchat vzduch na této zemi, ani světlo našeho Pána. Zmizíte z tváře tohoto světa a už se na ní nikdy neobjevíte. Pohltí vás stíny a budete mít čas se kát ze svých bestiálních zločinů.“

Branč Foto: Vratislav Konečný
Tajemné i krvavé hrady slovenských Karpat

V roce 1611 takto obvinil královský žalobce hraběnku Alžbětu Bathoryovou-Nadasdyovou, zvanou Čachtická paní, ze zločinů, které skončily smrtí šesti set padesáti dívek.  

Na malokarpatském hřebeni od Žiliny po Bratislavu stojí několik úchvatných zřícenin. Některé mimo hlavní pohoří, ale nádherné, bílé, ponuré a tajemné. Krví proslulé Čachtice, dále Branč, Dobrá Voda, Plavecký hrad, Korlátka...  

Krev byla záminkou, šlo o majetek

Nejznámější jsou Čachtice, ty byly mým prvním zastavením po stopách uherské minulosti. Hrad měl už ve 14. století mohutnou podkovovitou věž, patřil mezi majetky Ctibora, pána z Beckova, později přešel na Nadsadyovce.

Zřícenina má poměrně rozsáhlé předhradí, nad ním se tyčí zbytky budov horního hradu. Mám rád ty bíle ruiny, stále více pro nedostatek peněz ruinovatější. Alžběta ale neřádila jen na Čachticích, mučírny měla i na svých dalších sídlech: Escedu, v Beckově, Šárváru, Kerestúre, v Bratislavě, většinou předělané z prádelen.

Po manželově smrti zdědila obrovské jmění a její choutky po krvi propukly naplno. Neuvěznili ji ale kvůli mordům, za vším byly obrovské peníze, které měla. Palantín Thurzo by mohl vyprávět. Alžbětu zajali, postavili před soud a odsoudili k zazdění v hradní věži. Potravu jí podávali malým otvorem a po čtyřech letech jedna z nejkrásnějších bestií tehdejší Evropy zemřela. Měla být pohřbena na místním hřbitově, ale poddaní se proti tomu postavili a její mrtvolu převezli do Escedu, sídelního města Bathoryů.  

Nejsevernější ruina a Bratislava na dohled

Branečský hrad založili ve 13. století jako jeden ze strážních hradů, které zabezpečovaly ochranu kupeckých cest z Karpat na Moravu. V Malých Karpatech patří k nejsevernějším. V roce 1332 patřil Janu Lucemburskému, pak přešel na krále Zikmunda a ten jej daroval jednomu z nejpřednějších šlechticů té doby Ctiborovi ze Ctibořic. Tomu v okolí patřilo kde co.

Přístup na hradní vrch byl poměrně snadný, majitelé stále zdokonalovali jeho obranu, takže zřícenina je vskutku úctyhodná. Zříceniny Korlátky a Ostrého Kamene jsou na vysokých kopcích, moc z nich nezbylo, ani viditelnost z nich, ale když už jste pod nimi...

Obec Dobrá Voda je zastrčená v bočním údolí. Za vsí číhá v lesích ruina strážního hradu Dobrá Voda. Hrad je zarostlý, přesto ale jeho trosky svědčí o mohutnosti. Co nezničily boje, to dokonal jako u téměř všech pevností požár.

S vyplazeným jazykem jsem vylezl na Plavec, dostal jméno podle kmene Plavců, kteří střežili toto území ve 12. a 13. století. Zajímavostí bylo, že se tu v letech 1579 až 82 tiskly kalendáře a náboženské knížky. Poslední na karpatském hřebeni je zřícenina hradu Pajštun. To už je na dohled Bratislava a Děvín.

Vše, včetně odbočky na Bradlo, jsem jel stopem, s výbornými lidmi, kteří se povětšinou divili, že Češi znají jejich dějiny lépe než oni sami.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků