Smrtihlav otevírá otázky lidské morálky a cti, uvedl před premiérou režisér Peter Gábor

Napětí, tajemství a představa, že Walser napsal pro herce pěkné role. Walser účtuje se svědomím německého národa za válečné zločiny ve druhé světové válce. Vytvořil velmi působivý poetický text. Novodobou verzi Hamleta, který provokuje svědomí viníků. Otevírá otázky lidské morálky a cti, což považuji za velmi aktuální téma.  

Napínavý psychologický divadelní thriller Smrtihlav se odehrává dvacet let po skončení druhé světové války. Ve fiktivním německém městečku Karwang, v ústavu pro psychicky nemocné, působí profesor Libere (Jan Fišar), kterému se podařilo utajit jeho válečné zločiny. Odbornou lékařskou pomoc u něj vyhledá jeho bývalý kolega z lágru - psychiatr Gotthein (Tomáš Jirman). Přivede mu svého syna Rudu (Igor Orozovič). Ten se osudnou náhodou dozví o zvěrstvech svého otce a chce převzít absolutní odpovědnost a žádá spravedlivý trest. Příchodem tohoto mladého maturanta Rudy, novodobého Hamleta, který se rozhodne nekompromisně zúčtovat s temnou minulostí svého otce, se rozpoutá  velký generační konflikt a začíná působivé drama dvou morálních postojů.

Myslím, že je určena pro všechny, kteří mají rádi psychologické napínavé příběhy. Vzpomínat na naši minulost a lovit v paměti věci, které se týkají naší identity, našeho původu a naší historie, je pro mě v životě momentálně také důležité. Walserův text je silným příběhem, zvláštně poetickým. Věřím, že inscenace nebude jen o vypořádání se s pamětí národa v Německu, ale že bude komunikovat s divákem i v tom širším, obecnějším rozměru.

Sugestivní hudba Vladimíra Franze dýchá s postavami, znepokojuje a drží napětí. Pomáhá zhmotnit komplikované a často labilní nitro postav. Vysílá signály harmonie i konfliktu se sebou samým.

Igora Orozoviče, Jana Fišara a Tomáše Jirmana jsem už vzpomněl, dále vstupují do hry Anna Cónová, Petra Lorencová, Vladimír Polák, Jiří Sedláček, Pavlína Kafková, František Strnad, Miroslav Rataj a Karel Čepek.

Součástí zkušení byly i odborné konzultace, například s MUDr. Jaroslavem Matýsem jsme diskutovali na téma posttraumatických stavů, o životě poválečné generace či složitosti vztahu mezi dětmi a jejich rodiči poznamenané kriminální minulostí. Velkým přínosem bylo určitě i setkání s panem Luďkem Eliášem, vězněm v koncentračních táborech v Osvětimi a Terezíně.