Hlavní obsah
Čerstvě napečeno, dokonalá iluze. Foto: Vratislav Konečný

Středočeské skvosty: Staré tvrdé časy v polabském skanzenu

O jaru si asi můžeme nechat ještě zdát, pranostika Březen, za kamna vlezem, se ukazuje v plné síle. Přesto se ale Velikonoce blíží a s nimi i tradiční zvyky. Především naši předci na venkově se na svátky jara dlouho a pečlivě připravovali. To a mnoho jiného spatří návštěvníci ve skanzenu v Přerově nad Labem.

Čerstvě napečeno, dokonalá iluze. Foto: Vratislav Konečný
Středočeské skvosty: Staré tvrdé časy v polabském skanzenu

Labskopřerovský skanzen nedaleko Lysé nad Labem je na rozdíl od ostatních, kdy jsou stavby rozmístěny na velkém prostoru, kompaktním celkem. Budovy a stavení tvoří monolit s dvěma uličkami.

Z hlavní obecní komunikace vyřvával amplion projíždějícího výkupce: Kožky, vykupujeme kožky! Událost dříve naprosto obvyklá, jen to auto nebývalo. Pro člověka městského zjevení z jiného světa. Pětiletý vnuk se divil, proč kupují kočky, takže hned zpočátku začal výklad o dobách minulých. Svět dřiny, polobídy, ale také denních radostí a pospolitosti nabízí skanzen.

Možná ožijí, v dětské mysli určitě

Nakouknete okýnkem a uskočíte. V sednici se zrovna kolem stolu probírá něco důležitého, celá rodina je pohromadě, v dalším stavení ženské pobíhají kolem plotny a o několik kroků dál se připravuje chasa spolu se příbuzenstvem na Velikonoce.

Tak to jde dům od domu, paňmáma přišla nechat podrazit sváteční „křápy“ ke švíckovi, košíkář plete pomlázku, v kolébce natahuje k bulení pachole. Nechybí masopust, jitrničky jelita jsou jako z Dařbujána, jen nějak nevoní, zrovna tak jako koláče a sváteční pečivo na stole. Iluze je ale naprosto dokonalá.

Figurální výjevy doplňující stavení dělají i přes svou němost skanzen daleko víc pochopitelným, lidským, ukazují život jakoby zastavený trnovou růží ze Šípkové Růženky. Ale třeba za chvíli ožijí a ve stavení nebude pro halas slova slyšet. Však ženských a drobotiny je tu jak máku. V hospodě mažou tatíci karban, vedle hokyně vychvaluje na trhu své zboží.

A to ticho ve škamnech, kde sedí omladina všech věkových kategorií a naslouchá učiteli. Tady vládl c. a k. Pořádek, kantor a jeho rákoska byli zákon.

Jsou muzea, kde je vše za vitrínou, spousta obrazů a popisků, až vás po pár minutách prohlídka otráví, unaví. V Přerově ne, a právě dokonale vyvedené a oblečené figury na tom mají velký podíl, i to, že některé předměty se samy k osahání nabízejí. Samozřejmostí zde jsou doprovodné akce - Jaro na vsi je od soboty 16. března přímo výzvou, abyste sem zajeli. Končí ale již 19. května.

Něco okoukat, něco vyrobit, něco koupit

Rukodělnou výrobu najdete v budově školy, dvě místnosti dýchnou domáckou atmostérou, jak by ne, když část se odehrává v hospodě, kde výčepní má zrovna roztočeno, ale bohužel zkameněl a nenalévá.

Nejprve vás uvítají slečny s perníčky, těsto čerstvě upečené a vytažené z trouby přenáramně útočí na vaše čichoně. Můžete perníčky ozdobit a sníst, pečení přenechte zručným dívkám.

V další místnosti uvidíte pletení pomlázky, paličkování, můžete okusit drhat vlnu, spřádat ji, korály pro mámu či sestru navléknout. Je to přenáramná podívaná, ale bývala to na vsi tvrdá dřina, idyly pomálu. Z některých stavení bída vytékala před zápraží po kýblech. Byly to tvrdé staré časy, rozhodně je návštěva v mnohém poučná.   

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků