Článek
Trochu jsem se na silnici mezi Ústím nad Labem a Teplicemi motal, najít Stadice je trochu nesnadné, asi jako za dob bájné kněžny. Čekal jsem, že místo bude nějak výrazněji vyznačeno, když se Přemyslovci naši dějepisci tak oháněli, ale ono nic.
Nakonec jsem sjel z dálnice a dostal se k pomníku, který zde nechal hrabě Nostic postavit architektem F. Staumannem v roce 1841. Stojí stranou vsi, trochu předsunut, se dvěma reliéfními kovovými deskami. Jsou dílem sochaře Josefa Maxe a v idealistické podobě znázorňují příjezd Libušina poselstva k Přemyslovi a druhý jeho příchod na Vyšehrad.
Od roku 1962 je místo, kde památník stojí, národní kulturní památkou. Prý se nazývá Královské pole a bylo ve středověku základem české polní míry. Škoda, že nikde nejsou uvedeny její rozměry.
Ve Stadicích žádné památky na Přemysla z pochopitelných důvodů nejsou, jen je označeno na mapě místo, kde měl stát rodný dům. Vytéká tu Královský pramen a měla by tu být i líska, jejíž ořechy a lýčené střevíce vzal Přemysl s sebou na Vyšehrad.
Karel IV., po matce Přemyslovec, si svého rodu nesmírně vážil. Nedaleko Stadic ještě coby markrabě moravské držel hrad Kostomlaty. Ve Stadicích nechal osvobodit od roboty tři chalupy, bůhví, zda jich tu bylo více. Ořechy se musely dodávat na královský stůl, zvyk se udržel ještě při korunovaci Karla VI. v roce 1723.
Přemyslovci měli předka ve velké vážnosti, při korunovaci si oblékali jeho údajné střevíce a přes rameno nesli jeho mošnu, předměty byly součástí královského pokladu. Pluh coby pomník je poplatný nářadí, jež se v té době používalo, jinak by na pomníku muselo stát jen břevno s jakousi radlicí.
Na Přemysla si ale v současnosti vzpomene málokdo, národní hrdost se vytrácí. Zastavte se tu někdy, až budete spěchat mezi krajským městem a Teplicemi, ta chvilka za zdržení stojí.
